Autoforum

/

Foto: Massimo Pinca, Reuters

Řada vysoce postavených manažerů automobilek nadále operuje s představou, že elektrická auta vyrobí stejně draho jako ta spalovací. Carlos Tavares sám sobě bulíky na nos nevěší a ví moc dobře, k čemu opačný stav povede.

Současný automobilový svět definují dva myšlenkové proudy - jeden je realistický a druhý ideologický. Asi nemusíme dodávat, ke kterému řadíme sami sebe, a to i s vědomím toho, že jsme v jasné menšině. Žádná dobrá věc se zkrátka v historii neodehrála tak, že se parta lidí chytla kolem ramen, začala ignorovat fyzikální, ekonomické či jiné zákonitosti a hlasitým křikem se pokusila dosáhnout nemožného.

Přesně takto lze ale definovat snahy o stoprocentní elektrifikaci automobilové dopravy a nemáme důvod si myslet, že by to tentokrát mělo vyjít. Z elektromobility se nestal výsledek racionálních úvah, ale ryze ideologický cíl ignorující - ne-li rovnou popírající - realitu světa kolem nás. Že to nemůže dopadnout dobře, je nabíledni. Ale stejně jako se někteří musí sami spálit, i když jim všichni říkají, že oheň není s holou rukou kamarád, musí se jiní zjevně i o této skutečnosti přesvědčit sami, bohužel na úkor všech ostatních.

Mezi vysoce postavenými manažery automobilek bohužel vládne právě tento přístup - cíle některých výrobců jsou tak absurdní a nepochopitelné, až z toho člověku jde hlava kolem. Za racionalitu (aspoň rétoricky, méně už fakticky) bojuje dlouhodobě Carlos Tavares, šéf Stellantisu, tedy „konglomerátu konglomerátů” PSA a FCA. Jako jeden z mála otevřeně popisuje, co dogmatický tlak na stoprocentní elektromobilitu přinese a zjevně s tím nehodlá přestat.

Nejnověji v rozhovoru pro Autocar přiznal, že výroba elektrických aut je dne o 40 % dražší než v případě těch spalovacích. Od některých jiných manažerů slýcháme i jiná, vyšší čísla, což je ale dáno jen mírou zohlednění přerozdělovacích mechanismů za nimi stojících. Kdyby žádné nebyly, jsou rozdíly v nákladech nejspíše násobné, i při jejich existenci ale platí, že po veškerém zasypávání „zelených” řešení na všech úrovních jejich zrodu je výroba elektrických aut pro Stellantis o tolik dražší. Že je pak nemůže prodávat levněji, je snadno pochopitelné.

O těchto rozdílech se ví, třebaže míra může některé překvapit. Takoví obvykle řeknou, že auta prostě obecně o něco zdraží a jede se dál, Tavares ale říká, že to prakticky není možné. Pokud se cena nějakého produktu plošně zvýší, zmenší to celý trh s ním - se vším, co s tím souvisí.

„Když průměrná cena aut vzroste kvůli vyššímu podílu elektrických aut v celkovém mixu, je tu riziko, že trh se zmenší,” říká jasně Tavares. Co to způsobí? Ztrátu schopnosti automobilek ovlivňovat cenu, což znamená nutnost snižování nákladů, což znamená spoustu nepříjemností včetně masového propouštění. „Ztratíte moc nad cenou, protože se změní poměr nabídky a poptávky. Pak musíte rychleji pracovat na snížení nákladů,” říká Carlos T.

„Kdykoli přijdete s technologií, která je o 40 % dražší než ta předchozí, musíte tvrdě pracovat na změně svého obchodního modelu skrze fixní i variabilní náklady. Znamená to, že musíte přijmout nepopulární kroky, je to jediná cesta absorbování dodatečných nákladů elektrifikace,” říká dále šéf Stellantisu. Žádná alternativa podle něj neexistuje: „Když přestanete pracovat v tomto odvětví na snižování nákladů, jste z hrdinů nulami během tří let,” dodává.

Na rozdíl od jiných tak jasně praví, že nastalý tlak ne elektrifikaci bude mít významné negativní ekonomické dopady, neboť jakmile se trh zmenší, budou se muset zmenšit i automobilky, což se neobejde bez zavírání továren a propouštění. Kdyby na druhé misce vah byla hodnota, pro kterou má smysl něco takového podstoupit, proč ne. Ale skutečně tam nějaká je? My na obé druhé misce vidíme jen zbožná přání.

Zdroj: Autocar

Petr Miler