Autoforum

/

Foto: Škoda Auto

Inflace v Česku je už třetí nejvyšší v Unii a místní ceny se vymykají cenám úplně těch samých věcí v zahraničí. A to klidně i na druhém konci světa, kam je třeba je draze vozit. Proč? Protože je tu někdo platí? Proč to dělá? To nemáme tušení.

Jeden známý mi nedávno poslal fotku z Tenerife, tedy španělského letoviska poblíž skoro rovníkové Afriky. Idylka z dovolené? Kdepak, byla na ní půllitrová láhev Coca-Coly v chladnici stojící u stánku na pláži s cenou 1,30 euro. Chvíli jsem nechápal, když jsem ale ten samý den byl nakupovat v českém supermarketu, pochopil jsem rychle. Měli tam úplně tu samou láhev Coca-Coly v nabídce za 34,90 Kč.

Pokud vám nejdou počty, zmíněná cena v eurech znamená asi 30 Kč. Třicet korun u prťavého stánku v chladnici, která musí bojovat s okolními asi 25° Celsia, a to v nabídce někoho, kdo je kupuje maximálně po pár desítkách kusů v čemsi jako Makro. A musí na tom mít už proto slušnou marži. V českém supermarketu, který je nakupuje po kamionech od výrobce a přežil by i s marží pár korun na kuse, je ta samá věc o víc jak 15 % dražší. Je to zdánlivě naprostá absurdita.

Objevili snad stánkaři na Tenerife nějaký zázračný zdroj půllitrových Coca-Col? Houby s octem, to místní obchodníci objevili hotovou zlatou žílu - české zákazníky, kteří zjevně nemají problém platit skoro cokoli. Ceny téměř čehokoli v Česku vylétly do až absurdních výšin a zatímco lidé volají po tom, aby s tím „někdo něco udělal”, sami s tím nedělají nic a vyšší ceny platí a platí. A také zatímco ČNB prohlašuje, že s vysokými cenami bojuje silnou korunou, která zlevní dovozy. Ano, pokud si něco sami přímo koupíte v zahraničí, pak vám to dovoz zlevní, jinak to ale jen pakuje kapsy těm, kteří sem něco vozí, pro ně euro za skoro 23 Kč (a spousta jiných měn podobně výhodně) jako by neexistovalo.

Ale nevalme odpovědnost na ty, kteří to dělají. Oni to dělají, protože mohou. A mohou to dělat proto, že jim ony ceny někdo je ochoten platit. A ten někdo jsme my, zákazníci. Možná to nejsem já, možná to nejste vy, ale je tu rozhodně dost takových, kteří mají pořád dost peněz na to, aby vysoké ceny dokola snášeli a platili. Jak je to možné, nevíme, ale je až tragikomické vidět, že se někdo raduje z březnového poklesu meziroční inflace na 15 % (která je už třetí nejvyšší v Evropské unii) poté, co loni byla 12,7 %. To opravdu není normální, tyto nárůsty posílají ceny ještě výš, než se na první pohled zdá, neboť - laicky řečeno - jeden staví na druhém. A tak se aktuální hodnota indexu spotřebitelských cen pohybuje oproti roku 2015 (kdy byla mimochodem 0,3 %, takže skoro nic) téměř o 150 % výš. Nebude to platit o všem, v průměru jsou ale věci 2,5krát dražší než před osmi roky, tak to je statisticky je.

Být to tak všude, nezbude nám než se s tím smířit, extrémně vysoké ceny ale začínají být český fenomén. Připomněl mi to článek kolegů z australského Drivu, kteří informují o tom, že Škoda odpískala plány dovážet do země Octavii Sportline. Zdánlivě banální zpráva vysvětluje důvody - tato verze by cenově byla moc blízko variantě RS, která v zemi stojí od 55 990 AUD, tedy asi 798 tisíc Kč. To zní skoro jako návrat do minulosti, u nás to samé auto začíná na 1 059 900 Kč. To je rozdíl 261 tisíc Kč, jen tak, prostě je.

Není to ale žádná australská anomálie, české ceny nových aut jsou jeden velký bizár. A opravdu nemusíte ani do Austrálie, však proč letět tak daleko? Pro jiný článek jsem před chvílí srovnával ceny Audi RS4 Avant a BMW M3 Touring v Česku a Německu a podívejte se na realitu - RS 4 Avant u nás startuje na 2 385 900 Kč, pár kilometrů za Rozvadovem na 86 500 EUR, tedy asi 2 020 000 Kč - o 366 tisíc níže. U M3 Competition xDrive Touring je to podobné, u nás je nejméně za 2 626 000 Kč, v Německu od 101 300 Eur, to dělá další skoro 300tisícový rozdíl. Dovážení aut připomíná příběhy z Bermudského trojúhelníku, my tu máme Rozvadovský trojúhelník - díru, kde mizí nebo vznikají statisíce korun na jednom voze jako nic jen tím, že s ním přejedete hranice.

Od Coca-Coly po BMW M3 platí, že Češi si prostě z většiny nechají vysoké a ničím jiným než jejich akceptací neoprávněné ceny líbit. A docela nás to fascinuje. Zrovna o nás se říká, jací jsme šetřílkové, jak jsme cenově senzitivní, jak nakupujeme jen ve slevách podle letáků, jak bychom si nechali pro korunu vrtat koleno... Pro korunu možná, pro statisíce ani ne. Kolega, který je povoláním ekonom a zastánce Friedmanových teorií, bude tvrdit, že se u nás prostě do ekonomiky pustilo moc peněz z ničeho a dokud je „nevymlátí” inflace a dostatečně hluboko do kapsy nebude mít dost lidí, nic se na dosavadním vývoji i vzhledem k přístupu ČNB nezmění. Jen klesající celková poptávka donutí obchodníky prát se o zákazníky méně lačné utrácet. Nevím, jestli je to dostatečně komplexní vysvětlení, přetrvávající vývoj mu ale bohužel dává zapravdu.

Inspirace: Drive

Petr Miler