Autoforum

/

Foto: Fabian Bimmer, Reuters

Pokud by někomu šlo skutečně o lepší svět, nikdy by nevytahoval zákazy jakýchkoli konkrétních řešeni, ani nařízení jiných. Právě to se ale děje.

Ačkoli se zdá, že žijeme v časech relativní svobody, není to tak úplně pravda. Zejména země Evropské unie se stále více stávají místem rafinovaného útlaku našich svobod, který je ve výsledku mnohem brutálnější, než jakého kdy byli schopni komunisté, s nimiž jsme si v naší zemi užili své. Nemá smysl tato zřízení přímo srovnávat, jsou odlišná v tisíci a jedné věci, v případě omezování prostoru pro uspokojování specifických lidských potřeb jsou si ale podobná.

V automobilovém světě je to velmi patrné. Fakt, že dnešní trh s auty je na jednu stranu nabitý největším počtem modelů v historii a na tu druhou je nejplošší, jaký jej pamatujeme, není náhoda. Je to výsledek tisíce a jednoho omezujícího pravidla přicházejícího zejména z Bruselu, který činí spoustu specifických řešení nerealizovatelnými. Plíživé utahování šroubů je tu s námi už léta a od ledna vstoupí do své další fáze. Ani to ale nebude konec.

Vlastně nevíme, proč a s jakou motivací někdo takto postupuje, o emise CO2, kterými se politické špičky rády ohánějí, tu ale v první řadě rozhodně nejde. Kdyby o ně šlo, muselo by být smyslem hledání řešení, které před jejich celkovou bilancí obstojí co nejlépe. O to se tu ale nejedná. Jinak bychom se stěží dočkali toho, že Brusel označuje spalovací motor s přímými emisemi 100 g CO2 na km za obrovské zlo. A elektromobil, který má sice přímé emise 0 g CO2 na km, ale velmi pravděpodobně bude poháněn elektrickou energií vytvořenou jinde za podobných emisí, označuje za nekonečné dobro. EU svými pravidly některá řešení nepřímo nařizuje a jiná nepřímo zakazuje, aniž by ji zajímalo, jaká je jejich celková efektivita.

Někteří se ale nyní snaží posunout tuto káru demagogie ještě o kus dál, neboť Dánsko kryté podporou 10 dalších zemí touží po vyhlášení zákazu aut se spalovacími motory v celé EU od roku 2040. Samo chtělo takový zákaz zavést, pak ale zjistilo, že jako člen EU nemůže. Tak nyní chce, aby:
- tento zákaz zavedla EU jako taková,
- nebo dala prostor členským zemím jej zavést lokálně.

Přes veškerou úctu k Dánsku, Hamletovi a Hansi Christianu Andersenovi na to lze říci jediné: Co je tohle za blbost? Když někdo takovým zákazům odporuje, je rázem vnímán jako zkostnatělý fanda něčeho překonaného, ale tak to není. Mně osobně je vcelku jedno, na co budou auta jezdit, pokud vyhoví mým potřebám, budou dobrá a budou efektivní. K takovému výsledku ale nikdy nepovede to, že někdo od zeleného stolu cokoli nařídí. Efektivní řešení musejí vznikat svobodným soupeřením různých nápadů, z nichž se to skutečně nejlepší přirozené prosadí. Něčemu takovému EU - a nyní ani Dánsko a jeho 10 nohsledů - nejenže nepomáhá, dokonce tomu brání.

Je třeba si uvědomit, že efektivita je mimo jiné v pestrosti a je naprosto absurdní si myslet, že co bude dobře fungovat v centru Mnichova, bude dobře fungovat i na Slovensku u hranic s Ukrajinou. Nebude. Pakliže EU chce energeticky efektivní a tedy i ekologický svět, může nastavit velmi obecné, nemanipulují mantinely, které budou nutit výrobce hledat rozličná dobrá řešení pro rozličné lidské potřeby, které napříč celým kontinentem vyvstávají.

Nyní EU chce, aby co nejvíce z nás jezdilo elektromobily a Dánové dokonce chtějí, abychom s nimi od pevně stanoveného data jezdili všichni. Je to nesmysl a ukázka absurdity dnešního světa, který pod rouškou boje za něco lepšího dělá pravý opak. Bohužel pro Kodaň a okolí existují v Evropě země s různými energetickými mixy, různou infrastrukturou a různými lidmi, pro které budou efektivně fungovat různá řešení. Je tak těžké to pochopit? Nemám ten pocit. Ale možná je, když podobnými nařízeními a zákazy sledujete něco jiného, než co veřejně tvrdíte.

Zdroj: Reuters

Petr Miler