Autoforum

/

Foto: Porsche

Žádný tuning, žádný extrémní stroj využitelný pro jediný účel, ale silniční vůz krytý zárukou schopný posloužit klidně čtyřem lidem při každodenních přesunech dokáže dlouho držet krok i se závodními extrémy.

Málokomu nějak nepřiroste k srdci to, na čem vyrostl, ať už je to jaké chce. Jistě i proto máme nejblíže k autům vyráběným přibližně do první dekády tohoto milénia, která měla na prvním místě zákazníka, a tak zejména sportovně laděné modely před snahou o vyhovění těm či oněm předpisům preferovaly řidiče. Kdyby trh nebyl sešněrovaný pravidly bojujícími hlavně za minimalizaci papírové spotřeby, stěží by řidičsky zaměřené modely opustily kupříkladu hydraulické posilovače řízení. Ostatně třeba McLaren, kterému nějaká papírová spotřeba mohla být dlouho ukradená, u nich kvůli lepšímu spojení člověka se strojem zůstává dodnes, to je ale velká výjimka.

Tohle se z aut vytratilo a stěží se to do nich vrátí, požitek z jízdy pramenící z co možná nejužšího kontaktu s vozem je zkrátka pryč. Možná o to více se ale automobilky začaly soustředit na aspekty, ve kterých omezovány nebyly a nejsou, zejména pak na dynamiku. Ono je to i marketingové pohodlné - „požitek z jízdy” se prodává složitě, „stovka za 2,5 sekundy”, to je snazší. Tak se stalo, že ruku v ruce s jakýmsi odcizením se auta stala extrémně rychlými.

Platí to na všech úrovních, a tak je to patrné i v naprostém extrému. Nejlépe zrychlující silničním auta na světě jsou dnes v této disciplíně tak dobrá, že mohou konkurovat i vůbec nejrychlejším závodním monstrům moderní doby. A pokud tomu nevěříte, pusťte si poslední srovnání dynamiky od Mata Watsona z Carwow.

Ten do klání poslal Porsche 911 992 Turbo S, tedy 650koňový supersport, který platí za jedno z nejlépe zrychlujících silničních aut vůbec. Není to přitom něco jako Ferrari SF90 Stradale, ve kterém nenajdete ani prostor na odložení aktovky, jde o velmi civilizovaný, stále každodenně využitelný vůz schopný docela slušně „ustájit” tři, v extrému čtyři lidi s docela velkým prostorem pro zavazadla vpředu (případně i vzadu, když cestující budou dva nebo tři). Není to auto, které by vám neustále dávalo „sežrat”, co umí - dá se s ním jezdit úplně normálně pomalu a když na to přijde, vystřelit s ním z místa jako čertík z krabičky.

911 Turbo S je respektováno jako stroj tohoto ražení, ale co když jej postavíte proti Formuli 1 Red Bullu, která vyhrála světový šampionát v roce 2011 a superbiku BMW M 1100 RR, který je naopak čerstvou novinkou? I když Porsche s 650 koňmi na 1 640 kg nevypadá bůhvíjak konkurenceschopně vedle motorky s 212 koňmi na 190 kg a F1 se 750 koňmi na 650 kg, 911 byla vždy velmi efektivní v práci s dynamickým potenciálem. A platí to stále.

Tak se stalo, že v klání na 400 metrů sice skončila třetí, ale díky enormní schopnosti přenést výkon na silnici dlouho vedla. Nakonec vyhrála nepřekvapivě F1, s výsledkem 9,6 sekundy ale není zase o tolik jinde než 911 a motorka BMW s časem 10,2 sekundy. Přičemž o pár desítek centimetrů napřed byl v momentě průjezdu cílem dvoukolý bavorák.

Při letmém startu už byla 911 pozadu, při brzdění ale skončila druhá, neboť motorky jsou v tomto ohledu obzvlášť nekonkurenceschopné, zejména pokud nepanují dokonalé klimatické podmínky. Pro 911 je to tedy skoro čistá prohra, ale jak vidno, ani za takový výsledek se není automaticky nutné stydět. Trápit zejména na čtvrtmíli se silničním, pořád normálně využitelným autem takové extrémy z jiných z jiných motoristických světů, to si žádá uznání - dynamika moderních aut dosáhla skutečně bláznivých mezí.

Stačit může mistrovské Formuli 1 z roku 2011... Foto: Red Bull Racing

...i nejnovější supermašině BMW. Foto: BMW

Zdroj: Carwow@Youtube

Petr Miler