Autoforum

/

Foto: Kia

Je to něco, na co jsme naráželi mnohokrát, reakcí od nevěřících Tomášů bylo obvykle naše očerňování. Teď tu máte potvrzení od viceprezidenta Kie pro evropské prodeje, že to přesně takhle chodí. Prodávat „moc” čehokoli dnes v EU může být špatně.

Opravdu bychom nespočítali ani na prstech všech končetin členů redakce, kolikrát jsme o tom psali. A kolikrát jsme se v reakci na to dočkali negativních, zpochybňujících komentářů. Je takové veřejné tajemství, které si lze s trochou orientace v oboru a zdravého rozumu domyslet, protože ale spousta lidí nedisponuje ani jedním, mohlo by jim k prozření stačit, když jim to poví někdo „od fochu”. Někdo přímo z automobilky, která se rozhodně nestaví na zadní, pokud jde o nepřímé nařizování prodejů elektrických aut.

O co jde? Nejprve stručně rekapitulace našich dřívějších komentářů. Obvykle v souvislosti s tenčícími se zisky automobilek jsme konstatovali, že tyto firmy si dnes v Evropě mohou kvůli diktátu EU vybrat jen jednu ze dvou špatných možností, jak tu působit.

Tou první je vyrábět chtěné zboží, tedy spalovací auta, která prodají jako nic, ale stejně mohou skončit špatně, protože je za to EU svými absurdními přerozdělovacími mechanismy upokutuje k smrti. Mohou je pochopitelně o tyto pokuty zdražit, jde ale o tak velké peníze, že by to zejména dostupnější vozy učinilo prakticky neprodejnými. Zlatá střední cesta není, proto vidíme to, co se dnes děje, jako neustálé zdražování nových vozů na hranici únosnosti, aniž by se na nich cokoli podstatného změnilo. Auta jsou drahá, „nenová”, obtížně se prodávají a automobilky z nich mají relativně malé zisky. Je to vše dílo pokut EU.

Druhou možností je vyrábět elektrická auta, za ty žádné pokuty nedostanou, naopak mohou i vydělat na přeprodávání jakési obdoby emisních povolenek. Jenže výroba těchto vozů je tak drahá, že je za jakkoli rozumné ceny - ani ty snížené o interní prospěch z oněch přerozdělovacích mechanismů nebo příjmy z prodeje oněch „povolenek” (je to složitý mechanismus, ale princip je stejný) - nejde prodávat. Automobilky tak tyto vozy prodávají obvykle se ztrátami.

Co tedy mohou dělat? Zvolí první možnost a prodělají. Anebo zvolí druhou možnost a prodělají taky. Jedinou únosnou cestou se jim tak jeví zcela se vydlábnout na trh, zcela ignorovat aktuální preference zákazníků a přesně podle síťového grafu vybalancovat obě možnosti tak, aby prodaly přiměřené množství předražených spalovacích aut (dost drahých na to, aby byla zisková, ale málo na to, aby z toho nebylo moc pokut) a přiměřené množství elektrických vozů (dost na to, aby snížily flotilové emise na úroveň minimálních či žádných pokut a ne moc na to, aby jejich dumpingové ceny nezpůsobily ještě větší ztráty).

A přesně to také dělají.

Však proč vám Audi benzinové modely RS prodá někdy třeba jen do června? Protože pak už by jich prodalo „moc”. Proč si Škoda troufne šponovat ceny Octavie až k prasknutí? Protože jich taky nechce prodat „moc” a zároveň chce maximalizovat své marže. Proč automobilky pořád propagují elektrická auta, i když organický zájem je plus minus nulový a jsou to peníze z velké části vyhozené do kanálu? A přesto je klidně prodává za cenu nepokrývající ani náklady? Protože bez splnění nějakého cíle by platily ony pokuty, tak raději peníze utopí v tomto a pokut se zbaví. Je to absurdita non plus ultra, je to anti trh. Ze všeho se stalo už jen plnění tabulkových cílů a je to do posledního zrnka reality následek nepřímého centrálního řízení ze strany Bruselu skrze zmíněné mechanismy.

Někteří tohle označí na hoax a projev paranoie, je to ale ryzí realita, bohužel. A přinejmenším jeden vysoce postavený manažer velké automobilky to nemá problém přiznat.

Jmenuje se Carlos Lahoz a je to viceprezident Kie pro evropské prodeje. Ten před redaktory Auto News překvapivě připustil, že Kia musí opatrně zacházet s prodeji obou typů aut, protože upřednostňování kteréhokoli z nich by se firmě mohlo vrátit jako bumerang přesně tak, jak opakovaně popisujeme.

„Pokud se příliš spolehneme na spalovací vozy, riskujeme, že nedosáhneme cílů v oblasti emisí CO2 a budeme muset platit pokuty. Pokud budeme příliš tlačit na prodej elektromobilů, nakonec si snížíme ziskové marže,” přiznává Lahos přesně výše zmíněné. Zrovna firma jako ta, ve které působí, by jistě šla do elektromobilů „all in”, pokud by mohla, ale ani to nemůže.

Lahoz totiž v záchvatu upřímnosti uznal i to, že elektromobily pro firmu stále nemohou být ziskové - jinak by to s nimi rozjela, i kdyby náhodou měla prodat méně aut. Zejména náklady na baterie jsou příliš vysoké na to, aby byly elektromobily finančně konkurenceschopné a neztrátové současně, proto musí Kia hledat tu správnou rovnováhu mezi prodejem vozů se spalovacím a elektrickým pohonem, aby udržela své podnikání naživu. Moc jednoho znamená červená čísla, moc druhého také.

Problém, o kterém Lahoz skutečně překvapivě takto otevřeně hovoří, se netýká jen Kie, je zcela obecný. Automobilky se jej obvykle rozhodly řešit tak, že udělají vše elektrické a nějak to vyjde (odtud ony absurdní, postupně rušené plány), ale ono to nevyšlo, protože vyrábět elektromobily je dál strašně drahé a zájem o něj je podobně malý. Nakonec to tedy kompenzují zachováním výroby a prodeje nesmyslně drahý spalovacích vozů, ani to ale není moc chytré. Vyhovovat v prvé řadě tabulkám znamená nevyhovovat přáním zákazníků, a to se nikomu dlouhodobě nevyplatí. Zákazník se nikdy nechce cítit jako páté kolo u vozu.

Nejlépe si nakonec vybrala Toyota, která se na elektromobily téměř vybodla, čímž ušetřila hromadu peněz za jejich marný vývoj, marnou výrobu a marný prodej. A s pomocí akceptovanějších hybridů dosahuje dost nízkých flotilových emisí, aby mohla říkat, že raději zaplatí ony pokuty, než aby dělala auta, která lidé nechtějí. Nakonec je to zjevně to nejudržitelnější řešení - Japonci nemají problém s prodeji a ani jejich zisky nejsou zasaženy tak moc jako u konkurence. Následovat zákazníka - ne úředníka - se tak zas jednou ukazuje jako ta nejlepší cesta.

Kia na ni ale neslyší, ta „balancuje” a experimentuje s prodeji nesmyslně drahých modelů jako EV6, jehož odbyt se letos o 27 procent a do zcela nezajímavých čísel (6 758 aut celkem) propadá v Evropě a o 41 procent a do ještě nezajímavějších čísel (5 190 aut celkem) v USA. Litovat Korejce ani většinu dalších nebudeme - mají, co sami chtěli. Však kolik manažerů automobilek proti zvěrstvům, které k současnému stavu vedly, protestovalo? A kolik jich je - klidně dodnes - nadšeně podporuje?

Zdroje: Auto News, Kia

Petr Miler