Autoforum

/

Foto: Škoda Auto

Je to něco naprosto nepochopitelného per se a je jen ukázkou totálně pokřiveného trhu, že provozovatelům dobíjecích stanic trvání na placení jimi zvolenými prostředky stále prochází. A víte co? Bude jim procházet dál, ani EU do něj navzdory opačným slibům vidle nezapíchne.

Dokážete si představit, že byste zítra zajeli pro benzin k čerpací stanici, chtěli u obsluhy zaplatit a dáma za pokladnou by vám na podanou platební kartu řekla: „Ne!” Tak vytáhnete hotovost a ona na to: „E-e.” Fajn, tak CCS? „Zapomeň!” praví. Tak se chystáte vytáhnout pořádné trumfy a na stůl vysázíte všechno od karty Shellu přes tu od DKV až po Aviacard. A co obsluha? „Ani náhodou, tady platí jen karta Yoko Ono, jinak u nás nekoupíte nic.”

Dobře, kartu Yoko Ono jsem si vymyslel, jinak ale tohoto naprosto absurdního stavu dnes u spousty dobíjecích stanic pro elektromobily platí bezezbytku. Člověk nepolíbený tímto druhem automobilů to bude obtížně chápat, ale je to zkrátka tak - zatímco za benzin, naftu nebo plyn můžete prakticky všude platit libovolnou platební kartou (a když ne, hotovostí nikdo nepohrdne), u dobíjecích stanic je „takový komfort” spíše raritou.

Obvyklé je, že ta či ona síť vyžaduje vlastní karty, aplikace apod., takže dobíjecí stanice objíždíte skutečně s vějířkem karet různých poskytovatelů. I proto někdy bývá takový problém auto u veřejné stanice dobít - auto je, dobíječka je, karta je, ale dobíjení není. Stává se, že třeba některá z univerzálnějších karet (třeba ta od Shellu či některé z automobilek) najednou není s tou či onou sítí kompatibilní a dělat se s tím nedá nic.

Je to něco tak neuvěřitelného, že bychom čekali, že to dávno zhyne z podstaty. Jistě, provozovatelům těchto stanic to vyhovuje, mohou si tak diktovat ceny a netransparentně je účtovat různými kanály, požadovat různé paušální platby, předplatná apod., přesto je na místě očekávat, že je trh vytrestá a donutí je s takovými praktikami přestat. Jenže trh pod taktovkou EU není trh, to je řízené hřiště, kde se vstříc vychází těm, kteří si to umí zařídit. A to drobní spotřebitelé obvykle nejsou. Čekalo se tedy na zásah EU, který měl přijít od roku 2027 a takovou praxi zakázat, jenže on nepřijde. Alespoň ne v původně ohlášené podobě.

Originální záměr hovořil o tom, že od roku 2027 by museli všichni provozovatelé dobíjecích stanic jasně uvádět cenu a platit by bylo možné běžnou platební kartou, všude. Člověk si říká, proč až za tak dlouho, nakonec to ale bez vějířku karet s řadou předplatných nepůjde ani tehdy, protože tato směrnice se nakonec bude týkat jen nabíjecích stanic, které dávají více než 50 kW elektrického výkonu. A těch je zásadní menšina.

Nepochybujeme o tom, že si to u EU někdo zařídil, protože - jak jsme už uvedli - tento stav provozovatelům náramně vyhovuje a bylo by škoda o něj přijít. Že to je další podstatná rána pro využitelnost elektrických aut ze strany široké veřejnosti, EU asi nezajímá, i když o jejich rozšíření tak bojuje. Pecunia non olet, platilo vždy. A nikdy to platit nepřestalo.

Zdroj: HLN

Petr Miler