Autoforum

/

Foto: Škoda Auto

Možná jsme jen příliš konzervativní, ale zůstáváme přesvědčeni, že auto by mělo primárně sloužit svému majiteli, nikoli naopak. U spalovacích aut je to dosažitelné snadno, u elektromobilů zjevně nikoli.

Jsme blázni do aut, to nemáme problém přiznat. Jsme schopni utratit za ně poslední úspory, věnovat jim péči jako ničemu jinému a ostře se ohradit proti každému, kdo jim bude jakkoli ubližovat. Je to láska, vášeň, možná posedlost, dá se tomu říkat lecjak, ale ani v takto - připusťme potrhlém - vztahu k autům se neztrácí podstata jejich provozování. Jsou to dopravní prostředky, které činí naše životy snazšími.

Jako v jiných věcech to není jednoduchý vztah, však pokud od něčeho něco chcete, musíte tomu také něco dávat. Auto je třeba čas od času zkontrolovat, vnímat jeho „nářky” a případně je včas řešit, absolvovat pravidelné servisní zásahy, měnit pneumatiky, doplňovat palivo, mýt jej... Není toho málo, přesto nemám pocit, že bych byl otrokem svého vozu, je to spíše naopak. Není třeba víc než mu párkrát do roka dát trochu péče a je připraven zbytek z 365 dnů v roce kdykoli během 24 hodin obsloužit téměř jakoukoli myslitelnou potřebu.

Usmyslíte si v pátek, že by nebylo špatné strávit následující víkend na Severní smyčce Nürburgringu asi 700 kilometrů od hranic s Českem? A proč ne, pokud nemáte zrovna sjeté brzdové desky až na hranu možností (a i pokud ano, o vám je u Nordschleife někdo vymění, nevlastníte-li zrovna něco jako Bugatti EB110 SS), můžete vyrazit. Nemusíte nad ničím přemýšlet, auto je připraveno, palivo koupíte skoro kdekoli po 24 hodin denně, vůz nemá v tomto ohledu prakticky žádné limity. Když budete chtít druhé ráno posnídat v Paříži, ani to není problém.

Toto jsou extrémní případy, ale ukazují, že cokoli menšího zvládnete s autem levou zadní bez špetky přemýšlení nebo velkého plánování. Pokud ovšem není elektrické. V takovém případě můžete zapomenout i na neplánovaný rychlý přesun z Prahy do Brna, když zrovna nemáte plně nabité baterky. A i tehdy je otázkou, co budete dělat v Brně, když zrovna ve správný moment na správném místě nenajdete tu správnou nabíječku. Elektromobilů jsem měl půjčený nespočet a už permanentní vytváření strategií, jak s ním naložit, abyste neskončili ve slepé uličce... To není úzkost, to je reálný problém.

Ale to jsou známé věci. Jak moc se lidé v případě volby elektrického vozu stanou otrokem svého auta - a nikoli naopak - ještě lépe ukazuje nová studie firmy Recurrent. Ta nedávno ukázala, jak drastický dopad mají na dojezd elektrických aut nižší teploty, dojezd klesá okolo 30 % a může být i hůře. To pochopitelně nelze pustit z hlavy, a tak u Recurrentu vysledovali také vztah mezi tím, jak měnící se teplota mění způsob nabíjení elektrických aut, konkrétně ze strany více jak tisícovky majitelů Fordu Mustang Mach-E a VW ID.4 a 100 tisíc záznamů o jejich jízdách. A je to znovu něco.

Nejvýmluvnější jsou zveřejněné tabulky níže, které ukazují vztahy mezi venkovní teplotou, mírou vybíjení baterek a časem resp. ujetou vzdáleností mezi jednotlivými dobitími. Data ukazují, že jakmile teplota klesne jen z 20 na -1°C, což není žádné drama, průměrná doba mezi dobíjeními se zkracuje z 40 hodin na 10, tedy na čtvrtinu. Lidé v obavách ze zkráceného dojezdu dobíjí v průměru více jak dvakrát denně. Průměrná vzdálenost ujetá mezi jednotlivými dobitími pak klesá za stejných podmínek ze 100 na 40 kilometrů, to je chvíle ježdění po Praze. Co je tohle za využitelnost auta? To je v podstatě permanentní hledání dobíječky, v takovém autě bych si připadal jako opuštěné tele, které smutně putuje mezi dojnicemi rozesetými po pastvině a hledá, kdo mu dá trochu cucnout.

Majitelé otevřeně přiznávají, že zatímco za vyšších teplot obvykle během dne nedobíjí, v zimě musí. A to není vše. Někteří přiznávají, že ze stejných důvodů v zimě raději jezdí autem méně často, další pak uvádí, že při kratších cestách (jako rozvoz dětí do škol) vůbec nepoužívají topení, neboť příliš zkracuje dojezd a teplo v autě stejně dlouho nevydrží. Nevíme jak vám, ale nám to přijde jako návrat do dávné minulosti.

Z auta, které by člověku mělo být služebníkem, věcí, která mu usnadňuje život, se stává (drahá) přítěž, na jejíž aktuální potřeby a možnosti musí myslet i v závislosti na změně venkovní teploty z podzimní na brzce zimní. Kdo rozumný může něčemu takovému aplaudovat? Řekli bychom: Jděte a udělejte ta elektrická auta pořádně, pak to zkuste znovu. Jsme přesvědčeni, že si to myslí naprostá většina lidí, mluvit o tom se ale nesluší. Však jakýkoli nový produkt, který má nahradit ten starší, musí fungovat lépe po všech stránkách, a to tady v žádném případě neděje. Nová data Recurrentu budiž jen drobným připomenutím tohoto stavu.

Rodinka přebírající si Škodu Enyaq se pro fotografa PR materiálů tváří vesele, patrně ne zadarmo. Asi ještě netuší, že se pasuje do role otroka vlastního vozu, který raději použije méně, aby mu náhodou nedošly baterky. Foto: Škoda Auto

Zdroj: Recurrent

Petr Miler