Autoforum

/

Foto: Archiv Autoforum.cz

V 80. létech vážilo auto nižší střední třídy pod 800 kg a ještě v 90. to bylo pod tunu. Před pár léty ale hmotnost rázem sahala až k 1,5 tuny, proč?

Automobilky dnes hledají úspory v emisích CO2 v řádech gramů i za cenu vysokých nákladů a řešení, která přicházejí na svět, jsou leckdy velmi složitá. Přitom existuje jedno, které je známé už dekády a které mocně propagoval Colin Chapman, zakladatel Lotusu - nižší hmotnost.

„Přidejte výkon a budete rychlejší na rovince, uberte hmotnost a budete rychlejší všude,” je dobře známý Chapmanův citát - a je dodnes platný. Můžeme ho doplnit o „Uberte hmotnost a budete mít menší spotřebu”. Nejsou to nová zjištění, přesto se jimi v posledních dekádách nikdo neřídil a hmotnost aut zejména za posledních 20 let vyšplhala do leckdy až absurdních výšin.

Proč k tomu vůbec došlo? A proč tak rychle, když se to v předchozích letech v takové míře nedělo? Hlavní důvody jsou v zásadě tři a dohromady vytváří bludný kruh, ze kterého nebylo úniku.

Vše začalo tím, že lidé chtěli na palubě stále více výbavy a komfortu. Je jedno, jestli šlo o zvukovou izolaci, komfortnější sedadla, stále výkonnější klimatizace, lépe hrající audio nebo pokročilejší palubní systémy třeba i s navigací. Jsou to fajn věci, před váhou se ale neschovají - tohle všechno navyšuje hmotnost.

Záhy automobilky zjistily, že auta nejsou s to dobře prodat, pokud nedosáhnou vysokých hodnocení v nárazových testech, jako jsou ty od EuroNCAP. Hvězdičky se staly modlou a fakt, že v prvé řadě je lepší mít menší, lehčí a mrštnější auto, se kterým spíše nenabouráte, nikoho nezajímal. Prodávat začala hlavně odolnost proti nárazu, o kterou se starají deformační zóny, výztuhy, předpínače, airbagy a kdovíco ještě. Ani ty se před váhou neschovají.

Třetím důvodem se stal přímý důsledek dvou výše zmíněných - těžší auta potřebují větší výkon, aby byla aspoň stejně rychlá jako ta lehčí. Proto začala dostávat stále výkonnější motory, což ale opět zvyšuje hmotnost. Potřebujete větší brzdy, robustnější díly podvozku, širší a tedy těžší pneumatiky... A pokud chcete v další generaci zase více komfortu a bezpečnosti, máte tu zase těžší auto, které potřebujete zase silnější motor, a tak to šlo stále dokola. Spirála se roztočila a začarovaný kruh rychle vykouzlil bizarnosti jako jedenačtvrtunová mini, jedenapůltunové kompakty nebo dvouapůltunová SUV. V běžných verzích - na hlavní fotce vidíte kdysi testovaný Opel Astra 2,0 CDTI BiTurbo, která skutečně váží 1 701 kg bez zvláštní výbavy.

Ten minulý čas tu není náhodou, automobilkám se v posledních letech podařilo z tohoto bludného kruhu jako zázrakem vystoupit. Patrně ne zcela dobrovolně. Stále větší tlak na nižší normovanou spotřebu a vyčerpané možnosti optimalizace techniky v jiných ohledech způsobily, že nižší čísla na váze najednou přišla vhod. A tak u některých aut vídáme i značná mezigenerační snížení hmotnosti. Jeden příklad za všechny - základní verze Land Roveru Discovery předešlé generace, tj. L319, vážila 2 570 kg, kdežto základ současného Discovery L462 váží 2 105 kg. To je úspora 465 kg, takže i když má současný základ o chloupek slabší motor, jeho poměr výkonu ku hmotnosti je mnohem lepší, nemluvě o celkově lepším projevu.

Pokud totiž autu mezigeneračně snížíte hmotnost, má rázem nejen menší spotřebu paliva, ale i lépe zatáčí a zrychluje, dokonce i lépe brzdí, a to zároveň s delší životností brzd i pneumatik. Proč se to tedy děje až nyní? Proč jsme za těch pár dekád byli svědky tak ohromného nárůstu hmotnosti? Jsou na vině snad zlé automobilky, které chtěly ušetřit na drahém vývoji lehčích aut a místo toho nám podsouvali stále těžší mastodonty maskované špičkovými podvozky a výkonnějšími motory i brzdami? Ani ne.

Za celý tenhle posun si můžeme v prvé řadě sami. Pochopitelně ne všichni, většina zákazníků ale zkrátka chtěla auta komfortnější, pasivně bezpečnější i rychlejší. Najednou. Chtěla je co nejlevněji a k tomu si mnohem snáze nechala prodat „o 100 koní víc” než „o 100 kilo míň”. A tak automobilky kráčely přesně tím směrem, kterým jim trh dovoloval nejsnáze - nic více a nic méně.

Vše muselo dokráčet až na hranici únosnosti - a narazit na limity regulací - aby vývoji zavládl o trochu rozumnější směr. Už nedávná doba přinesla zastavení dalšího růstu hmotnosti aut či její pozvolné snižování a do budoucna lze očekávat totéž. Spotřeba musí dále klesat a i když některé levné cesty ke jejímu snížení jsou již prošlapány a budeme se stále více setkávat s věcmi jako jsou mikrohybridy, snižování hmotnosti je nastartovaný trend, kterému nakonec i zákazníci začali rozumět. A tak nás snad alespoň v tomto ohledu čekají zase trochu lepší časy...

Inspirace: Autocar

Marek Bednář