Autoforum

/

Foto: AutoHuus, publikováno se souhlasem

Že elektromobily ztrácí hodnotu zásadně rychleji než vozy se spalovacími motory, je mnohokrát zdokumentovaným faktem. Tento Jaguar je ale i mezi jednookými slepým, jeho cena padá raketově.

Proponenti elektrického pohonu byli dlouho přesvědčeni, že elektromobilům pomohou k rychlejšímu rozmachu dotace na nové vozy i jinak než přímo. A byl to jejich zásadní argument, proč dotovat (také) auta za miliony pro lidi, kteří si je mohou snadno koupit i za své vlastní peníze. Ona myšlenka byla přibližně následující.

Chudší lidé si nová auta stejně nekupují, takže dotace jen levnějších elektrických vozů by rozmachu nepomohla, pro ty bohatší by pak bez extra podpory nebyla dost zajímavá. Pokud se tedy nasypou statisíce do prodeje jednoho každého elektromobilu klidně s multimilionovou cenovkou, tyto vozy se dostanou do oběhu, bohatí takto za pár let „vytvoří” dostupnější elektrické ojetiny, které si pak pořídí oni méně majetní v bazarech. A všichni budeme šťastně električtí, to bude paráda.

Nebudeme říkat, že taková úvaha nemá žádnou logiku. Jenže takto to nedopadlo. A vše se nakonec otočilo i proti oněm bohatým kupcům nových elektrických aut, které celý mechanismus nečiní o to bohatšími, naopak je pomáhá obírat o peníze doslova raketovým tempem.

Přes týden jsme na základě rozsáhlé studie iSeeCars připomínali, jak moc rychle elektrická auta ztrácí na ceně, je to 8- až 9krát rychleji než průměr trhu. A jsou to opravdu masivní, až mnohasettisícové ztráty za jediný rok u již ojetých vozů. Nejde tedy o pokles během prvního roku vlastnictví, ten bývá vysoký, ale klidně i během kteréhokoli z následujících. A to bolí, nad tím ani kupci aut za 2 miliony korun nemohou mávnout rukou, na to nejsou dost bohatí.

Proč tomu tak je? A proč tento trend dál pokračuje? Důvodů je víc, ale jedním z nich jsou paradoxně právě ony dotace. O elektromobily je obecně vlažný zájem, na trhu nových aut je ale uměle přiživen snížením ceny z peněz všech, kteří si tyto vozy nekupují. V bazarech ale zůstává dál vlažný - ne-li vlažnější kvůli omezené použitelnosti těchto aut, která racionálnějším kupcům ojetin, často jednoho auta pro všechno, není blízká. Tak dochází k zaplavování trhu ojetinami „vytvořenými” za pomoci oněch dotací, jejichž počet zdaleka neodpovídá poptávce po nich. Vzniká tedy značný převis nabídky nad poptávkou, což má jediný logický důsledek - neutuchající propad ceny.

Hořce vtipné tedy je, že ony dotace, které bohatší kupci nových elektromobilů vnímají jako zlevnění, ve výsledku dohání právě je úplně opačným výsledkem. Je hezké, že vám „stát” zlevní koupi elektromobilu za 2 miliony o 200 tisíc, ale co to ve výsledku znamená, když jeho hodnota klesne rychle až k nule? No nic, je to dětská náplast na otevřenou zlomeninu - asi vám to neublíží, ale nic podstatného to neřeší. A třeba na Jaguaru I-Pace můžeme vidět, jak zlé to může být.

Jeho osud připomíná Tom McParland, expert na ojetiny z Jalopniku, který ukazuje, jak moc tohle auto pozbylo na ceně v USA. V Evropě situace není jiná - nový I-Pace můžete mít od Jaguaru ve verzích SE nebo HSE za ceny od 2 441 453 Kč resp. 2 639 557 Kč - v základu. Kusy prvního zmiňovaného provedení ale pořídíte podle dat Mobile.de v hojném počtu od asi 500 tisíc Kč včetně DPH s možností jejího odpočtu. Auto na fotkách níže je dokonce vyšší verze HSE z konce roku 2018, tedy pět let a pár měsíců staré auto se 145 tisíci najetými km, které pořád koupíte v přepočtu za 595 tisíc Kč s možností odpočtu DPH.

Bavíme se tedy o poklesu hodnoty o 80 resp. 78 procent za pouhých 5 let s nájezdem, který není nulový, ale není ani zdaleka zničující. A o poklesu hodnoty vozu klidně o víc jak 2 miliony Kč za takovou dobu, navíc až na sumu, za kterou pořád nekoupíte ani základní Octavii (před faceliftem od 620 tisíc Kč, po něm - zatím - od 800 tisíc Kč).

Tady vidíte, co dělají dotace - ve výsledku ožebračují všechny sypáním peněz do neefektivních, samostatně neživotaschopných řešení. Co jimi kdo získal? Každý, kdo si elektromobil nekoupil, na něj musel někomu jinému přispět. A ten, kdo si ho koupit, takto ušetřil třeba 200 tisíc Kč z pořizovací ceny, která se ale během jeho vlastnictví smrskla o 2 miliony korun. Takže stejně musel z kapsy vytáhnout 1,8 milionu. A profituje na tom tedy aspoň kupec ojetiny? Těžko, když takové auto stejně evidentně málokdo chce, a dotyčný se musí sebe ptát, co z jím investovaných 500 až 600 tisíc Kč zbude za další necelé tři roky resp. 15 tisíc najetých km, kdy skončí záruka na baterii. Na takový hazard je vložený půlmilion pořád moc velkou sázkou.

Nefunguje to, nefunguje, jak moc těžké je to vidět? A pokud zrovna Jaguar chce po této zkušenosti skutečně jít jen tímto směrem, nic než vyvěšovat parte sám sobě skutečně nemusí.

Zdroje: Jalopnik, Mobile.de, AutoHuus@Mobile.de

Petr Miler