Autoforum

/

Foto: Bundesamt für Strassen, CC0 Public Domain

Opravy dálnic jsou na jednu stranu nezbytnou věcí, na tu druhou představují velkou nepříjemnost, neboť snadno popřou elementární smysl rychlostních komunikací. Na první pohled je je prostě nutné snést, ale je to skutečně jediná možná cesta?

Čím víc se blíží léto, tím víc je třeba se připravit na tradiční řidičské nepříjemnosti spojené s tou dobou. I když většina obyčejných lidí to vnímá jinak, protože během zbytku roku se na delší cesty obvykle nevydává, v létě je intenzita provozu obecně nejmenší, navíc je vhodné počasí, a tak jsou opravy silnic a dálnic plánovány hlavně na toto období. Zejména při dlouhých dálničních přesunech to umí hodně pocuchat nervy.

Takové operace totiž obvykle znamenají omezení provozu - typicky jeho svedení na jednu stranu rychlostní komunikace. Okolnosti jen zřídka dovolují zachování stejného počtu jízdních pruhů, což se spolu s komplikovaným přesunem na jinou část dálnice a výrazné omezení rychlosti snadno postará o přetížení komunikace a vznik dlouhých kolon. Ty jsou na dálnici obzvlášť nepříjemné, neboť se jim v klíčový moment obvykle nelze vyhnout - není kam sjet, není kam se vrátit, prostě musíte čekat, někdy klidně i hodiny.

Může se zdát, že je to nevyhnutelný kolorit, ale nedá se tomu nějak předejít? Osobně si pamatuji, že jsem už před drahnou řádkou let, nejméně v první dekádě nového milénia (a možná i dříve) viděl v Rakousku experimentovat tamní silničáře s jakýmsi přemostěním opravovaného úseku, což dovolovalo zachovat dálnici v provozu v podstatě tak, jak byla. A přitom ji opravovat „o patro níž”. Rakušané s tímto řešením asi velké štěstí neudělali, chytili se jej ale Švýcaři s zdokonalili ho. A teď s jeho pomocí opravují své dálnice, jak informuje NZZ.

Ono řešení si říká Most Astra, to podle jedné z organizací (ASTRA, OFROU, USTRA, FEDRO), které sdružuje tamní Bundesamt für Strassen, řekněme Federální silniční úřad. A je na jednu stranu opravdu geniální, jak vám ukážou obrázky a video níže. Na první pohled vypadá jako příliš úzký, nízký a krátký, aby se pod ním mohlo něco dít, záběry z akce vám ale ukáže, že je to pořádné monstrum, pod kterým mohou silničáři pracovat velmi komfortně i s těžkou technikou.

Jeho smyslem je, že dovoluje opravovat úseky dálnic bez uzavření jízdního pruhu. Uzavření je nutné pouze v noci během jeho instalace, jakmile je 257 metrů dlouhá pojízdná stavba instalována, provoz může pokračovat jako obvykle. Chvíli trvalo, než Švýcaři vše vychytali, neboť most zkraje způsobovat kolony kvůli příliš ostrému nájezdu, nyní ale maximální stoupání činí místo 6,1 procenta jen 1,25 procenta a Astra dovoluje bez většího přemýšlení na ni prostě najet a sjet, jako by se nikde poblíž nic neopravovalo.

Silničáři si libují, neboť pracovní podmínky pod mostem jsou bezpečnější a zejména v létě i podstatně příjemnější příjemnější. A pokud si říkáte, že pod 257 metrů dlouhou stavbou toho moc neopravíte, nezapomínejte, že most je mobilní. Sám „umí jet” rychlostí 0,5 km/h, takže během noci se snadno přesune na další část dálnice. A takto silničáři kousek po kousku opraví klidně kilometry dálnice, aniž by byl omezen provoz na ní.

Takže samé desítky? Asi tušíte, že nikoli. Ačkoli výhody Astry jsou zjevné, je třeba se ptát na její efektivitu. Jde o zařízení za 26 milionů švýcarských franků, tedy asi 0,66 miliardy Kč, které vyžaduje poměrně složitou obsluhu a hodně práce okolo. Manažer projektu Astra Jürg Merian říká, že dělníci s mostem v současné době pracují na švýcarské A1 mezi Recherswilem a Luterbachem a zvládají asi 100 metrů za den. To je asi polovina oproti běžné uzavírce silnice a náklady budou nutně vyšší, ačkoli Merian to popírá. Však si představte každou noc stavět a zase rušit odklony provozu do protisměru. Navíc Astra nepomůže všude - rychlost na ni je snížena na 60 km/h, takže tento problém zůstává. A pokud přesun do protisměru znamená zachování stejného počtu jízdních pruhů, nemá moc šancí se vyplatit.

Nicméně jistě si dokážeme představit řadu míst, kde smysl má. A bude jediným řešením, jak velmi nepříjemným omezením zabránit. Také proto o ni jeví zájem i další země jako Norsko a Německo a může se nakonec dočkat širšího nasazení.

Zdroje: NZZ, Bundesamt für Strassen

Petr Miler