Autoforum

/

Foto: Škoda Auto

A není to zdaleka jediné překvapení, které politici lidem připravili. Po letech jejich tlačení do tepelných čerpadel je najednou od téhož odrazují, po letech zamezování zřizování přívodů plynu k nemovitostem mají být spásou hybridní kotle a plynové turbíny.

Je to fascinující projev nedostatku strategického uvažování ze strany odpovědných osob, který musí vnímat i nadanější dítě. Lidé stojící ve vedeních států i nadnárodních institucí ho ale zjevně nevnímají. Anebo ho vnímat nechtějí.

Dnes a denně jsme svědky toho, jak má být pokud možno všechno a co nejdříve živeno elektrickou energií. Je celkem jedno, o co se jedná, od vytápění domů přes ohřev vody až po nám nejbližší pohon aut má být prostě všechno na elektřinu. Na jednu stranu to dává smysl, umí to být efektivní a může to být „čisté”, jenže aby to všechno mohlo fungovat, potřebujete onu elektřinu. A v jejím případě se nikdo neptá, kde ji vezmeme, čím ji budeme rozvádět.

Energetici na to upozorňují už roky. Pokud chcete postavit existenci společnosti na elektřině, musíte mít dostatek jejích stabilních zdrojů, jenže zejména Evropa kráčí v posledních letech přesně opačnou cestou. Stabilních zdrojů se zbavuje na úkor těch nestabilních, a tak je nakonec celkem jedno, že v jednu hodinu odpoledne má elektřiny přebytek, když v sedm hodin večer jí máte málo. Ukládání elektřiny je samo o sobě problematické a neefektivní, a tak se vystavujeme riziku, že jí prostě v kýžený čas na kýženém místě nebude dost. A i když jí dost bude, pořád je tu síť, která nemusí zvládat mj. extrémně náročné dobíjení aut.

Kdy takový moment nastane? „Až všechny káry budou jen na elektřinu, až na Mars doletíme zhruba za hodinu?” jak by řekla jedna ostravská partička muzikantů. Houby s octem, ten moment nastává už teď. V době, kdy celá „tranzice” (to je tak krásné slovo, že jsem si ho nemohl odpustit) nemá ani plenky, kdy ji vytáhli z břicha po sectio caesarea a koukají, až poprvé zakřičí.

To bohužel není žert, už několikrát jsme psali o tom, jaké patálie s elektřinou zažívají v mém druhém domově v Nizozemsku, zejména pak v Utrechtu a okolí. Tam je síť přetížená tak moc, že není možné stavět nové domy, není možné otevírat nové školy či polikliniky, není možné připojovat nové firmy. A majitelé elektromobilů, třebaže byli motivováni k tomu, aby si takové vozy koupili, jsou omezováni v možnostech dobíjení svých vozů v časech špiček. Teď plány na řešení celé krize dostaly konkrétnější podobu a je docela děsivá.

Jak informuje nizozemský NU, tamní ministr pro klima Rob Jetten spolu s operátory sítě Stedin a TenneT představili přímo utrechtským, co je čeká. A nic hezkého to opravdu není. Současné zmrazení připojování nových odběratelů bude trvat ještě několik let, během kterých bude jak omezována spotřeba elektřiny na straně jedné, tak dojde k posilování její výroby na straně druhé, a to z fosilního zdroje.

S konkrétnějšími opatřeními musíme začít u aut, která budou omezena nejvíc. Už v tuto chvíli v Utrechtu nelze využívat v časech špiček plný výkon dobíječek, nově budou vypínány zcela s tím, že připojené vozy budou dobité později v momentě, kdy se síti uleví. Operátoři argumentují tím, že jde o energeticky velmi náročnou operaci, kdy např. nabití průměrného elektromobilu z 50 na 80 % znamená odběr energie odpovídající spotřebě jedné rodiny za 3 nebo 4 dny. Ano, to může být snadno pravda, ale to jsme zjistili dnes?

Operátoři sítě popsanému procesu diplomaticky říkají „přerušení” dobíjení, ale to je jen podvědomě přijatelnější výraz proto, že ho prostě vypnou, a to klidně i na několik hodin. Pokud pak majitel bude zrovna v tu chvíli potřebovat někam jet, může si říci pouze: „Hola hola, kolo volá.” Není divu, že lidé z Utrechtu, které mám tu čest znát a nepohybují se jen po městě a okolí, dobíjí cestou domů v jiných oblastech, kde tato omezení nepanují. Jak dlouho ale bude aspoň toto fungovat? Pokud se síť v Utrechtu hroutí v momentě, kdy elektromobily nemají na nizozemské flotile všech aut v provozu podíl ani 5 procent, je jen otázkou času, než se podobně závažné (menší už se objevují) problémy vyjeví také jinde.

Není to ale jediný způsob, jak síti ulevit. Operátoři dále vyzývají k tomu, aby lidé pokud možno co nejméně používali tepelná čerpadla k vytápění domů či ohřevu vody, ačkoli byli přesně tímto směrem roky tlačeni. Nově jsou prý lepší hybridní kotle pracující s plynem a elektřinou. Proč ne, chce se říci, pozadí ale znovu ukazuje, jak ohromně nekoncepční přístup odpovědných osob dlouhodobě je. Kolega z mé nizozemské práce si před pár léty stavěl nový dům, chtěl v něm mít jako zálohu plynový kotel a nebylo mu s odvoláním na stavební zákon povoleno přivést si k domu novou plynovou přípojku. Takže když se sám chtěl chovat rozumně, bylo mu v tom zamezeno. A dnes mu operátoři poradí, aby používal kotel, který před pár lety sám chtěl a bylo mu v principu těmi samými lidmi fakticky znemožněno ho instalovat a používat? Znovu: Kdo tu zapomněl myslet?

Mimořádně tragikomická je pak třetí cesta řešení nastalých problémů, a to je způsob výroby nové elektřiny. Nizozemsko pochopitelně v maximální možné míře přechází na „zelené” zdroje, nyní ale operátoři jako jedinou cestu vidí stavbu nových elektráren spalujících plyn s pomocí turbín. To je nápad... „Cesta k zelené není možná bez trochy šedé,” uvádí přímo operátor TenneT ve svých prezentačních materiálech k balíčku řešení.

Co k tomu dodat? Už výše citovaný kolega k tomu lakonicky říká jedno staré přísloví: „Nic není tak nespolehlivé jako vláda.” Tak to bohužel je. Řiďte se tedy v životě svým zdravým rozumem, spoléhejte na to, co vás naučili rodiče a počty, které jste si osvojili ve škole. Ani s běžným kupeckým uvažováním by nikoho soudného nenapadlo vsadit vše na elektřinu v momentě, kdy víte, že nemáte ani elektřinu, která bude třeba, ani síť, která by ji měla rozvést. V Nizozemsku to přesto udělali a dál v tom pokračují, i když problémy mají přímo na talíři. Nedělejte si iluze, že se z toho jinde poučí a budou jednat moudřeji.

Zdroje: NU, TenneT, Stedin

Petr Miler