Autoforum

/

Foto: Archiv Autoforum.cz

S jednadvaceti miliardami korun z prodeje Duaci mohl italský Investindustrial skoro cokoli. Dle očekávání se rozhodl pro koupi 37,5 % akcií britské značky.

Aston Martin byl až do roku 2007 součástí skupiny Ford. Modrému oválu ale tehdy začalo řádně téci do bot, a proto téměř veškeré akcie za 475 milionů liber (13,775 miliardy korun) prodal konsorciu investorů formálně vedenému Davidem Richardsem, šéfem Prodrive. Poté přišla limitovaná edice One-77, letos pak Aston Martin představil nové generace modelů Vanquish a DB9. Cestě k úspěchu tak zdánlivě nemohlo nic stát.

Jenže tak snadné to nebylo. Nedá se říci, že by se Astonu nedařilo, jeho vyhlídky na budoucí úspěchy byly ale z důvodů uvedených v předchozím článku omezené. Největším problémem ale byly potíže předluženého majoritního akcionáře, kuvajtského fondu Investment Dar, který musel prodat část svého portfolia. Richards a spol. se proto v posledních měsících snažili ulovit investora, který by Daru pomohl od jeho akcií a zároveň zajistil světlou budoucnost i samotnému Astonu. Ideální cestou by přitom bylo, kdyby takový investor zajistil i spolupráci s některou z významných automobilek, která by Britům pomohla k vyšší efektivitě. Zpočátku se spekulovalo o indickém koncernu Mahindra & Mahindra či Toyotě, nakonec však balík 37,5 procenta akcií v souladu s předchozími spekulacemi skončil u italského investičního fondu Investindustrial. Tedy u bývalého vlastníka Ducati.

Již podruhé během roku se tak finanční skupině dost možná povedl dobrý tah. Nejprve totiž s velkým ziskem prodala výrobce motocyklů koncernu Volkswagen za 1,1 miliardy dolarů (cca 21,5 miliard korun), aby se vzápětí stala největším akcionářem Astonu Martin jen za 150 milionů liber (4,35 miliardy korun).

Konsorcium Investment Dar, které vlastnilo 64 procent akcií, přitom původně požadovalo 800 milionů dolarů (15,2 miliardy korun). Samozřejmě za celý paket. Čtyři z devíti křesel ve správní radě a 37,5 % ale očividně fondu Investindustrial stačí. Zvláště pokud chce zopakovat recept na úspěch.

Co ale tato změna znamená pro samotný Aston Martin? Podle Richardse především možnost půlmiliardové investice (samozřejmě v librách), která bude v příštích pěti letech směřovat na vývoj nových modelů a technologických řešení. Investindustrial by navíc měl mít blízko k Daimleru a hlavně k divizi Mercedesu AMG, se kterou by značka mohla sdílet část technologií.

Můžeme tedy mluvit o jistě budoucnosti značky, jejíž kořeny byly položeny v roce 1913 Lionelem Martinem poblíž kopce Aston Hill? Mohlo by být. Minimálně po pár následujících let by se s potížemi potýkat neměla.

Petr Prokopec