Autoforum

/

Foto: Archiv Autoforum.cz

Pochopitelně všechno, na co nejezdí. Takto upravený vůz může vážit jen 1 310 kg a s tím správným podvozkem, brzdami nebo pneumatikami zvládne divy.

Když jsme kdysi testovali BMW M3 E92, měli jsme tendenci o něm hovořit jako o BMW 340i s poněkud výraznějším M-paketem, tak daleko mělo od toho, co bychom byli schopni označit na skutečnou M3. To jsme ale ještě netušili, že o nějakých sedm let později dorazí generace F80, která vše posune ještě o pořádný krok dále. Ne, M3 E92 to nezměnilo, její vnímání ale ano. Když už nic jiného, má alespoň ten správný motor, který volně dýchá, rád se točí a zvučí sám, bez reproduktorů. Něco takového dnes už BMW neprodává, vůbec.

Dnes tu ale nejsme od toho, abychom znovu plakali nad rozlitým mlékem. Chceme vám ukázat, že „stará dobrá” M3 E92 může ještě říci leccos nového i na Severní smyčce Nürburgringu, i když pochopitelně ne v sériové podobě. Auto, které za moment uvidíte v akci, ale není ten tuning, kdy se vozu přidá spousta koní, ubere pár kilo, nahodí se bleskový automat, keramické brzdy za půl milionu a vykouzlí to lepší čas o 10 sekund. V tomto autě se hlavně ubíralo, zbytek spíše tvrdil muziku.

I kdybyste o autech věděli jen velmi málo, asi poznáte, že tento vůz nemá zrovna sériovou palubní desku - nic s obrázkem nahé děvy a lebkou se zkříženými hnátami BMW nevyrábí. I ta musela ustoupit masivnímu odlehčení, které hmotnost vozu dostalo až k pozoruhodným 1 310 kilogramům. Nemáme úplně přesné informace, co všechno muselo jít z auta ven, podle těch je ale jedno o cokoli, „na co se nejezdí”, včetně klimatizace.

Jinak se u Raeder Motorsport, kde vůz vznikl, také přidávalo - jsou tu skořepiny od Recara, brzdy AP, diferenciál s kratším stálým převodem 4,10, odlišné řazení od CAE (manuální, pro úplnost), karbonové dveře, kapoty a ona pseudopalubka, okna z makrolonu, výfuk Akrapović, klec, podvozek KW Competition, jiná spojka, jednohmotový setrvačník, aerodynamický paket třídy GT4 a ano, jiné pneumatiky - semislicky Pirelli P Zero Trofeo R o rozměrech 265/35 resp. 295/30.

Sériové auto to tedy není ani omylem, klíčové je ale stejně odlehčení, které by stálo především trochu slz komfortněji smýšlejícího majitele. Přínos? Podívejte se sami, čas BTG (tedy neúplné kolo bez části cílové rovinky) o hodnotě 7:05 nemá ale vůbec daleko k tomu absolutně nejlepšímu, co se kdy na Nordschlefe z aut se silniční homologací zjevilo. A to už za těch pár slz snad stojí, posuďte sami...

Petr Miler