Autoforum

/

Foto: Archiv Autoforum.cz

Na nový Civic jsem se těšil a současně se ho obával: nebude to další zklamání? Není, naopak. Slova Hondy o výrazném vylepšení nebyly jen plané řeči.

Už je to šest let, co se po Evropě začaly prohánět první Civiky osmé generace. Po nudné, spíše „dodávkoidní” předchozí verzi způsobil její futuristický design řádný poprask. Ihned se jí začalo přezdívat UFO. Jenže pak přišlo mírné zklamání. Zatímco design sedmé generace nudil i stromy u cesty, její podvozek dokázal na řidičově tváři vykouzlit úsměv. Naopak UFO bavilo všechny okolo, jen ne řidiče. Místo nezávislého zavěšení se vzadu objevila staromódní náprava se zkrutnou příčkou, což v kombinaci s nepříliš vhodně zvolenou charakteristikou pružin a tlumičů způsobilo, že Civic uměl jezdit dobře jen na hladkých a ne příliš zatáčkovitých silnicích.

O pár let později dostal mimozemšťan novou tvář a spolu s ní i jinak naladěný podvozek. Ne, že by z něj najednou byl závodní stroj, ale už se o něm dalo mluvit jako o autě s nadáním pro zábavu. Přesto nadále trpěl jistou laciností a nedostatky ve výrobě. Bylo to zajímavě vypadající, ale jinak spíše průměrné vozítko. Přesto si u nás našlo mnoho kupců a já se musím přiznat, že jsem jeden z nich. Byla to tehdy pragmatická volba, Civic nabídl nejlepší poměr mezi cenou a hodnotou. Navíc měl atmosférickou jednaosmičku.

Proto jsem se zaujetím sledoval představení nové generace. Když jsem o něm psal, kladl jsem si neustále otázku, není to jen velký facelift? Vypadá to skoro stejně, má to stejnou konstrukci podvozku, stejné motory, tak to musí být stejné. Jenže pak přišel pan Takanobu Ito, nejvyšší šéf Hondy, s prohlášením, že nejde o posun o jednu, ale dokonce o dvě generace vpřed. Odvážné tvrzení. Přesně to jsem si opakoval, když jsem v pondělí nový Civic přebíral.

Po prvních pár stech kilometrech za volantem musím říci, že si Ito-sama tak trochu zapřeháněl. Na druhou stranu nutno zdůraznit, že posun k lepšímu je v mnoha ohledech tak markantní, že jen velký ignorant bude mluvit o faceliftu.

Nový Civic má výrazně lepší podvozek, je stabilnější, přitom o řád komfortnější než předchozí. Stále má „tuhou” zadní nápravu, ale čert vem, co tam je za železo, hlavně, že to funguje. Také jeho odhlučnění je na velmi slušné úrovni. Hyundai i30 to není, ale nemá k němu daleko. Druhou oblastí, kde Honda pokročila o míle dopředu, je kvalita interiéru. Jeho design je stále diskutabilní, ovšem kvalitou montáže se nyní může postavit těm nejlepším. Můj Civic „od malička” trpí na všelijaké šramoty ze všech koutů palubní desky, nový nevydá hlásku ani na tom nejrozbitějším úseku D1 či dlažedních kostkách.

Nebudu se pouštět do zásadních soudů, na to je ještě brzy; hlavní část testu mám ještě před sebou. Už teď ale můžu říct, že nový Civic je výrazně lepší, než ten minulý. Mimochodem, v přímém srovnání ani vizuálně nevypadá až tak stejně, jak by se mohlo zdát. O tom a samozřejmě mnohém dalším se dočtete v našem standardním testu.

Mirek Brokeš