Autoforum

/

Foto: BMW

Máte pocit, že Němci už vás nemají čím překvapit, když prodávají kombíky jako Audi RS6 nebo E63 S od AMG? Mýlíte se, tu největší perlu jste neviděli.

Jméno David Clark vám nejspíše nic neřekne a ani se nedivíme, známé bude jen velkým znalcům automobilové historie. Tento muž zasvětil autům prakticky celý svůj život, pro nás je ale v tuto chvíli zajímavý hlavně kvůli svým aktivitám z let 1994 až 1998. Tehdy totiž zastával pozici ředitele prodeje silničních a závodních vozů McLarenu a jako takový se tedy podílel i na prodejích legendárního modelu F1.

To zní jako zajímavá práce, jeho prvním úkol v nové pozici ale moc příjemný nebyl. Měl zajistit ukončení kontraktu s BMW, které vyvinulo a vyrábělo motor pro F1, aniž by McLaren dostál dříve domluvenému. Počet objednaných motorů totiž v Mnichově zdaleka neodebral a vzhledem k váznoucím prodejům odebrat ani nemohl.

Možná se nyní divíte, jak je to vůbec možné, však McLaren F1 je dnes legendou, za kterou se platí stamiliony korun. Jenže tohle auto přišlo na trh v roce 1992, kdy měl svět jiné problémy. Globální ekonomická krize zájem o podobné rozmary značně omezil a trvalo ještě roky, než se ekonomika dostala zpět na úroveň předešlých let. V ten moment byla - bohužel pro McLaren - výroba F1 akorát v plném proudu a nedalo se s tím dělat nic. Vývoj vozu pochopitelně začal mnohem dříve.

Stalo se tak už v době, kdy jsme si u nás ještě říkali soudruhu a soudružko. Gordon Murray, otec celého projektu, původně doufal, že jeho nejznámější dílo bude stejně jako závodní vozy McLarenu poháněno motorem od Hondy. Japonská automobilka však neměla zájem, posléze bylo vyloučeno také Isuzu, které plánovalo vstup do Formule 1 a jehož závodní agregát měl být v upravené podobě použit. Firma totiž požadovala agregát od osvědčenějšího výrobce.

Murray tak nakonec oslovil BMW, jehož šéfové se pro projekt jednoduše nadchli, i když si byli vědomi jeho omezeného ekonomického smyslu - něco takového by se dnes nemohlo stát. Prací na agregátu byla pověřena divize M, v níž v té době působil proslulý motorář Paul Rosche. Ten záhy přišel s atmosférickým dvanáctiválcem S70/2 o objemu 6,1 litru, který produkoval 627 koní. To bylo o 14 procent více, než Murray původně požadoval, jakkoliv ovšem musel skousnout, že při hmotnosti 266 kilogramů je pohonná jednotka o 16 kilo těžší, než stálo v původním zadání.

Britové původně ve smlouvě počítali s objednávkou 350 motorů, tyto záměry ale zhatil právě příchod krize. Clark byl proto pověřen zmíněnou změnou kontraktu a bylo to skutečně na místě - McLaren nakonec vyrobil pouze 106 vozů, z čehož 71 kusů byly silniční varianty. Motorů vzniklo více, sám Clark si některé koupil a později výhodně prodal, z plánovaných 350 kusů ale nakonec vznikl jen zlomek.

V Mnichově to skousli, co jim nakonec zbývalo. Ostatně motor, který BMW pro McLaren vyvinulo, nebyl úplně nový - vzešel z vůbec prvního dvanáctiválce BMW s kódovým označením M70. Němci nejprve vyvinuli specifikaci S7B56, jíž osadili vlastní kupé 850CSi, v jehož případě pohonná jednotka produkovala 381 koní. Následně však agregát osadili čtyřmi ventily na válec, suchým mazáním či variabilním časováním ventilů. I tak byl dost nový na to, aby musel být separátně testován a právě tady se dostáváme k tomu, co nás na Clarkových slovech zaujalo nejvíce.

Agregát S70/2 bylo třeba vyzkoušet nejen na motorové stolici, ale také v praxi. A BMW tehdy nenapadlo nic lepšího, než jej napěchovat pod kapotu tehdejší M5 Touring E34, tedy prvního ostrého pětkového komíku. Ten byl původně poháněn 3,6litrovým šestiválcem, jenž na zadní kola posílal 316 koní. Rázem se ale dočkal dvojnásobného výkonu, se kterým bylo spárováno pouze sto kilogramů hmotnosti navíc.

Clark říká, že se přesně s tímto kombíkem svezl a i po letech na něj pěje chválu. „Řídil jsem ho, a je to neskutečná záležitost,“ říká. BMW si podle něj dvanáctiválcový kousek dodnes ponechalo ve své tajné sbírce, do které patří třeba řada 7 osazená šestnáctiválcem instalovaným vzadu či M8 E31. Veřejnosti však automobilka tento prototyp nikdy neukázala, což je docela překvapivé - je to možná nejúchvatnější tovární kombík, který kdy vznikl a jistě by si vysloužil spoustu pozornosti.

Je otázkou, zda se tak stane poté, co se stal tak trochu věcí veřejnou, odpověď ale neznáme. Můžeme tak už jen dodat, že ani Clark dodnes nechápe, jak se projekt stavby nového motoru povedlo protlačit přes vedení BMW, musela v tom být spousta emocí vyvolaná samotným Gordonem Murraym. Nakonec se tak ale právě kvůli nadšení pro věc stalo relativně rychle a sám potvrzuje, dnes je něco takového nemyslitelné. Dvanáctiválec nakonec posléze dorazil i v evoluční verzi S70/3 určené závodním specifikacím, podle Clarka je ale od toho silničního odlišný jen velmi málo - McLaren F1 zkrátka byl a je prvé řadě zcivilizovaný závoďák z pera konstruktéra nejlepších Formulí 1.

...BMW instalovalo pod kapotu modelu M5 Touring generace E34 (na snímcích) kvůli testům. Tento prototyp značka vlastní dodnes, neexistuje ale jediná jeho fotka. Ilustrační foto: BMW

Zdroj: Collecting Cars

Petr Prokopec