Autoforum

/

Foto: Marconi Auto Museum, tiskové materiály

Možná ani nevíte, že existuje, neboť sultán si vymínil výrobu sedmi aut jen pro sebe. Jedno z nich mu ale proklouzlo mezi prsty. Je výjimečné nejen designově, ale i technicky, jako jeden z prvních silničních vozů dostal sedmistupňovou sekvenci od stáje Formule 1.

Když v roce 1994 brunejský sultán navštívil studio Pininfarina s požadavkem na zcela unikátní auto, nebyl prvním člověkem, který po Pininfarinovi něco takového chtěl. Tento případ ale přece byl něčím odlišný - sultán chtěl mít v útrobách svého auta automatickou převodovku. Tehdy měly silniční sporťáky podobné úrovně bezvýhradně manuály a ani ve Formuli 1 či podobně vysokých patrech motorsportu nebyly „doma” zase tak dlouho.

Peníze nebyly problém a odmítnout brunejského sultána by znamenalo připravit se o velkou zakázku. Brunejský vládce je vyhlášený svým automobilovým megalomanstvím, a tak si s princem Jefrim objednal takové auto nikoli jedno, ale rovnou sedm. U Pininfariny se tedy pustili do práce a za základ vzali Ferrari 512M, faceliftovanou Testarossu. To se po designové stránce moc nepovedlo, ovšem výsledek, který si můžeme prohlédnout na fotkách, je z jiného soudku. Dostal název Ferrari FX.

Design byl opravdu neobvyklý. Dnes nám může připomínat MTX Tatru V8, Lamborghini Diablo se světly z Nissanu, možná i trochu Corvette a dalších aut. Ferrari by v něm ale tehdy a ani dnes hledal málokdo, odhady spíše zněly na příbuzného McLarenu F1. Jenže loga na kolech a na přídi hovoří výmluvně.

V každém případě je ale tohle auto svým vzhledem kontroverzní. Z některých úhlů je zajímavé, z jiných krásné a z dalších spíše odpudivé. Konečné hodnocení necháme na vás, ale věnujme se ještě některým detailům. Karoserie je vyrobená z hliníku a karbonu, takže je lehčí než u 512M. Ozvláštňuje ji sání stylu NACA v přední kapotě a víko motoru z plexiskla, které má 12 kulatých otvorů. Skrz něj je vidět známý dvanáctiválcový boxer a najdeme zde také jediné označení FX na celém autě.

V interiéru je samozřejmostí kožené čalounění všeho, na čem prsty, oko či pozadí spočine. Zajímavější ale jsou pádla řazení, která u jiného silničního auta této úrovně z poloviny 90. let nenajdete. V modrém autě na snímcích je převodovka od stáje F1 Williams, ale v některých dalších autech byla údajně převodovka od Prodrivu, ovládaná tlačítky.

Skříň od Williamsu je sedmistupňový elektrohydraulicky ovládaný poloautomat, který se ovládá pádly pod volantem. Konstrukčně vychází z převodovky, kterou používaly tehdejší Formule 1, požadavky ale byly náročnější - nešlo tu jen o rychlost řazení, třebaže tu muselo FX na jedničku zvládat též. Nároky byly kladeny i na komfort a pochopitelně také na životnost - 300 km jednoho závodu ef-jedniček by tady nestačilo.

Jinak logika fungování tohoto řazení není neobvyklá - zatáhnutí za pádlo má za výsledek odřazení nahoru, zatlačením na něj podřazujete, a je jedno, jestli používáte to levé nebo to pravé, podobně jako ve Formuli 1 té doby. Na středovém tunelu vidíme u loga Williams malou páčku, kterou se ovládá režim převodovky - na výběr je z D, N a R. Kolečko vedle mění rychlost řazení.

Není náhodou, že vidíme fotky jednoho auta a bavíme se konkrétně o jeho převodovce. Vývoj a výroba samozřejmě trvaly nějakou dobu a když v druhé půlce 90. let zasáhla asijské trhy recese, sultán začal šetřit, kde mohl. Šest aut už měl v garáži, ale tohle konkrétní, čtvrté z celé série, bylo ještě dokončováno u Williamsu. A tak najednou nemělo svého pána.

Ovšem ne nadlouho. Dozvěděl se o něm Dick Marconi, majitel muzea automobilů v jižní Kalifornii, a koupil ho. Šest aut tedy stojí zamčených ve sbírce v Bruneji, ale tohle jedno se ukazuje na přehlídkách, bylo také pořádně nafoceno samotným muzeem, které nové navštívil známý youtube Shmee150. A tak se na něj díky němu můžeme do detailu podívat - na snímku níže, který je zajímavý celý, se mu věnuje dosyta od času asi 9:30.

Na přelomu tisíciletí si s ním sjel novinář Winston Goodfellow, údajně jediný novinář mimo Brunej, který se s Ferrari FX kdy projel. Označil ho za nebe na zemi - doslova se prý podíval do nebe, „aniž by musel předtím zemřít”, jak tehdy údajně napsal. Shmee tak pozitivní není, ani tak ale nepochybujeme o tom, že tohle aut je něco. Podívejte se na něj sami na videu níže, nebo sami vyrazte do Marconiho muzea v kalifornském Tustinu, budou ho tam mít asi ještě hodně dlouho.

Zdroj: Shmee150@Youtube

Petr Miler