Autoforum

/

Foto: RM Sothebys, tiskové materiály

Tohle je zcela výjimečný kus automobilové historie, jehož osud je opravdu pohnutý. Do značné míry do něj promluvila ovlivnila druhá světová válka, nakonec se ovšem v bezpečí dostalo do USA. V srpnu budete mít možnost dostat jej zpátky do Evropy.

Montážní linky Toyoty jsou po celém světě nastavené tak, aby z nich každých 60 až 88 sekund sjíždělo nové auto. Díky tomu automobilka každý den vyrobí takřka 28 tisíc vozů. To je těžko představitelné číslo, vedle kterého ovšem jen vyniká vzácnost Bugatti. Jakkoliv totiž značka z Molsheimu vyrobila své první auto již v roce 1909, tedy o sedmadvacet let dřív než Toyota, celkově jich za více než století má na kontě necelých devět tisíc. To je stejné množství, jaké Japonci zvládají vyrobit za pár hodin.

Není tedy překvapivé, že když fanoušek aut spatří Bugatti na vlastní oči, jde pro něj o zážitek na celý život. Podobnou událostí jsou pak aukce aut z Molsheimu, zvlášť pak některých z nich. Předmětem zájmu se navíc častěji stávají moderní typy jako EB110, Veyron a Chiron, takže když pod dražební kladívko míří Bugatti z dávné minulosti, sběratelé prakticky stojí v pozoru. A jsou ochotni klidně i rozprodat část své dosavadní kolekce, aby si skutečně exkluzivní přírůstek mohli pořídit. Podobná příležitost se totiž v jejich životě už nemusí opakovat.

Společnost RM Sotheby's na letošní srpen připravuje aukci, která by mohla vyústit v historický rekord. K mání totiž bude Bugatti Type 57SC Atalante, tedy opravdu vzácný kousek, v jehož případě písmeno S odkazuje na slůvko „Surbaissé“, zatímco za céčkem se skrývá „Compresseur“. Oproti běžnému Type 57 totiž Bugatti snížilo světlou výšku a 3,3litrový osmiválec osadilo kompresorem. Ten pak zvedl výkon ze 170 na 200 koní a nejvyšší rychlost z 201 na 217 km/h.

Automobilka původně vyrobila 43 aut se sníženým podvozkem a pouhé dva s kompresorem. Nicméně mnozí majitelé atmosférických vozů navštívili továrnu znovu se žádostí o jeho instalaci. Jejich karoserie se ovšem často lišila, neboť Bugatti podobně jako výrobci té doby využívalo služeb nezávislých karosáren. Pod vedením Jeana Bugattiho ovšem přispěla i se svou troškou do mlýna, neboť vyrukovala s vlastním kupé zvaným nejprve Coupe Aéro odkazujícím na předchozí verzi Aérolithe.

Jenže v prosinci 1936 se do Atlantiku zřítil Bugattiho dobrý přítel, francouzský pilot Jean Mermoz. Na jeho počest tak došlo k přejmenování vozu na Type 57SC Atlantic, a to přesto, že dva kousky s původním jménem již byly předány majitelům. Celkově pak vznikly jen čtyři exempláře, přičemž automobilka na ně posléze navázala právě verzí Atalante. Té vzniklo 17 kusů, znovu však jen čtyři disponovaly sníženým podvozkem a kompresorem. A jeden z nich míří do zmiňované aukce.

Příběh tohoto vozu je pak stejně zajímavý jako jeho zrod. Jako první jej v roce 1937 převzal Jeán Levy, který již byl váženým klientem značky, přičemž na protiúčet jí přivezl Type 57 Stelvio. Nové kupé si ale moc neužil, neboť do dvou let vypukla druhá světová válka a on musel před nacisty uprchnout do Spojených států. Atalante ovšem ponechal na pospas osudu ve Francii, kde bylo později zaregistrováno na jeho přítele Maurice Webera.

Během války vůz několikrát změnil majitele, stejně jako z neznámých důvodů došlo na výměnu motoru z přeplňovaného na atmosférický. V této konfiguraci jej nakonec v roce 1959 koupil americký důstojník Colin Doane, který si ho odvezl domů do Států. Po pár letech jej ovšem prodal, načež Atalante zamířilo do sbírky Harrah's Automobile Collection of Nevada. Nový majitel jej pak znovu osadil kompresorem a dodal mu i nový lak.

Na další změnu majitele došlo v roce 1987, kdy vůz koupil Jim Patterson, který jej vlastní do dnešních dnů. Na jeho přání došlo na opravdu rozsáhlou renovaci, během které se znovu měnil lak karoserie ze světle béžového na zeleno-černý. V této formě jej pak můžete i zakoupit, připravte si však nemalé peníze, neboť aukční síň odhaduje jeho cenu na 4,5 až 6 milionů dolarů, tedy na nějakých 93 až 125 milionů korun. Nedivili bychom se ale, kdyby výsledná cena byla ještě vyšší, prodeje zrovna tohoto Bugatti v této verzi jsou tak mimořádné, že něco jako „obvyklá cena” vůbec neexistuje.

Zdroj: 1937 Bugatti Type 57SC Atalante@RM Sotheby's

Petr Prokopec