Autoforum

/

Foto: Archiv Autoforum.cz

Člověka, který brzy oslaví své 70. narozeniny, bude leckdo odepisovat. A podobné to bude s jeho autem z 60. let minulého století. Přesto se právě toto duo rozjelo až na 725,5 km/h.

Stejně jako mnoho věcí i věk je ryze relativním pojmem. Mládež má sice pocit, že po oslavě dvacátých narozenin došla za zenit, nicméně totéž si budou myslet ve třiceti, čtyřiceti či padesáti letech. Život jde ale dál, přičemž je na každém, zda si jej bude užívat plnými doušky nebo se naopak stáhne do ulity a bude nadávat na celý svět.

Pokud začínáte nabývat dojmu, že výše zmíněná slova jsou úvodem nějaké další nudné sociologické studie, můžeme vás rovnou ubezpečit, že podstata dnešního příběhu je nadále automobilová. Nicméně věk, respektive stáří, má s touto zprávou mnohé do činění. O minulém víkendu došlo k pokoření pozemského rychlostního rekordu. A nestál u něj ani žádný mladý závodník, ani moderní stroj.

Než se ovšem dostaneme k aktualitám, musíme se vrátit do minulosti. Konkrétně do roku 1960, kdy Mickey Thompson vyrazil na solné pláně v Bonneville se svým speciálem Challenger I. Jelikož se mu povedlo dosáhnout rychlosti 406,6 mil za hodinu (654,2 km/h), stal se prvním Američanem, který pokořil metu 400 mph (643,6 km/h). Začal tím psát ale pouze první kapitolu takřka šedesát let starého příběhu.

Thompson se v roce 1968 do Bonneville vrátil, a to s novým speciálem Challenger II, který disponoval dvěma atmosférickými motory Hemi. Každý z nich byl uzpůsoben spalování závodního paliva obohaceného oxidem dusným a roztáčel vždy jednu nápravu výkonem 2 500 koní. Kabina pilota přitom byla usazena mezi pohonné jednotky, jež se poměrně snadno vypořádaly s dvouapůltunovou hmotností.

Mickey měl ovšem neuvěřitelnou smůlu, neboť pokus o překonání předchozího rekordu narušil prudký déšť. Do Bonneville se posléze již nevrátil, neboť jej vytížily veškeré další aktivity. Mezi ně patřila třeba firma na výrobu závodních pneumatik, stejně jako třeba organizace SCORE International, již založil v roce 1973 a která měla pod palcem veškeré off-roadové závodění na severoamerickém kontinentu.

16. března 1988 byli naneštěstí Mickey Thompson a jeho žena Trudy zavražděni dvěma maskovanými muži před svým domem v kalifornském Bradbury. Vyšetřování dlouho nevedlo nikam, případ se dokonce stal i předobrazem mnoha televizních inscenací. Teprve v roce 2001 se ukázalo, že za vraždou stojí Mickeyho obchodní partner Michael Frank Goodwin.

Jelikož ovšem policie měla k dispozici pouze nepřímé důkazy, proces skončil až v roce 2007, kdy Goodwin dostal dva doživotní tresty bez možnosti odvolání. Oba zabijáky se ale dopadnout nepodařilo. Thompson byl v mezičase uveden do několika automobilových síní slávy, čemuž byl přítomen i jeho jediný syn Danny. A právě ten je hrdinou dnešních dní.

Po smrti svých rodičů Thompson Jr. uzavřel Challenger II na patnáct let do skladiště a původně se k němu jako k poněkud tragickému mementu nikdy nechtěl vrátit. Nicméně jelikož se stejně jako otec věnoval závodění, bylo jen otázkou času, kdy svůj názor přehodnotí. První takový moment přišel v roce 2003, kdy Danny v Bonneville překonal metu 200 mph (321,8 km/h).

O pět let později již Thompson stanovil nový světový rekord, když odřídil nejrychlejší Ford Mustang na světě. V roce 2016 proto vytáhl Challenger II ze skladiště a kompletně jej opravil i částečně modernizoval. Znovu přitom vyrazil na solné pláně, kde dosáhl rychlosti 406,7 mph (654,4 km/h). Pokořil tak svého otce i překonal veškeré dosavadní rekordy.

Danny měl ovšem pocit, že Challenger II by mohl být ještě rychlejší. O uplynulém víkendu byl proto k vidění v Bonneville opět, a znovu se svým letitým speciálem. V sobotu 11. srpna přitom v rámci kvalifikace dosáhl tempa 446,605 mph (718,6 km/h). Již to samo o sobě je působivé, nicméně v neděli Danny speciál rozjel na neskutečných 450,9 mph (725,5 km/h).

Rázem zde tedy máme nový světový rychlostní rekord pro vozy poháněné pístovým motorem. Ten přitom byl vystaven na hodnotu 448,7 mph (722 km/h), neboť došlo na zprůměrování obou jízd. Dosaženo jej bylo v padesát let starém voze. A co je na celé věci nejpodstatnější, v podstatě penzistou. Danny totiž letos v říjnu oslaví již sedmdesáté narozeniny. Vážně má tedy někdo pocit, že staří jsou na obtíž a za volant nepatří?

Petr Prokopec