Autoforum

/

Foto: Archiv Autoforum.cz

Jsou situace, v nichž neobstojí ani to nejvšestrannější auto z běžné sériové výroby, pro takové musí vzniknout něco zvláštního. A tento ZiL je hodně zvláštní.

Sovětská a v dnešních dnech ruská scéna vozidel, které se umí pohybovat mimo zpevněné silnice, je oproti snad všem ostatním zemím světa neobyčejně bohatá na tzv. všudychody - stroje, které se můžou pohybovat po obrovském spektru různých povrchů, kolikrát i po hladině vody nebo po sněhové pokrývce.

Vozidlo, které tu máme dnes, také patří do této kategorie, ovšem na rozdíl od všech ostatních má svůj účel jasně definován - hledání a převoz kosmonautů poté, co dopadnou v přistávacím modulu na zem. Řeč je o ZiLu-4906, který je možno kromě všudychodu označit také za obojživelný náklaďák.

Historie tohoto stroje se začala psát v roce 1964, kdy konstrukční kancelář Vitalije Andrejeviče Gračeva požádal Sergej Pavlovič Koroljov, tvůrce sovětského kosmického programu, o terénní automobil, který by byl vhodný pro vyhledávání návratových modulů kosmických lodí a kosmonautů v nich. Samozřejmostí by byla spolupráce s vrtulníkem, ale vrtulník nemůže přistát úplně všude, resp. za každého počasí, a právě tehdy by přišel ke slovu ZiL-4906.

Za první prototyp „Modrého ptáka”, jak se ZiLům řady 4906 začalo přezdívat kvůli modrému laku a schopnosti snést se na místo určení ze vzduchu, se považuje model 49042, který byl na světě v roce 1972. Prototypy řady 4906 byly dokončeny v roce 1975 a ve stejné době vznikl údajně spřízněný ZIL-2906 se šnekovým pohonem. Výroba 4906 odstartovala v roce 1980 a pokračovala do roku 1991. Kolik se jich vyrobilo, není jasné, ale různé zdroje hovoří o počtu 20 až 40 kusů. Konstruktér Gračev se sériové výroby nedožil, zemřel 26. prosince 1978 ve věku 75 let.

Na rozdíl od některých ostatních všudychodů, namátkou zmiňme třeba Šerp, Burlak nebo Trekol, není ZiL-4906 nadnášen gigantickými pneumatikami s nízkým tlakem a velkým objemem vzduchu, nýbrž zakrytováním podvozku, které už od pohledu připomíná trup lodi. O pohon na vodě se starají lodní šrouby a kormidla na zádi.

Vznikl ve dvou variantách - 4906, která byla v podstatě nákladní a měla hydraulická nakládací ramena. Ta mohla sloužit pro přepravu přistávacího modulu nebo jiného nákladu - nebo třeba menšího a hbitějšího terénního stroje, jako byl šnekový ZiL-2906. Druhá verze, označená 49061, měla na zádi prostor pro cestující. Setkáte-li se s označením 49065, stojí před vámi verze po modernizaci v roce 1985, kdy na palubě přibyly modernější navigační a komunikační technologie; nákladní i osobní verze už mají stejné číslo a vylepšena byla i spousta dříve vyrobených kusů.

Všechny ZiLy-4906 mají samozřejmě společnou techniku. Mají tři nápravy, z nichž přední a zadní kola jsou řiditelná, a pochopitelně je všech šest kol poháněných. O pohon se stará šestilitrový benzínový osmiválec ZiL-508.10 o výkonu 150 koní, který je umístěn za kabinou řidiče. K přenosu výkonu na kola slouží manuální pětikvalt arozvodovka s dvoustupňovou redukční převodovkou, takže celkem má vůz 10 dopředných rychlostí. Maximálka jízdy po silnici je 80 km/h, na vodě to je 10 km/h. Palivové nádrže s kapacitou 520 litrů údajně stačí na 900 km dojezdu.

Tato vozidla mohou pracovat ve všech klimatických pásmech, v poušti i na sněhu, a mohou i plavat na vodě až při půlmetrových vlnách. Tlak vzduchu v pneumatikách je regulovatelný z místa řidiče. Světlé výšky úctyhodných 590 mm bylo dosaženo použitím kolových redukcí. Pro co nejnižší hmotnost bylo při konstrukci použito hliníkových slitin a karoserie je zčásti laminátová. Vozy to nebyly malé, jejich délka byla 9 250 mm, šířka 2 480 mm a výška 2 944 mm, takže nepřekvapí pohotovostní hmotnost mezi 8,3 a 11,8 tunami.

Kabina řidiče má čtyři sedadla a je zajímavá absencí klasických dveří - dovnitř se leze poklopy na střeše. Může to vypadat na první pohled neprakticky, ale tohle auto má umět plout i po vodě a čím méně otvorů bude na trupu, tím lépe. Prostor pro cestující verze 49061 už má normální dveře kvůli snadnosti nastupování vysílených kosmonautů a také proto, že mohla být potřeba dovnitř vsunout člověka na nosítkách. Vozy byly vybaveny klimatizací, lékařskými přístroji a jídlem tak, aby byli lidé uvnitř zcela soběstační po tři dny.

Modrých byla většina; pár kusů, tentokrát v bílém laku, dostalo později i Ministerstvo pro civilní obranu, mimořádné situace a likvidaci následků živelných pohrom. Dva tyto stroje byly nasazeny v Drážďanech při záplavách v roce 2002. Byly tam dopraveny nákladním Iljušinem Il-76; jeden z požadavků na konstrukci byl ten, aby vozy mohly být na větší vzdálenost přepravovány letecky, proto také Modrý pták - snesl se z nebes a pomáhal.

Účel, pro který byly tyto stroje stvořeny, tedy hledání kosmonautů po přistání, časem přestal existovat kvůli lepším naváděcím systémům kosmických lodí. Špičkové terénní schopnosti těchto vozidel ovšem neklesaly, takže se začaly používat např. na jiné záchranné operace - viz i ony Drážďany - nebo v ropném průmyslu. Po rozpadu sovětského svazu vznikla ze zbytků Gračevovy konstrukční kanceláře nová společnost „Všudychod GVA”, rusky „Вездеход ГВА”, kde GVA jsou iniciály Gračeva. Údajně vyrábí speciální terénní auta dodnes.

Kde skončily všechny vyrobené ZiLy-4906, resp. dnes již většinou 49065, není známo. Některé jsou pořád ve státních službách a pomáhají při mimořádných událostech, nebo aspoň tomu tak donedávna bylo. A jeden kus s modrým lakem byl nedávno kompletně zrenovován ve fungující části továrny ZiLu. Jak ukazují fotky, je to osobní verze, a po renovaci byla zapůjčena na výstavu vzácných automobilů značky ZiL...

... a nákladní verze 4906 k přepravě jejich přistávacího modulu nebo šnekového ZiLu-2906

Petr Miler