Autoforum

/

Foto: Archiv Autoforum.cz

V 80. letech padlo na Mulsanne i mez 400 km/h, někdo ale musel být první přes magickou třístovku. Bylo to úchvatné Ferrari 330 LMB.

Rovinka Mulsanne, součást okruhu de la Sarthe, na kterém se každoročně jezdí čtyřiadvacetihodinovka Le Mans, není tak úplně rovinka. Měří sice asi šest kilometrů, ale v první a pak v druhé třetině jsou šikany. Ty slouží ke zpomalení aut a byly instalovány pro závod v roce 1990, poté, co na ještě nedělené rovince v roce 1988 dosáhl Roger Dorchy rychlosti 405 km/h. Rychlosti nad 300 km/h jsou dnes v Le Mans zcela běžné i s šikanami, ovšem bývaly doby, kdy to tak nebylo. První auto, které dosáhlo rychlosti 300 km/h na rovince Mulsanne, bylo v roce 1963 Ferrari 330 LM Berlinetta.

Pro sezónu roku 1962 se změnila pravidla šampionátu Le Mans a místo závodních prototypů byla vrcholem třída GT s objemy motorů do tří litrů. Spousta výrobců s tím mělo trochu problém, ovšem Ferrari bylo připraveno a právě tehdy přišel na svět model 250 GTO, dnes jedno z nejvíce ceněných Ferrari všech dob. Ferrari vyrábělo tahle auta, jak rychle mohlo, aby mohla závodit, protože díky aerodynamické karoserii bylo rychlejší než jakékoliv jiné závodní Ferrari do té doby.

Zároveň pracovalo na něčem lepším a nikomu o tom neřeklo. Prototypy se stropem objemu motoru 4 litrů se stále mohly účastnit zápolení, ovšem neměly nárok na body do poháru konstruktérů, a konkurence ztělesněná značkami Maserati a Aston Martin pracovala na podobných strojích. V březnu roku 1963 bylo na tiskové konferenci představeno nové auto.

Byl to model 330 LM Berlinetta, v podstatě další vývojový stupeň 250 GTO; i příď byla velmi podobná. Jenže pod kapotou nebyl třílitrový, nýbrž čtyřlitrový dvanáctiválec Colombo. Přesný objem byl 3 967 ccm, čímž se vůz vešel do limitu 4,0 litrů. Motor byl plněn šesti karburátory Weber 42, měl rozvod SOHC, suchou klikovou skříň a dával 400 koní v 7 500 otáčkách.

Měl také poměrně hodně točivého momentu v nižších otáčkách, proto k němu byla zvolena čtyřstupňová manuální převodovka. I po stránce podvozku na tom byl velmi dobře - vpředu bylo lichoběžníkové zavěšení, teleskopické tlumiče a vinuté pružiny, vzadu byla tuhá náprava s listovými pery a také teleskopickými tlumiči. Přední náprava měla příčný stabilizátor a na všech kolech byly hydraulické kotoučové brzdy.

Vznikly celkem čtyři kusy a bylo to šasi 4381 SA, které bylo představeno na oné tiskové konferenci v březnu roku 1964. Mike Parkes, britský inženýr a testovací jezdec, vůz zkoušel zjara roku 1963 na veřejných silnicích a dostal se na rychlost 283 km/h. Až tehdy si u Ferrari uvědomili skutečný potenciál tohoto vozu. A skutečně - v dubnu roku 1963 to byl právě Parkes na 330 LMB s šasi 4381 SA, který při testovacích jízdách před Le Mans na rovince Mulsanne dosáhl rychlosti 300 km/h.

Tohle konkrétní auto se kvalifikovalo do Le Mans v roce 1963 na druhém místě, ale závod nedokončilo. Hned v listopadu téhož roku bylo koupeno italskou filmařskou společností Cronograph a zahrálo si ve filmu Federica Feliniho Podivné příběhy, který vyšel v roce 1968. Celkem byly vyrobeny čtyři kusy Ferrari 330 LM Berlinetta, což je činí ještě mnohem vzácnějšími než 250 GTO.

Vůz, který si můžete prohlédnout na fotkách, je právě šasi 4381 SA. Ve zmíněném filmu mělo jinou karoserii, ale později se už v rukou dalšího majitele dostalo zpět ke své původní, červené a uzavřené karoserii. Změnilo několik majitelů, zúčastnilo se několika historických závodů a za jeho volantem seděla známá jména jako Derek Bell, Tom Kristensen nebo Emanuele Pirro.

V roce 2010 dostalo certifikát Ferrari Classiche a podle obrázků soudíme, že prošlo renovací; dostupné informace ale hovoří o původním interiéru. A máte-li chuť rozšířit svou sbírku, potěší vás informace, že tohle auto je na prodej. Bude nabídnuto v aukci kalifornským domem Rick Cole a odhadovaná cena není známá, ale s řádem miliard korun se asi dá počítat.

Pro roli ve filmu dostalo otevřenou karoserii

330 LM Berlinetta vznikla jen ve čtyřech kusech

Zdroj: Rick Cole Auctions

Marek Bednář