Autoforum

/

Foto: Archiv Autoforum.cz

(+ video) CC100 je nakonec konceptem bez prodejních ambicí, jen hříčkou znuděných techniků ale není. Ukazuje část chystaných novinek Astonu.

Musíme se přiznat, že z tohoto auta jsme po prvním avízu na větvi nebyli. Vlastně ani po prvotním předčasném odhalení a nakonec ani po pohledu na uvolněné oficiální snímky. Auto je to tedy výjimečné, s tradiční elegancí Astonů ale mnoho společného nemá, je prostě jen zvláštní. A když si k tomu přidáme, s jakou motivací podobná auta vznikají (dát o sobě vědět) a jak obvykle skončí (v rohu muzea, sál 13D), ani vyhlídky do budoucna se nezdály být zajímavější. Jenže nakonec je všechno trochu jinak a zajímat se o tohle auto má pro každého příznivce nejen britských sporťáků svůj smysl.

Začít ale musíme tak jako tak u vzhledu, který vážně není zrovna krásný. Snaží se zkombinovat prvky novodobých silničních modelů s tvary závodních vozů padesátých let minulého století (hlavně pak DBR1, soutěžák, který proslavil Stirling Moss) a prostě mu to moc nejde. Máme pocit, že vzhled auta trpí příliš plochou a ve svém středu nakonec i relativně vysokou přídí a velmi mohutnou maskou chladiče s obvyklými tvary vozů britské značky. Profil je zajímavější, když z tohoto pohledu vynikne celkově nízká silueta vozu, záď je ale znovu stejný příběh jako příď - je to podivný mix, který příliš sympatií nebudí.

V tomto ohledu je CC100, což je zkratka značící „Concept Car in Aston's 100th year” (snad netřeba překládat), přesně tak rozpačitý, jak jsme předpokládali. Mysleli jsme si ale, že u představení designu proud informací o autě utichne, ono je ale nakonec něčím trochu jiným, než se původně zdálo. Navzdory svému retro-vzhledu je to „poctivý koncept”, který ukazuje věci příští.

Aston tak rovnou zveřejnil i spoustu technických podrobností, které to dosvědčují. Že je auto s délkou 4,5 metru podobně velké jako Vantage, akorát je o dost širší (2 metry) a nižší, asi moc nezaujme, stejně jako fakt, že stojí na stále stejné a stále upravované platformě VH, kterou používají všechny modely značky z posledních let. Zajímavější už je ale hmotnost pouze 1 200 kilogramů, o více jak 400 kg méně než v případě Vantage V8 a skoro o další stovku méně oproti dvanáctiválcové verzi, na jejíž technice staví.

Pochopitelně se o to stará už relativně spartánské provedení auta jako takového, to samo o sobě by ale nestačilo. Aston v případě CC100 sází vedle hliníkové platformy VH také na rozsáhlé použití uhlíkových vláken, které obstarávají konstrukci karoserie i velké části interiéru. Právě s ním chce do budoucna pracovat intenzivněji než dnes (své si užil už na speciálním One-77 a novém modelu Vanquish), jakkoli si uvědomuje jeho vysokou cenu. Aston je zkrátka smířen s tím, že uhlíková vlákna pro budoucí sporťáky nevyhnutelnou záležitostí a snaží se jejich použití dále rozšiřovat.

Díky tomu a použití známého motoru 6,0 V12, který přes šestistupňovou sekvenci posílá výkon na kola zadní osy, zrychluje vůz na stovku za 4 sekundy a dokáže se rozjet až k elektronicky omezené maximálce 290 km/h. To ale na autě jistě není tím nejpodstatnějším, třebaže marná čísla to rozhodně nejsou.

Zajímavější jsou další detaily, které na CC100 najdeme. Aston jednak zmiňuje novou interpretaci jeho masky chladiče (která nám příliš nová nepřijde), nebo pojetí zádě (to nám pro změnu nepřijde být moc zajímavé), což jsou prvky, které bychom mohli spatřit na některém z příštích modelů. Více pozornosti si ale zaslouží některá dílčí řešení. Zvenčí jsou to například hlavní světlomety, které vůbec poprvé používají výlučně LED, takové máme v produkci čekat již brzy. Uvnitř se pak jedná třeba o digitální přístrojovou desku, také na tu mají produkční Aston Martiny vsadit namísto klasických budíků.

Samotný interiér, do něhož se nakonec nemusí jen naskakovat, ale k dispozici je i cosi jako torzo dveří, je pak hodně spartánský, ale znovu chce ukázat řešení, která nejsou Astonu cizí - jednoduchost kombinovaná ale s pečlivou ruční montáží, kvalitními materiály a moderní technikou. Navíc i uvnitř můžeme znovu vidět hlavně plast vyztužený uhlíkovými vlákny, pro automobilku zjevně nový oblíbený materiál.

Na rozdíl od původních předpokladů, tedy alespoň podle aktuálních informací, nebude ani jeden kus CC100 vyroben pro koncového zákazníka, aby si jej mohl pořídit. Sám o sobě by ale měl být konceptem, který má smysl pečlivě zkoumat, neboť jeho zmíněné odlehčení, vděčící ze své bytí hlavně použití uhlíkových vláken, designové prvky, použité technické novinky jako světlomety nebo digitální přístrojovka mají být řešeními, která se objeví na sériových autech značky. Jako oslava sto let existence a více než 50 let uběhnuvších od slavného vítězství Sira Mosse s DBR1, nám něco takového přijde být přinejmenším důstojné.

Petr Miler