Autoforum

/

Foto: BMW

Tohle je nejsmutnější pozitivní automobilová novinka letošního roku. S tou lehkostí je to relativní, ze všeho ostatního ale nadšenci nutně potečou sliny po bradě. Tak si je zas utřete a sněte dál.

Pokud jste v posledních letech podlehli pocitům automobilové skepse a beznaděje, sjeďte si současným BMW M3 CS. Dobře, je to trochu knížecí rada, protože jde o auto za víc než 4 miliony Kč a koupit se nové v Česku stejně nedá, neboť tím či oním způsobem „došlo”. Přesto je asi nejdostupnější ukázkou toho, že auto snů nadšeného řidiče pro každý den, pro které nemusíte prodat ledviny celé vesnice, v níž žijete, ale jen všech členů rodiny, může vzniknout i v roce 2026.

Na papíře to nedává velký smysl, přes jisté hmotností úspory jde pořád o docela těžký stroj, má stejnou veškerou techniku, jako má pro nadšence „nepřijatelně cestovní” M3 G80 xDrive, a automatu ani pohonu všech kol se u něj nezbavíte. Ale v reálu prostě funguje. Příplatek za tuto verzi se zdá být absurdní, neboť se na ní zase tak moc nezměnilo, pokud ale všechen rozpočet navíc padl na to, aby parta automobilových „bezmozků” s pár prototypy jezdila po Nordschleife, dokud tam vůz nebude fungovat jako víno, pak to byly skvěle vynaložené prostředky.

Auto najednou poslouchá, najednou vrací docela slušné penzum informací, má velmi naléhavé nástupy dynamiky, je díky úpravám řízení a podvozku akční, je citelně víc přetáčivé, je prostě hravé, zábavné, a přitom nikoli záludné. Jeho podvozek je přitom pořád poddajný a dělá se i kombík, se kterým odvezete půl chalupy. Je to nepochybně jeden z vrcholů automobilové evoluce, jakkoli některým kompromisům daným dobou jeho vzniku nutně neutíká.

Když ale takhle s M3 CS jedete, říkáte si: Co kdyby byla lehčí? Co kdyby neměla automat? A musí s sebou nutně vozit pohon všech kol? Každodenní využitelnosti při jejím výkonu a výbušnosti prospívá, ale hmotnost a čitelnost přece je jen přizabíjí, nic z toho by tu nutně nemuselo být. A se zachováním všeho ostatního... „Damn, to by bylo něco,” chce se vám zaklít tak, aby tomu nutně každý okolo nerozuměl.

Vypadá to prostě jako vlhký sen, ale u BMW pár lidí nechalo vypnutý mozek ještě chvíli a dalo průchod ryzímu nadšení. Auto, které vidíte kolem, si říká M3 CS Handschalter, a je přesně ztělesněním toho, o čem purista v současné M3 CS začne dříve nebo později snít.

Název auta je možná legrační, pro Čecha určitě, zní to celé jako VW Golf Lederhosen, podstata vozu ale nikoli. BMW se přitom nemuselo přetrhnout, aby takové auto stvořilo - vzhledem k limitům ručního řazení, které dnes automobilka poněkud líně jako jediné používá, je auto dál poháněno řadovým šestiválcem o objemu 3,0 litru s dvojitým přeplňováním, jehož výkon činí 480 koní. To je poměrně o dost méně než 550 kobyl, které nabízí současná CS s automatem a 4x4, podobné je to pak s točivým momentem, který šel dolů z 650 Nm na 550 Nm. Jenže tohle auto je v současnosti nejlehčí em-trojkou G80 vůbec. A to se sakra počítá.

Nedá se přitom říci, že by oproti standardu bůhvíjak zlehkl, 34 kilo dolů v případě, že si z volitelných prvků vyberete karbon-keramické brzdy, ale ve výsledku znamená hmotnost okolo 1 700 kg přesně (BMW konkrétní hodnotu nezveřejnilo, ale není těžké si ji přibližně spočítat). A to není na dnešní dobu vůbec smutné číslo, vedle nového Audi RS5, které váží skoro o 700 kg víc (což je pořád šokující a naprosto šílené, celé auto donedávna nemuselo být o moc těžší...) působí M3 CS HS (ha!) jako kolibřík vedle husy před dekapitací.

Vůz se dále dočkal ekvivalentu úprav, které známe z dosavadních CS, takže má speciálně upravené řízení, podvozek i odezvu motoru, takže oněch 480 koní možná bude stejných, ale zaržát se jim bude chtít ochotněji. Na podvozku vidíme zřetelně jiné nastavení odklonu kol, podvozek byl dále snížen a pracuje s tlumiči z verze M4 CSL, což autu dál přidává na líbivosti. Stovku jinak udělá za 4,1 sekundy a maximální rychlost končí elektronickým omezovačem na 290 km/h, ale ani o jedno tu nejde, tohle bude král okresek a jiných víkendových vyjížděk, typicky na klikaté okruhu.

Další modifikace znovu odpovídají verzím CS, které ale jinak nikdy dříve manuál nedostaly, tohle je v tomto ohledu prvotina. Vůz se tedy dále krom karbonové střechy (kterou má M3 - jako sedan - vždy), honosí karbonovou kapotou motoru, předním spoilerem, kryty zrcátek, zadním difuzorem a zadním spoilerem. Karbon nechybí ani uvnitř, odkud mimochodem zmizelo odporné „piano black” lesklé obložení ze středového tunelu), v kabině dále standardně najdeme karbonové skořepiny.

Jak to u CS bývá, ve standardní výbavě je téměř vše „netěžké”, přičemž připlácet lze hliníkovou rozpěrku motoru místo odporného kusu železa, který svařoval snad sám Emanuel Bacigala, paket „každodenní výbavy” kuriózně obsahující elektricky ovládané víko kufru (u CS, proboha) a head-up displej a sexy barvičky. Zelená Isle of Man a klasická safírová černá jsou tedy bez příplatku, ikonické „M odstíny” červená Imola a fialová Techno jsou ale skoro za 100tisícový příplatek.

Mlaskáte, mlaskáte? Nedivíme se, tohle auto bychom si nechali líbit, BMW vám ale v reakci na vaši poptávku zrovna teď nafukuje balónek se vztyčeným prostředníčkem, protože přesně ten ukáže komukoli z Evropy. Jasně, auto je to od evropské firmy a vyrobeno bude v Evropě, ale pokud byste ho chtěli v Evropě koupit, musíte přepadnout vlak nebo loď mířící do USA a Kanady, kterým bude M3 CS HS vyráběná v „omezených počtech” (čtěte: Uvidíme, kolik bídáků to koupí, a podle toho produkci omezíme) od července jedině k dispozici. A to za dost sympatickou cenu startující 108 450 dolarech včetně manipulačních poplatků. Přihoďte 1 100 dolarů za „Bacigala delete”, 4 500 dolarů za hezkou barvičku, karbon-keramické brzdy budou zřejmě volbou bez příplatku.

A máte to, 114 050 dolarů, tedy 2,4 milionu Kč, za možná poslední „čistý” sportovní sedan, jaký kdy vznikne. Hezké, že? Chybí si už jen pustit píseň Dreamer od Ozzyho a čekat, až si pro vás přijde teta Uršula...

Zdroj: BMW

Petr Miler