Autoforum

/

Foto: Volkswagen

„Letí štěstí, vzhůru na pedály, dřív než ti zamává a zmizí zase v dáli.” To si asi v těžkých časech řekli ve Wolfsburgu a rozhodli se vydělávat na na kole, na kole, jak ostatně křičí i děti ve škole. Ve Velké Británii už tak pozitivní nejsou.

Když se v posledních týdnech tak mocně mluví o problémech koncernu Volkswagen, spousta lidí má pocit, že to je přehnané, že to je šum, že to je mediální nadsázka uprostřed dříve okurkové, dnes asi Turkové sezóny. A sama reakce VW na nastalou situaci je zbytečně panická.

Však VW je pořád obrovská firma prodávající skoro milion aut měsíčně, dokonce ani pořád nevykazuje provozní ztráty. Něco takového přece nepadá. To je ale velké nepochopení a necit pro věc nikoli nepodobný tomu, když lidé svého času označovali Titanic za nepotopitelný. Ze dna oceánu by vám dnes asi vyprávěl trochu jiný příběh...

Realisticky je třeba říci, že VW v tuto chvíli nehrozí to, že dnes je a zítra nebude třeba jako Auta Super. To není reálné, na to je skutečně moc velký, významný, v řadě ohledů stále úspěšný. Nebavíme se tedy o možném krachu vedoucím k likvidaci firmy, ale insolvence vedoucí k bankrotu a restrukturalizaci? To se může stát velmi snadno. Je nutné si uvědomit, že tak velká automobilka po tolika omylech ze své své vlastní velikosti už moc neprofituje, je v prvé řadě její obětí. Neboť udržovat takový moloch při životě znamená v prvé řadě ohromné náklady, kterých firmu mávnutím kouzelného proutku nikdo nezbaví. Jsou jako balvan, který ji táhne ke dnu, a pokud tyto náklady není schopna vykrývat adekvátním příjmy déle než určitý čas, prostě padne.

Panika u VW tedy skutečně má svůj důvod, neboť zejména obrovské výdaje spojené se snahou uspět na poli elektrických aut nejsou následovány ani trochu adekvátními příjmy. Tato auta se neprodávají a ohromná neefektivita v toto směru pokládá pouze otázky typu, zda firma propustí 50, 100 nebo 150 tisíc lidí. Protože bez alespoň rychlé vyhlídky na zlepšení hospodaření nebudou VW Group věřit ani ti, kteří společnosti půjčují peníze, což by pro ni byl teprve smrtící krok.

Přesto se o bezprostřednosti existenčních rizik pro VW moc otevřeně nemluví, to až Britové z Telegraphu nyní odhodili diplomacii a ve své rozsáhlé analýze už jasně říkají, že firma může zkolabovat. Budoucnost automobilky podle nich dokonce „visí na vlásku” a brzy by se mohla stát jednou z „těžkých obětí” evropských ekonomických patálií. Dále Britové spekulují nad tím, co ve snaze o udržení se nad vodou Volkswagen ještě udělá - zda skutečně přemístí velkou část svých vývojových i výrobních prací do Číny, což je jedna z cest. Anebo ve snaze o udržitelnost takového stavu neakceptuje přinejmenším významného čínského akcionáře, píše deník.

Debata se jako vždy vede o tom, zda VW udělal chybu v tom, že na elektromobily vsadil moc, nebo příliš málo, ale vytahovat dokola druhý zmíněný pohled nám přijde už absurdní. Samozřejmě chápeme jeho podstatu, zvlášť v Čínském kontextu, ale říkat něco takového v souvislosti s automobilkami typu VW nám přijde jako záměrné přehlížení širší reality. Ano, teoreticky by se mohlo stát, že kdyby Němci byli se svými elektromobily úspěšnější v Číně, některé z dnešních problémů by neměli. Ale neměli by náhodou hromadu jiných?

Nesmíme ignorovat, že i když elektromobily získaly na světovém trhu (hlavně umělými podporami, ale to dnes nechme být) hlavně díky Číně slušný podíl, naprostá většina aut prodaných na celém světě je pořád spalovací a většina se s tímto pohonem prodává i v oné Číně. A VW by na tom svou nabídkou nic velkého nezměnil. I kdyby se tedy nakrásně stal druhou Teslou, jak zamýšlel, pořád by víc ztratil než získal. Cestou k úspěchu VW bylo případně nabídnout navíc konkurenceschopné elektrické modely pro trhy, které v nich našly štěstí, a současně si udržet náskok v oblasti spalovacích aut, aby na většině odbytišť neztrácel. Udělal ale pravý opak.

Svou nabídku zaplevelil desítkami mnohdy skoro neprodejných elektrických modelů a na spalovací podstatu svého odbytu se prakticky vykašlal a jen ji udržoval při životě. Nezískal tak prakticky nic krom nákladů navíc, k tomu ztratil miliony zákazníků na poli, kde dříve dominoval. A bez těchto prodejů dnes není schopen efektivně fungovat, vyrábět. Je to strategie typu lose-lose a cesta z toho rozhodně nevede zatopením pod kotlem elektromobility, však prodeje elektrických aut dnes globálně klesají, klesají i v Číně.

Troufneme si zopakovat námi už párkrát řečené: VW by - podobně jako Toyota - nepřišel prakticky o nic, pokud by se na elektromobily úplně vykašlal. A mohl něco získat, kdyby přidal povedené modely k jinak konkurenceschopné nabídce. Vsadit vše jen na elektrické portfolio bylo nekonečně hloupé a končí to dnes přesně tak, jak od začátku muselo. Bylo to ideologické, ne obchodní rozhodnutí, nevěřím, že by jakýkoli zkušený obchodník uvěřil tak zřejmému bludu.

Naštěstí je tu ale spása. Když to VW nejde s auty, co takhle... kola! Ne kola na auta, ale bicykly, elektrické, samozřejmě. Přesně jejich novou nabídkou se čerstvě automobilka pochlubila, přichází s řadou nových modelů připravených ve spolupráci s firmou n+. Ale jinak jsou to „fauvéčka” jako vyšitá, podívejte se na ta svítící loga. Přednosti ale nekončí zde, jsou to kola s kamerami, displeji, dokonce i helmami a brýlemi s displejem. Bicykly svítí nejen dopředu a dozadu (bílá/červená), ale dokonce i do boku (žlutě). A podívejte se na celou galerii, svítí tu dokonce i helma.

Automobilka neřekla, jak se jednotlivé jmenují a kolik budou stát, ale zvlášť v současné situaci firmy nám přijde nešťastné přicházet zrovna s tímto. A navíc ten marketing okolo... Podívejte se na ten šťastný pár, který zaparkuje uprostřed lesa se svým elektrickým ID.Buchem, samozřejmě u značky kempování povoleno, však ještě aby Němci něco dělali bez jasných instrukcí. Tam vytáhnou svá elektrkolečka, s úsměvem je nabijí, přes mobil nažhaví celou tu světelnou show, pustí displej s kamerou dozadu a snad bude i v z reproduktorů vyhrávat Přijela pouť.

Co pak chybí ke štěstí? Nemůže to být už nic, toto je nové evropské elektrické štěstí a VW ho prožívá z první ruky. „Ano ano ano a už je to tady, už to jede, už se to roztáčí. Je to fajn? Je to fajn. Je to fajn.” Cestou z krize jsou kola a ovce, to je jasné.

Z citované písně pro Němce ještě jeden kousek: „Jedu dál stále s tebou, víme kam cesty vedou. Je to fajn, fajn, fajn, je to fajn fajnový. Príma den se nám dělá, nálada prostě skvělá. Je to fajn, fajn, fajn, je to fajn fajnový.” Anebo srozumitelněji: „Ich gehe immer noch mit dir, wir wissen ja, wohin die Wege führen. Alles gut, alles gut, alles gut, alles gut.” Alles gut, přesně tak to teď je, dál snad marno mluvit...

Zdroje: The Telegraph, Volkswagen

Petr Miler