Autoforum

/

Foto: Bugatti

Dlouho největší evropský elektrický pionýr musel být Volkswagenu sympatický až do morku kostí, ovšem jen do chvíle, než se ukázalo, že na rozdíl od vedení koncernu používá zdravý rozum. Právě tady vznikl mezi oběma stranami rozpor s fascinujícími konsekvencemi.

Když se dnes podíváte na hospodářské výsledky a celkové směřování koncernu Volkswagen, těžko se ubráníte pocitu, že ve Wolfsburgu nesedí manažeři obchodní firmy, ale spíš zástupci Spolku pro plánovanou likvidaci německého průmyslu. Slova o obchodních neúspěších, navazujícím propouštění a zavírání továren a ve výsledku miliardových ztrátách dominantně a přiznaně následkem vnucované elektromobility jsou dnes na denním pořádku.

Přitom stačilo málo - naslouchat lidem, kteří autům skutečně rozumí a mají v sobě ten správný cit pro byznys. Jenže to by ve vedení VW nesměl vítězit dogmatismus nad zdravým rozumem. Příběh o tom, jak Mate Rimac zachránil Bugatti před jistou smrtí, a jak se s tím koncern vypořádal, to celé ilustruje až děsivě dokonale.

Ostatně, už dřív jsme psali o tom, že Bugatti by bez tohoto chorvatského génia dnes dost možná vůbec neexistovalo. Pro Rimaca to byl pohádkový příběh: kluk, který začínal v garáži s elektrickým BMW řady 3, najednou ovládl nejprestižnější automobilovou značku planety. Jenže až s odstupem času vyplouvají na povrch detaily, které ukazují, v jak hluboké mentální propasti se vedení VW nacházelo a nachází. Celé to ukazuje paradox, který hraničí až s manažerskou duševní slabostí.

Plán VW: Vezmeme Neveru, plácneme na ni logo Bugatti a bude

Když Volkswagen před lety investoval do Rimacu, nesledoval tím žádné velké vizionářství. Motiv byl až přízemně jednoduchý. Němci viděli, že Rimac má hotovou, funkční a extrémně rychlou elektrickou technologii v modelu Nevera. A v hlavách koncernových plánovačů se zrodil „geniální” nápad: „Vezmeme tuhle techniku, převlečeme ji do karoserie s podkovou na přídi, prodáme to jako nové elektrické Bugatti za stovky milionů a budeme mít splněno. Levné, čisté a politicky korektní, hotové 'saubere Auto'!”

Sám Mate Rimac to přiznal v rozhovoru pro Top Gear: „Bylo by to pro mě to nejjednodušší - vzít Neveru, kterou jsme vyvíjeli pět let, a prostě ji přeznačkovat na Bugatti. Víte, změnit design... to je ta nejlehčí věc, jakou můžete udělat,” popsal tehdejší situaci.

Jenže Mate Rimac, na rozdíl od vedení VW, nebyl hloupý. Z vlastní zkušenosti dobře věděl to, co fanatičtí zastánci elektrických aut pořád odmítali brát na vědomí - že čistě elektrické Bugatti by byla okamžitá sebevražda. Kupci těchto aut nechtějí drahý mixér, který po třech sprintech ztratí dech. Chtějí mechanickou symfonii, exkluzivitu a inženýrské umění.

Jak už padlo, Rimac to pochopil přímo z chování vlastní klientely, když viděl, že prodeje čistě elektrické Nevery váznou navzdory její nepochybné mimořádnosti. V rozhovoru pro Auto News nově upřesňuje: „Na základě zpětné vazby z trhu na Neveru jsem si uvědomil, že se trh ubírá jiným směrem. Rozhodli jsme se vyvinout Tourbillon jako plug-in hybrid s motorem V16 , což bylo absolutně správné rozhodnutí.”

Místo toho, aby poslušně srazil podpatky, se Rimac postavil na odpor. Vlkohradské mocipány přitom musel dotlačit k tomu, aby od původního záměru upustili. „Zuřivě jsem bojoval s vedením Porsche a Volkswagenu, byly to opravdu ostré hádky. Tvrdil jsem, že příští Bugatti prostě nesmí být elektrické,” vzpomíná dnes Rimac na těžké chvíle vyjednávání.

Vlastnoručně pak vydupal ze země zcela nový, atmosférický vidlicový šestnáctiválec doplněný o hybridní podporu. Výsledkem je Bugatti Tourbillon - mechanický skvost, ze kterého si automobilový svět sedl na zadek. Rimac tak Bugatti fakticky zachránil. Zatímco z plánovaných 150 elektrických Never se za mnoho let prodala sotva polovina, všech 250 Tourbillonů s motorem V16 bylo okamžitě vyprodáno. S elektrickým pohonem by dnes značka navzdory své slávě měla problém s odbytem.

Místo vděku trest za zkaženou ideologii

Čekali byste, že ve Vlkově hrádku v takové chvíli propuknou oslavy, Mate dostane „řád práce” a stane se hrdinou, který zachránil rodinné stříbro? Kdepak. Tady se dostáváme k jádru celé absurdity. U VW sice moc dobře věděli (a vědí), že Rimac měl pravdu a že Tourbillon je úspěch, kterým by jinak pojatý vůz nebyl. Jenže zároveň je to strašně štve.

Rimac jim totiž svým úspěchem nastavil zrcadlo. Ukázal, že jejich slavná, jednosměrná elektrická strategie je v reálném světě neprodejná. Pokazil jim jejich vysněnou vizi o stoprocentně čisté, bezemisní budoucnosti, které mělo být Bugatti exkluzivním reprezentantem.

Místo poděkování tak přišel chladný řez. Volkswagen se Bugatti fakticky zbavil. Celou transakci zamaskoval prodejem zbytku firmy přes Porsche, výsledek je ale zřejmý - že koncern nad Molsheimem ztratil moc, za slavnou automobilku dostal v podstatě drobné a ještě je novému majiteli bude postupně vracet pokračujícími nákupy technologií od Bugatti-Rimac. Nepohodlný génius jako by musel z kola ven, aby nekazil zelenou korporátní linii.

Mohl zachránit celý koncern, ten místo toho radši dál propouští

Ta vůbec největší tragédie a ukázka dnešní slabosti VW ale leží ještě o úroveň dál. Vzhledem k tomu, kde se Mate Rimac ve strukturách koncernu VW ocitl a jak uvažoval, jsme otevřeně se spekulovali, že by se mohl stát novým šéfem celé Gruppe. Jako miliardář, který nemá zapotřebí lézt nikomu do zadnice, mohl přinést přesně to, co Volkswagen zoufale potřeboval: odvahu, tah na branku a návrat k autům, která lidé skutečně chtějí kupovat. Mohl zachránit nejen Bugatti, ale celý potápějící se kolos, evidentně ví jak na to.

Místo toho se dnes ve Wolfsburgu tváří, že se nic z toho nestalo. Rimaca raději odsunuli na vedlejší kolej, dál si jedou svou dogmatickou linku, zavírají fabriky, vyhazují a pláčou nad tím, že lidi nekupují jejich elektromobily z řady ID. Příběh zachráněného Bugatti tak zůstává fascinujícím monumentem toho, jak mohl Volkswagen dopadnout, kdyby v něm ještě vládli myslící obchodníci a ne zaslepení úředníci. Bohužel pro zbytek koncernu byl tento záblesk inteligence výjimkou, kterou bylo potřeba co nejrychleji zamést pod koberec.

Zdroje: Auto News, Top Gear

Petr Miler