Autoforum

/

Foto: Auta Super, tiskové materiály

Čekali jsme chaos a pohledávky v hodnotách, ze kterých bude přecházet zrak, asi nic nás ale nemohlo připravit na to, co skutečně přišlo. Už první případy detailně popsané v rámci probíhajícího insolvenčního řízení i otevřených trestních kauz jsou fascinující. Rozplést tohle klubko může trvat roky.

Už na konci dubna jsme vás jako první médium informovali o kolapsu jednoho z největších prodejců drahých aut v Česku. K případu Auta Super jsme se později ještě několikrát vrátili a slíbili jsme, že kauzu budeme dál sledovat. A to také činíme.

Od chvíle vydání posledního článku na toto téma uběhlo už pěkných pár týdnů, během nichž jsme nashromáždili řadu dalších informací k jednotlivým případům, ve kterých obchodní partneři Auta Super přišli o auta, o peníze nebo klidně o obojí a ještě víc. S ohledem na citlivost povahu řady informací a přání některých věřitelů o jejich nezveřejnění s ohledem na probíhající šetření, jsme se prozatím rozhodli nic dalšího do světa nepustit, abychom předešli zkomplikování pozice jednotlivých dotčených osob a firem. Dnes ale musíme v probírání kauzy řádně pokročit.

Na přelomu června a července totiž došlo k podstatnému formálnímu vývoji. Jeden z velkých věřitelů, firma Moneta Auto, tehdy přistoupil k návrhu na zahájení insolvenčního řízení a současně hned k návrhu na prohlášení konkursu. Soud zatím postupuje tímto směrem a insolvenční řízení zahájil, jakkoli formálně zůstává nejasné, zda a jak v něm bude pokračovat. Zatím poslední krok městského soudu v Praze žádá navrhovatele o doplnění návrhu, pokud jde o dokumentaci klíčových pohledávek. A dosud není veřejně známo, jak věc v tomto ohledu pokročila.

Předpokládáme ale, že jde o formality, kterým bude vyhověno, bez ohledu na to začaly být do řízení přihlašovány další pohledávky. A byť jde nepochybně jen o hrstku toho, čeho všeho budeme ještě svědky, ukazují už tyto kroky, o jak neuvěřitelně pestré, zamotané a velmi „drahé” případy zahrnující mnohdy i veřejně známé tento smutný příběh vygeneroval.

Nebudeme na tomto místě probírat každý z dosud známých případů, to na prostoru článku, který lze přečíst v průběhu všedního dne, už teď není reálné. Pro ilustraci jsme ale po prostudování už teď tisíců (sic) stránek spisu otevřeného insolvenčního řízení, provedených úkonů policie a kroků právníků dotčených stran vybrali tři obrazy naznačující, jak mohutná, spletitá a problematicky řešitelná tato kauza bude.

S ohledem na zkraje uvedené zdůrazňujeme, že veškeré dnes publikované informace, ač jsou někdy citlivé povahy, pochází z veřejně dostupných zdrojů, které jsou v rámci transparentnosti probíhajícího řízení dostupné komukoli - ať už je jejich původcem soud, policie nebo právníci. V žádném případě se tak nepřípustným způsobem nedotýkají otevřených kauz ani jednotlivých dotčených osob, vše publikované si může dohledat každý, kdo bude ochoten věnovat desítky hodin pročítání dokumentů, které jsou v této kauze dnes už měsíce shromažďovány a jsou veřejně přístupné.

Ale dost bylo úvodu, pojďme se podívat na jednotlivé vybrané případy.

Obraz první: Bankovní instituce hledá 77 milionů i část aut, kterými za ně bylo ručeno

Celé insolvenční řízení zahájila svým krokem firma Moneta Auto, stoprocentní dceřiná společnost Moneta Money Bank, která Auta Super poskytovala něco jako revolvingový úvěr na auta, jež společnost nakupovala a prodávala.

Je to v případě takových firem zcela standardní prostředek - snad ani neexistuje společnost, která by obchodovala s auty a mohla si dovolit vlastními prostředky financovat skladové zásoby desítek či stovek drahých aut. V těchto případech je tedy otevřen v zásadě nekonkrétní úvěrový rámec, který je využíván pro konkrétní nakupovaná auta, jež se pak stávají zástavou poskytnutých peněz, a to až do výše onoho sjednaného rámce. Když je pak vůz prodán, úvěr na něj je splacen a uvolněné prostředky jsou k dispozici pro nákup zase jiného vozu.

Prodejce tak na jednu stranu disponuje ohromnými sklady a zdá se být „ve vatě”, reálně ale vlastně nic nevlastní a platí pouze úroky za využívání části onoho rámce, kdy je bankovní institucí (třebaže zde to není přímo banka) v podstatě motivován k tomu, aby peněz čerpal co nejvíc (čím víc čerpá, tím menší úrok). Pro všechny strany se to zdá být bezpečné - firmě je sice poskytnuta hromada prostředků (zde až 80 milionů korun), je ale kryty nakoupeným zbožím. I kdyby tedy došlo ke kolapsu takto financovaného byznysu, měl by jak poskytovatel úvěru, tak prodejce zůstat dlužen jen relativně malé peníze vyplývající z nezaplacených úroků.

A teď „enter Auta Super”, řekli by asi Američané.

Tady věc takto rozhodně neskončila a Moneta do insolvenčního řízení přihlásila - podržte si bankovní účty - pohledávky ve výši 77 444 147,34 Kč. Z oněch 80 milionů tedy v tuto chvíli nevládne téměř ničím.

Nejsme schopni říci, kde končí realita a začíná formální pohled na věc, faktická pohledávka zřejmě nebude tak vysoká, ale... Může být. Problém je v tom, že podle zveřejněných dokumentů si Auta Super nechávaly proplácet auta, která už tak jako tak prodala, neměla je v moci nebo s nimi možná vůbec nepřišla do kontaktu. Byla to prostě do nějaké míry virtuální realita.

Když tedy koncem dubna, těsně před tím, než vše prasklo, Moneta provedla kontrolu v prostorách firmy, zjistila, že z 53 jí financovaných aut je 35 neznámo kde. A s ohledem na už tehdy panující atmosféru společnosti neuvěřila, že jsou zapůjčena, v servisu, na výstavě apod. Tohle byl zlomový moment a nespočet navazujících kroků Monety naznačuje, že Auta Super vědomě čerpaly peníze na automobily, u kterých na to neměly žádný nárok. Zda cíleně ve snaze věřitele podvést, nebo pod tlakem okolností ve snaze zachránit finančně hroutící se podnikání, ukáže až čas.

Podobnými způsoby v každém případě financovalo aktivity společnosti několik dalších institucí bankovního charakteru, jejichž kompletní rozsah je zatím neznámý, stejně jako výše pohledávek. Soudní dokumenty pouze naznačují, že s pohledávkami ve výši dalších cca 150 milionů korun se přihlásily nebo přihlásí také Raiffeisen Leasing, Essox a Home Credit. Nikdo v tuto chvíli neví, kolik takových firem ještě bude, cirka čtvrt miliarda údajných pohledávek tu ale naskákala jako nic hned v úvodu řízení.

Dva pikantní detaily. Zaprvé je pozoruhodné, že celá tahle mašina jela do poslední chvíle, však Moneta ještě 22.4. poukázala firmě asi 15 milionů korun na financovaná auta, i když tou dobou už i jinak nezainteresované osoby měly informace o tom, že „Titanic se potápí, bárka jde ke dnu”. Férově je ale třeba také dodat, že i Moneta měla důvod věřit - firmě bez problémů poskytovala vysoké úvěry nejméně od roku 2015, vše tedy fungovalo bez komplikací déle než 10 let.

Zadruhé je fascinující, že vlastně nikdo ani v mnohých těchto zdánlivé jasných případech neví, kde určitá auta jsou, komu fakticky patří a kdo tedy komu co dluží. Moneta by z povahy vztahu s Auta Super měla přihlašovat tzv. zajištěné pohledávky (oněmi auty, pochopitelně), sama ale z opatrnosti označuje zajištěné pohledávky za nulové, neboť některé prostředky mohly být vylákány zcela fiktivně a jiné mohou být zajištěné auty, která Auta Super stejně nikdy nepatřila, byla prodána víckrát apod. Tohle je zřejmě nejbizarnější aspekt celé kauzy. I když tedy Moneta dnes fyzicky disponuje částí aut, vlastně ani neví, čí jsou nebo také mohou být.

Klíčové části dokumentů z úvodu řízení - žádost Monety o vyhlášení insolvence a první významný krok soudu. Zdroj: Insolvenční rejstřík, CC0 Public Domain

Obraz druhý: Doktor prodal McLaren za 8,2 milionu. Nemá McLaren, nemá 8 milionů a ještě ho dál splácí

Zkraje uvedené označme za relativně standardní problém, jakkoli je mimořádný svým rozsahem, možným pozadím (potenciální kriminální činnost) a okolnostmi (naprostý chaos z hlediska aktuálního vlastnictví dotčených aut). Jinak, pokud se něco v podobných případech pokazí, je to právě kolaps podobného financování, které prostě přestane být dostačující, pakliže firma není schopna svou běžnou činností vytvářet dostatečně vysoké (reálné, papír snese vše...) provozní marže, kterými je schopna pokrýt náklady na své fungování.

Insolvenční řízení ale odhaluje už teď nespočet jednotlivých případů konkrétních osob a firem, které Auta Super něco prodávaly či od ní něco kupovaly, a přišly o peníze, auto, obojí nebo ještě víc. A ze zveřejněných případů nejvíce fascinuje ten spojený s MDDr. Martinem Rotou, známým severočeským dentistou, který provozuje jabloneckou kliniku Zubaři Nad Mlýnem a osobně působí i v jiných zdravotních institucích podobného ražení.

Tento muž si v roce 2022 koupil s pomocí financování právě od Monety McLaren 765 LT, který se letos lednu rozhodl prodat firmě Auta Super. Zveřejněna v tomto případě byla i výkupní smlouva, kterou pan doktor podepsal, a označili bychom ji za jeden z nejzoufalejších dokumentů podobného typu. Podle nás je vzhledem k charakteru případu od začátku stavěn nešťastně, když míchá přímý výkup s komisním prodejem, staví prodávajícího do velmi nerovné pozice a postrádá řadu obvyklých ustanovení, které bychom v takové smlouvě očekávali.

Detaily ale nechme stranou, podstatné zde je, že pan doktor v tu chvíli pořád nedoplatil úvěr na vůz, který je Monetou podle českého registru ke dni vydání tohoto článku nadále vlastněn, takže podle nás ani nemohl s autem takto nakládat. Očekával ale doplacení úvěru ze strany Auta Super, vykoupení auta a úhradu zbylé části kupní ceny, která po započtení ceny za zprostředkování činila 8 245 000 Kč.

Co se asi jen mohlo pokazit?

Kdyby vše proběhlo, jak si obě strany patrně bokem neformálně plácly, asi by bylo celkem jedno, co je ve smlouvě - Auta Super by doplatily úvěr, auto převzaly, majitele vyplatily, pak si jej prodaly a - zde se to vážně hodí - nazdar bazar. Ale nestalo se nic krom toho, že vůz byl předán Auta Super a v souladu s podle nás zcela vadným ustanovením smlouvy („Prodávající touto smlouvou prodává Předmět koupě se všemi jeho součástmi a příslušenstvím ze svého výlučného vlastnictví do výlučného vlastnictví kupujícího za sjednanou Kupní cenu a kupující od prodávajícího Předmět koupě do svého výlučného vlastnictví za sjednanou Kupní cenu přijímá a kupuje.”), neboť majitelem byl a je někdo jiný, přešel do jejího vlastnictví.

Od té doby ho nikdo neviděl.

Pan doktor tedy nemá ani auto, nemá ani peníze a v souladu s dalšími zveřejněnými dokumenty dokonce dál splácí úvěr na něj poskytnutý. Zrovna tento případ nemusí skončit až tak špatně, neboť auto je formálně Monety a pokud fyzicky existuje, bude jí dříve nebo později vráceno, výkupní smlouva bude muset být označena za od začátku neplatnou a s klientem v podobě doktora Roty se zbylé strany snadno vypořádají. Ale co když už „neexistuje”?

Auto mohlo být prodáno do zahraničí, odkud už ho stěží někdo dostane, zvlášť pokud by šlo o exotičtější destinaci. A kdo si pak na kom co vezme? Moneta je v suchu, ta má svého klienta, který ji auto musí splatit a prodávat jej neměl co. Auta Super a ve firmě zainteresovaným osobám už je asi všechno jedno, v takové společnosti nejspíš zbude jen zlomek prostředků, které na všechny strany dluží. Klient může říkat, že byl fakticky okraden a policie to může shledat jako podvodné jednání, pojišťovna ale asi nebude chtít auto platit jako ukradené, když jej člověk, který s ním legálně nakládal, vzal a vědomě předal někomu jinému k dalšímu nakládání.

Nevíme vše, ale už známé detaily tohoto konkrétního případu ukazují, jak děsivě složité bude rozplést klubko vlastnictví jednotlivých vozů. Protože u Auta Super se nakupovalo, prodávalo a čerpaly se úvěry zjevně bez vazby na faktické změny vlastnictví a na každý vůz, který aspoň existuje, může mít ten či onen nárok řada subjektů. Některý uspokojen nejspíš bude, někomu v určitou chvíli ten či onen vůz náležel. Ale jiné ne a těch jiných může být klidně několik najednou. Čekejme zde spoustu smutných obličejů, ty stovky milionů budou někomu chybět.

Případ doktora Roty, zde částečně zdokumentovaný bizarní výkupní smlouvu z letošního ledna, je obzvlášť zamotaný a smutný. Zdroj: Insolvenční rejstřík, CC0 Public Domain

Obraz třetí: Nepřepsané BMW za 4 „mega” coby nárok toho, kdo s ním roky jezdí

Přijde vám obraz druhý už dost spletitý? To neznáte Auta Super, přátelé. Do insolvenčního řízení se přihlásila také společnost Secretive project s.r.o. zastoupená jistou Hanou Makulovou, která si už 3. června 2024 koupila u Auta Super BMW M760e za 3 990 000 Kč. A teď se hlásí do řízení s tím, že jí firma vlastně „dluží” ono auto.

Je to už déle než dva roky, což na první pohled vytváří dojem, že problémy Auta Super jsou ještě delšího rázu. Ale to je omyl, ve skutečnosti došlo k tomu, že zmíněná dostála názvu ovládané firmy a od Auta Super si vůz koupila v rámci takového „tajného projektu”. Polopatičtěji řečeno - auto zaplatila, převzala, ale cíleně jej nenechala přepsat. Prý ji s majitelem Auta Super panem Suchánkem pojily nadstandardní vztahy a domluvila se s ním na formálním přepisu vozu až k listopadu 2026. Toho se ale firma zjevně nedožije.

Proč něco takového dělat? Reálným důvodem nebude nic pěkného. Právník firmy uvádí cosi o reorganizaci firmy, ale baštíme mu to asi tak jako jeho titul „usazený evropský advokát”. Když něco podobného uděláte, není to nutně nelegální, ale nějaká levárna je v tom vždy - v lepším případě půjde o něco jako daňovou optimalizaci, v horším třeba o skrývání majetku před věřiteli či jinými subjekty, které by mohlo zajímat, že jste si koupili BMW řady 7 za 4 miliony. To ale nechme stranou, podstata je nakonec jinde.

Paní M. s panem S. možná pojily nadstandardní vztahy, ale ne zase tak nadstandardní, aby se pan Suchánek obtěžoval třeba zvednout v březnu telefon a řekl paní Makulové, aby si auto přepsala na někoho jiného, protože... No, ta hláška o Titaniku se tu znovu hodí.

Došlo tedy k tomu, že paní M. sice možná má (a možná už nemá, policie ho bude jistě chtít zadržet, tomu se právník snaží celým příběhem také zabránit a dokonce říká, že auto bylo odstaveno v garáži kvůli špatným pneu - jak nevěrohodné, prostě ho schovávají) BMW řady 7, formálně jí ale nepatří a 4 miliony jsou v trapu dávno. Snadno se tedy nyní může stát, že se auto stane předmětem konkursního řízení, bude prodáno a použito k uspokojení jiných věřitelů.

Nyní se tedy rozjede boj o to, že auto bylo fakticky Secretive projectu, ač nikdy nebylo přepsáno, nestane se předmětem řízení a bude přiklepnuto zmíněnému kupujícímu. Jak to dopadne, nemáme tušení, je to ale jen další ukázka toho, co se také v Auta Super dělo a jak složité bude jednotlivé spory rozsoudit.

Klíčová část dokumentu popisující osud onoho BMW 7. Tak určitě, chce se dodat... Zdroj: Insolvenční rejstřík, CC0 Public Domain

Další případy zatím necháme u ledu, už ty vybrané ale ukazují, jaký totální chaos v této kauze panuje a jakých případů můžeme být ještě svědky v téměř nekonečném počtu. Firma musela roky, nejspíš déle než dekádu fungovat „normálně”, pak se ale muselo stát něco (snadno jí jen začalo téct do bot), co udělalo z aut, peněz, úvěrů i klientů jen kostičky jakési patnáctky, se kterými se šoupalo, jak bylo zrovna třeba.

V určitý moment se ale vše stalo neudržitelným, šoupání bylo nuceně zastaveno a výsledkem nebylo krásných 1-2-3-4-5..., jak možná Petr Suchánek a spol. do poslední chvíle věřili, ale naprostý (a nebojíme se použít to slovo) bordel, který ponechal nejméně desítky subjektů v nejistotě, co vlastně mají, nemají a mohou mít či nemít.

Pohledem na dosud zveřejněné bychom řekli, že tahle kauza se potáhne roky, neboť skoro na každé jedno auto, které se stane předmětem sporu, bude mít více či méně oprávněný nárok hned několik subjektů. A málokdo mávne rukou, protože tu jde o peníze, kterých se nikdo nechce vzdát. A zaplatí to „ti dobří”, tak už to bývá, zde se sluší citovat doktora Rotu z jeho vyjádření směrem k Monetě: „Do doby písemné dohody nebo jiného právně relevantního postupu budu úvěr nadále hradit tak, aby nedošlo ke vzniku prodlení.”

Docela smutné šest měsíců poté, co nemáte ani auto, ani peníze, že? I takové příběhy za sebou skon Auta Super zanechává, pokračování příště...

Někteří celou firmu už dříve překřtili na Auta Průser. Zdá se, že to docela sedí... Foto: Auta Super

Zdroj: Insolvenční rejstřík

Petr Miler