Autoforum

/

Foto: Auta Super, tiskové materiály

Popravdě řečeno mě dnes trochu mrzí, že jsem pro to stejně jako mnozí jiní zbytečně hledal pozitivní vysvětlení, protože se to dalo „rozmáznout” už dávno a možná tím ušetřit pár lidem trápení. Dnes to lze brát aspoň jako poučení do budoucna.

Nejen lidé zajímající se o auta už dobře vědí, že jeden z největších českých prodejců drahých aut koncem dubna zkolaboval. Firma Auta Super dlouho působila dojmem výstavního prodejce primárně „lepších” aut, který se z ničeho na vrchol oboru dostal během několika málo let. A dokázal z jedné hostivařské haly prodávat nejen do Česka, ale i do zahraničí auta za víc než 2 miliardy korun ročně. To není malý byznys.

„Žijte své sny,” říkal její slogan. A firma dlouho takový sama žila, až se v jednu chvíli změnil v noční můru pro společnost samotnou i spoustu těch, kteří s ní přišli v poslední době do kontaktu. To, co Petr Suchánek a spol. budovali přes 10 let, se pro vnějšího pozorovatele zhroutilo během pár týdnů. Co se přesně stalo, pořád nevíme a nechám „vrtání se” v tomto případu na kolegovi, který je v kontaktu s řadou poškozených a situaci dál analyzuje. Jisté je v tuto chvíli jen to, že policie od chvíle vydání našeho předchozího článku potvrdila, že zahájila úkony trestního řízení pro podezření z podvodu a zpronevěry, byť zatím nikoho konkrétního ani trestně nestíhá.

Nemám k této věci žádné zvláštní informace, troufnu si ale jen na základě vlastních zkušeností i přímo s Auta Super tvrdit, že nešlo o žádné zločinné spolčení s cílem někoho okrást, jak se dnes s oblibou říká. Předpokládám - skutečně jen předpokládám -, že firma se dostala do problémů s hospodařením v rámci korektního podnikání a v určitou chvíli management nenapadlo nic lepšího, než problémy řešit na úkor vlastních klientů. Že to je hanebné a neakceptovatelné, je bez debat, ale byl to s největší pravděpodobností následek, nikoli prvotní příčina toho, čeho jsme dnes svědky. A vsadil bych si na to, že vedení firmy doufalo, že všechno ustojí, urovná, dostojí svým závazkům... Nestalo se.

K tomuto závěru mě vede i fakt, že jsem fungování firmy sám jako člověk auta pravidelně kupující a prodávající nejen pro sebe, ale i pro společnosti, ve kterých působím, sledoval. Ačkoli Auta Super působily jako specialista na Ferrari, Lamborghini, Porsche a spol., tuším, že většinu obratu zajišťovala auta o úroveň níž. A firma zkrátka byla jedním z kanálů, jakými se šlo zbavovat aut typu Audi, BMW a Mercedes po středním a vyšším zaměstnaneckém stavu, popř. přes ni takové vozy výhodněji kupovat, pokud jste chtěli rychle mít lákadlo pro člověka, kterého jste chtěli získat do svých řad.

Za sebe prohlašuji, že jsem s tímto cílem společnost osobně třikrát navštívil s konkrétním záměrem, nikdy jsme se ale nedomluvili na podmínkách přijatelných pro obě strany. Od určité chvíle jsem ale společnost už nikdy nekontaktoval a nepřekročil práh prohlížení jejích inzerátů spíš v rovině nadšence.

Důvod? Přestala zveřejňovat VIN nabízených aut.

Na první pohled to působí nicotně, ani dnes to v oboru každý automaticky nedělá, Auta Super to ale roky aktivně dělala už ve chvíli, kdy to bylo spíš neobvyklé. Firma si zakládala na transparentnosti a toto je její součástí. Pro mě je dělání drahot s VIN „red flag”, jak říkají anglicky hovořící, znamení něčeho nekalého. Pokud prodáváte nějaké auto, tak stejně tomu, kdo by ho měl kupovat, musíte VIN ukázat. Tak proč ho nevybalit hned, ať si každý o autě najde, co může? Auta Super to přestala dělat a přestala tím pro mě existovat. Stalo se to cirka rok zpátky, nedokážu to přesně časově specifikovat, ale rozhodně to nebylo včera a rozhodně to nebylo před mnoha léty. Na VIN se odmítám byť zeptat, musí být standardní součástí nabídky jako cesta k základnímu prověření vozu.

Člověka v souvislosti s tím napadne ověřování historie, tedy hlavně kilometrů apod., ale zrovna to v případě Auta Super moc nepřipadalo v úvahu, starší auta s nejasnou historií firma beztak neprodávala, to tu nebylo téma. Sám jsem si to - a teď toho lituji, neměl jsem to dělat - vysvětlil tak, že firma má problém s aktuální hyperotevřeností českého registru aut, kdy každý může z VIN zjistit, komu auto patří. A bylo by vlastně i docela pochopitelné, kdyby prodejce takových vozů nechtěl dostávat vlastní klienty do problémů se závistí apod. tím, že se zjistí, že u ní nabízí pět Ferrari firma pana Vonáska nebo kdovíkoho.

Tím jsem to odbyl a nechal být, byť jsem si už tehdy říkal, že by VIN v takovém případě chyběla u některých aut a ne u všech. Viděno zpětně je jasné, proč společnost tuhle informaci zadržovala - vlastně kdokoli by mohl zjistit, kolik aut jí také nepatří, na kolika váznou nějaké závazky, co kdy a jak pozdě přepsala apod. Jen z VIN všech aut v nabídce pár týdnů či měsíců zpátky by šlo asi během 10 minut zjistit, že aktivity firmy smrdí víc než vyřazená toitoika a dalo by se s tím něco dělat. Lidé z Auta Super to nepochybně věděli, a tak mlžili od bodu nula. Až to stejně prasklo, akorát až skrze ty, kteří ji s důvěrou odevzdali svá auta, peníze... Z načasování počátku jejího skrývání tohoto údaje se pak zdá, že firma šla ke dnu už dávno, teď akorát vše vybublalo na povrch.

Nad rozlitým mlékem nemá smysl plakat, je jednou pro vždy zkažené. Ale poučení z toho plyne jasné a cesta k vrácení podlomené důvěry do celého českého byznysu též - zveřejňujte VIN, vždy a všude. A nevěřte nikomu, kdo to nedělá, může skrývat úplně to samé co Auta Super. Je teď trochu nefér ukazovat na někoho prstem, protože to nedělá možná třetina prodejců, ale jiný známý český dealer luxusního ojetin. Advantage Cars, to také nedělá, zcela programově. Ani s tím jsem nikdy do kontaktu nevstoupil a odmítám to udělat, bez VIN není krok dvě, je to od začátku podezřelé.

Čas to napravit, pro všechny. Anebo přiznat problémy dřív, než to praskne tak jako u Auta Super. „Prohrát není žádná hanba,” říká jedna píseň. A není v byznysu můžete selhat jako v čemkoli jiném. Podvést vlastní klienty a zpronevěřit jejich prostředky a majetek ale hanba prostě je.

Zdroje: Autoforum.cz, Policie ČR

Walter Kraft