Autoforum

/

Foto: Archiv Autoforum.cz

Po patnácti letech ve výrobě a třech faceliftech Fiat představuje zbrusu novou generaci globálního modelu Palio. U nás se ale patrně nikdy neukáže.

Fiat Palio byl představen v roce 1996 a už tehdy byl prezentován jako globální model. Italové spustili jeho produkci napříč všemi kontinenty od Argentiny a Brazílie, přes Jihoafrickou republiku, Maroko a Turecko, až po Indii a Čínu. Vyráběl se rovněž v Polsku dokonce ve dvou továrnách najednou a k nám se dostal především ve verzi kombi jako Palio Weekend a v menším počtu se prodával také jako pick-up Strada. Po prvním faceliftu v roce 2001 se vůz z našeho trhu stáhl, ale ještě pár let byla k mání užitková Strada.

První generace Palia se udržela v prodeji celých patnáct let a i přes tři modernizace to bylo ke konci života v měřítku evropských zvyklostí beznadějně zastaralé auto. Teď Fiat představuje zcela novou, druhou generaci, která se v první fázi zaměří výlučně na argentinský a brazilský trh, kde se dosud prodalo na 2,5 milionu těchto vozů. Jak bude probíhat další migrace Palia napříč světadíly, Fiat ještě neprozradil.

Některé detaily novinky jsou náramně podobné stávajícím vozům. Například světla vypadají jako napodobenina těch z modelu Punto Evo, maska chladiče připomíná nasávání nové Pandy a chromovaný „knírek“ s logem se objevuje také na pětistovce. Jinak řečeno, Palio je snadno rozpoznatelný vůz své značky i bez loga.

Kabina se jeví jako prostor vzdávající poctu účelnosti a plastovému nevkusu devadesátých let než že by si kladla za cíl rozmazlovat posádku luxusem, ale za příplatek se můžete dostat třeba k CD přehrávači, klimatizaci, přípojky pro USB a iPod, tempomatu a automatické aktivaci světel i stěračů. Nic víc zajímavého tam ale opravdu nehledejte.

Fiat Palio bude v prodeji s jedním ze třech motorů a protože Brazílie si umí vypěstovat dostatek cukrové třtiny na etanol, diesely nehledejte. V nabídce se objeví čtyřválce o objemu 1,0, 1,4 a 1,6 litru s drsně znějícími jmény jako Fire Evo, Evo Fire 16V a E.toeQ Flex, ale v zásadě jde o běžný průměr. Litrový agregát má 73 koní nebo 75, pokud budete tankovat hlavně alkohol.

Pro čtrnáctistovku jsou rovněž udávány dvojí hodnoty 85 a 88 koní a nejinak je tomu také u šestnáctistovky vyráběné v závodu Parana, u níž Fiat vyzdvihuje spolehlivost, nízkou hladinu vibrací a hluku a vysoký výkon. Ten činí 115 až 117 koní, což na autíčko o hmotnosti necelých 1,1 tuny nezní špatně. Převodovky jsou ve všech případech pětistupňové manuální, ale v kombinaci s nejsilnějším motorem můžete mít robotizovaný manuál Dualogic s automatickou spojkou a pádly pod volantem.

Fiat ve své tiskové zprávě upozorňuje na 1,7 milionu testovacích kilometrů, které absolvovaly testovací prototypy a rovněž na robustnou stavbu podvozku navrženého pro špatné jihoamerické silnice. Přední zavěšení tvoří spodní ramena ve tvaru pravoúhlých trojúhelníků, doplněný vzpěrami McPherson a kotoučovými brzdami, vzadu jsou jednoduchá vlečená ramena spojená torzně pružnou příčkou a jednoduché bubny. Fiat jej popisuje jako „nejvhodnější systém pro brazilské silnice, který je velmi účinný při pohlcování nerovností“.

Celkové provedení vozu (který oproti předchůdci narostl o 28 mm do délky, 60 mm do výšky, 31 mm do šířky a o 47 mm byl prodloužen jeho rozvor) hodně připomíná rumunské stroje Dacia stavěné ze starších dílů Renaultu a Nissanu. Tím nechci říct, že to je špatně nebo dobře, ale pokud mi je známo, zrovna Dacia si na nedostatek zákazníků toužících po levném a robustném stroji zrovna nestěžuje. Pro Fiat by to mohla být dobrá příležitost, jak přilákat další klientelu, jen těžko říci, zdali mají Italové zájem být onálepkováni jako výrobci laciných automobilů.

Miro Mihálik