Autoforum

/

Foto: Volkswagen

Výsledky koncernu Volkswagen za první letošní kvartál jsou varovné, jeho odbyt se propadá téměř na všech místech světa v případě téměř všech jeho značek. Velká výjimka je v podstatě jen jedna a pouze připomíná, jak moc vedle Němci se svou strategií šlápli.

Pokud si někdo tento článek otevřel s očekáváním, že v něm budeme velebit jednání koncernu VW během posledních let, pak se ocitl na špatném místě. Rádi bychom, ne že ne, dokonce bychom i rádi odvolali naši předchozí kritiku jako nemístnou. Bohužel se ale prakticky do puntíku naplňují očekávání, která léta cválaní na polomrtvých koních přinesla. A i výjimky z tohoto pravidla nakonec celé pravidlo potvrzují.

Automobilka zkrátka před několika roky vsadila na špatnou kartu v podobě elektrických aut, a to tak moc, že si téměř zavřela cestu zpět. Moudřejší už tehdy hovořili o obrovském hazardu, byli ale ušlapáni stejně tak, jako jsou ušlapáváni dnes. Někteří během té doby namítali, že odezva zákazníků není zase tak špatná, je ale třeba si uvědomit, že z podstaty nemohla být bezprostřední a výrazněji se mohla projevit až za řadu let. Stejně tak ale bude řadu let trvat, než se situace napraví - pokud tedy někdo k napravení zavelí, což se zatím v dostatečné míře stále neděje.

Kdyby VW vyráběl jeden dva produkty rychlé spotřeby, pozná efekt téměř okamžitě, auto ale není něco, co si kupujete každých pár měsíců. Trh s automobily je také velmi konzervativním prostředím, kde lidé u stejné značky nakupují často dokola kolem dekády a snesou klidně jednu dvě generace špatných aut, než něco udělají. A to něco nemusí být hned odchod k jinému výrobci, může to být jen přechod na jiný typ vozu. Navíc - přes vskutku masivní přepnutí pozornosti - VW pořád masivně nabízí a zcela dominantně prodává klasicky pojaté vozy, které „jen” přestaly být tak dobré jako dřív.

Jinými slovy - „podělat Volkswagen” je práce na dobrou dekádu, „naštěstí” se ale firmy po konci pánů Piëcha a Winterkorna ujali „ti správní” lidé, kteří zásadně neuhýbají z cílů, které si vytyčili. A tak na rozkladu firmy velmi usilovně pracují. Výsledky za první letošní kvartál pak ukazují, že se ve svém činění dostali už dost daleko.

Globální pokles prodejů za celé čtvrtletí o 4 % nezní zase tak zle. Pohled na to, že automobilka kdysi prodávající přes 10 milionů aut za rok prodala za kvartál už jen 2 048 900 vůz a je zase skoro o 100 tisíc prodejů nic než loni (2 133 600 aut) už tak dobře nezní. Je to ale spíš detailní zkoumání struktury odbytu, které ukazuje, jak mizerně na tom VW je.

Jeho stále jasně největší trh v Číně (optikou jednotlivých zemí, ne regionů) pro něj vykazuje velmi nemilé výsledky, když z něj reportuje 14,8procentní pokles. Další obrovský a dnes obecně světově největší trh v USA je pro VW dalším tragickým zářezem (-20,5 procenta), odbyt ale klesal i jinde v Asii a v Tichomoří (-8 procent) a také na Středním východě a v Africe (-5,3 procenta). Pro VW funguje už jen Jižní Amerika, kde nabízí zcela specifické vozy nemající společného prakticky nic s globálním portfoliem (+5 procent) a Evropa, kdy nahoru šel odbyt jak na západě (+4,2 %), tak ve středu a na východě (+7,6 %).

Jinými slovy, VW jde razantně dolů prakticky všude a k zemi ho táhnou - jaké překvapení - hlavně elektrické modely, do kterých nasypal prakticky všechny peníze, co měl, jejich propady prodejů jsou ale ještě větší než ty celkové (-8 %). Prapor tak drží spalovací auta, která roky tak zanedbává a prakticky neinovuje - když si dnes koupíte kterýkoli z klíčových spalovacích vozů koncernu, dostanete prakticky vždy techniku vyvinutou někdy po roce 2010, která od té doby byla jen párkrát přeleštěna. To se pak divme, že zájem vázne i celkově.

Navíc je třeba zdůraznit, že se bavíme o výsledcích celé skupiny VW, ne VW jako značky. A z „Gruppe” jdou dolů úplně všechny (!) značky osobních aut krom jediné, Škody. Její nárůst o 14 procent na 271 900 vozů se pak stará o téměř veškerý vzestup automobilky v Evropě. Nebýt jí, bude blízko hranici kolapsu i zde. A je jasné, čím to je, že Škoda takto boduje - na rozdíl od mateřského VW se sázkou na elektromobily dlouho otálela, takže nabízí ještě velmi konkurenceschopná spalovací auta, třebaže i ta mají staleté základy. Jistě, elektromobily prodává též a nepochybně jejím výsledkům pomáhá to, že takto nabízí skoro dvojnásobek modelů. Kdyby ale i ona udělala to, co kdysi zamýšlela a dnes nabízela dominantně elektromobily jako mateřský VW, skončí úplně stejně.

Je to smutná věc, VW v takové pozici nemusel být, stačilo, aby se chovat racionálně a následoval trh, ne vlastní „pitomé vize”, jak říká jeden z konkurentů. Jenže se tak nechoval a nechová, jakkoli řadu ústupků udělal. Momentálně ale spíš míří k tomu, aby realita byla ještě horší, neboť skrze rozšiřující se elektrické portfolio Škody začne dolů táhnout i tu. Je to tak zjevné, 10 let zjevné, má to zcela zřetelné dopady, přesto se to dál děje. Fascinující, ale kdo chce kam...

Tento proces tak bude bohužel nejspíš dál pokračovat. A i kdyby ne, tak pokud by se nyní ke kormidlu VW Group dostal někdo soudný a zavelel k racionalizaci podobně jako Stellantis, bude trvat ještě řadu let, než se karta skutečně obrátí. Popravdě řečeno nechápeme, na co VW čeká - až prodělá 10 miliard za kvartál? Nebo 100? Až prodá jen 1 milion aut? Jak špatný výsledek bude dost špatný na to, aby se konečně začalo něco dít? Je to neuvěřitelná devastace donedávna nejschopnější automobilové firmy světa. A pro co vlastně?

Zdroj: VW

Petr Miler