Autoforum

/

Foto: Volkswagen

Pokud někteří měli pocit, že Němci prostě proškrtají náklady a s úsměvem pojedou dál, mýlili se. Zejména v Německu jsou podobné změny možné jen za cenu uspokojení řady partikulárních zájmů, které mají svou cenu. A nízká opravdu není.

Už není tajemstvím, že Volkswagen právě prochází svou největší krizi od přelomu 80. a 90. let minulého století. Důvody jsou do jisté míry podobné, realita snahy je řešit je ale úplně odlišná.

Zatímco tehdy se díky těžkostem firmy do jejího vedení vyšvihl pragmatický, racionální a technicky mimořádně nadaný Ferdinand Piëch, který z automobilky neefektivně produkující značně průměrné vozy udělal eso nabízející nejlepší mainstreamová auta a k nim i spoustu výjimečných modelů vlastní i jiných značek, dnes se u kormidla navzdory opakovaným selháním drží ti samí lidé, kteří nejsou ani pragmatičtí, ani racionální, ani technicky zdatní. A opakují stále stejné chyby.

Ve výsledku tak automobilka stále není schopna akceptovat podstatu svých potíží. A dokud to nezmění, bude řešit jen jejich následky, nikoli příčiny. VW stále nepochopil, že před léty vsadil vše na koně, který sotva kulhá, svou nabídku stále více zapleveluje konstrukčně problematickými auty, jež nevyvolávají takovou touhu jako ta dřívější, navíc jsou podstatně dražší. Něco takového pak dokáže prodávat jen za cenu přerozdělování peněz v jejich prospěch, což se někde děje a jinde ne. Výsledkem jsou celkově nižší prodeje za nezměněných, ne-li vyšších nákladů.

Každý soudný člověk by v této situaci pochopil, že je třeba primárně změnit onen produkt. Že je stejně jak na přelomu 80. a 90. let nutné zavelet k přepracování portfolia a návratu k výrobě žádoucích aut za dobré peníze. A nevymlouvat se na regulace, které to znemožňují či komplikují, ale snažit se je změnit. VW ale dělá pravý opak - nejenže drží ústa a krok, dokonce regulace podporuje a snaží se se svými auty vejít primárně do nich, ne do představ zákazníků. Výsledkem jsou naprosto absurdní nabídky, jako je nový VW Polo GTI, který ani zdaleka nenabízí to, co jeho předchůdce. Taková auta budou Němce posílat jen víc a víc ke dnu.

Podstata potíží tedy zůstává nevyřešena a nezbývá než tahat kočku za ocas. Proto byl vedením „na sílu” protlačen plán restrukturalizace, který podstatu produktu zůstává nedotčenou, ale počítá s masivním propouštěním, zavíráním řady továren a dalším omezováním nabídky. Ta už je teď o poznání méně atraktivní než dřív kvůli tomu, co v kombinaci s čím také nemůžete mít, přesto má prořídnout o další cirka polovinu. To je cesta do pekel bez ohledu na cokoli dalšího.

Kdyby to aspoň bylo tak, že VW těmito kroky prostě ušetří a zůstane bez ohledu na hloupou globální strategii déle nad vodou, chvíli by to fungovalo, ani tak jednoduché to ale není. Jak informuje Der Spiegel, Němci dopředu počítají s tím, že vyhazovy a zavírání továren přijdou firmu nejprve na sumu kolem 16 miliard Eur, tedy asi 390 miliard Kč, než cokoli ušetří.

Pro ty znalé německých reálií to nebude překvapivé, zejména zbavit se zaměstnanců je v Německu velmi drahé. VW tak počítá s investici okolo 10 miliard Eur spojených s vůbec umožněním propouštění desítek tisíc lidí a 6 miliard Eur, které bude stát uzavření existujících továren. Konec závodů ve Cvikově a Emdenu má stát okolo 1 miliardy Eur každý, uzavření továren v Hannoveru a Neckarsulmu si vyžádá asi po 2 miliardách Eur.

Zní to celé dost šíleně, VW přitom ve svém úsporném plánu přiznává, že jeho současné evropské výrobní kapacity převyšují poptávku po jeho vozech o víc než půl milionu aut. Ani ho ale nenapadne pracovat na návratu oné poptávky, místo toho raději vezme stovky miliard na devastační kroky, které mu fakticky znemožní vrátit se do pozice jedné z největších světových automobilek, kterou roky býval. Takto si jen lajnuje další postup na cestě do irelevance. Smutné.

Der Spiegel navíc správně připomíná, že onen 390miliardový výdaj není jen nezbytný jednorázový náklady potřebný na přizpůsobení se nové realitě. Je to cena chybných strategických rozhodnutí, která v uplynulých letech kolikrát učinili ti samí manažeři, jež zjevně neporozuměli potřebám svých vlastních zákazníků a měnícím se tržním podmínkám. A tito lidé mají nyní svými novými nápady firmu spasit? Nevěří tomu zjevně ani Němci. A nevěříme tomu ani my, nový „záchranný” plán firmy připomíná spíš plán dokončení sebedestrukce, ne spasení kdysi tak výjimečné automobilky.

Zdroj: Der Spiegel

Petr Miler