Autoforum

/

Foto: Porsche

Téměř se chce zívnout. Po letech hysterických výkřiků, politických proklamací a tanců kolem údajně nevyhnutelné elektrické budoucnosti se stalo přesně to, co od začátku predikoval každý, kdo v hlavě udržel aspoň základy fyziky a ekonomie.

Německý kancléř Friedrich Merz a francouzský prezident Emmanuel Macron se dohodli na novém evropském „autopaktu”. A i když je výsledek, který popisuje Handelsblatt, navenek balen do diplomatických frází o kompromisech, realita je prostá: ideologický hon na spalovací motory tímto krokem fakticky končí, jen to jeho dosavadní strůjci nechtějí říct naplno.

Už samotný fakt, že se původně nekompromisní nepřímý zákaz od roku 2035 musel nejprve zmírnit na 90 procent a byl provázen dalšími ústupky, ukazoval, jak moc se bruselské vzdušné zámky sypou pod tlakem reality. Jenže ani to k záchraně unijní utopie nestačilo. Nejnovější dohoda lídrů Německa a Francie dává spalovacím motorům zelenou tak jasně, že celý slavný přechod jen na elektrická byl fakticky odpískán.

Podle nové dohody Německa s Francií tedy dojde k výraznému zmírnění už tak zmírněných podmínek. Ačkoli cíl snížit emise CO2 u aut o 90 procent zůstává technicky v platnosti, změna okolností nepřímý zákaz fakticky ruší. Odpadá požadavek kompenzovat zbývajících deset procent pomocí klimaticky neutrálních paliv nebo oceli s nízkou uhlíkovou stopou. Výrobci tak mohou i po roce 2035 nadále prodávat vozidla se zážehovými či vznětovými motory, pokud jejich celkové emise splňují stanovený limit. Klíčový detail: provoz aut výhradně na obnovitelná paliva bude považován za kompletně bezemisní.

Nová legislativa má tedy výslovně povolit syntetická paliva jako stoprocentní alternativu bateriového elektrického pohonu. Jak široký prostor pro zachování spalovacích motorů v prodeji to reálně ponechá - pokud tedy aspoň tato pravidla dožijí roku 2035 -, bude záležet na okolnostech daných dalším vývojem v různých oborech, které dnes nelze předjímat. Pokud ale někdo bude chtít auto se spalovacím motorem nabízet, nikdo mu to nebude ani oklikou zakazovat. Jediným limitem bude nutnost existence technické omezení umožňující použití pouze e-paliv pro „krmení” motoru, pakliže má být použit na veřejných silnicích, ale to je optikou dosavadních ústrků v podstatě drobnost.

Pro automobilový průmysl a zákazníky se tedy s tímto posunem nemusí změnit vůbec nic, jakkoli miliarda jiných omezení a nařízení EU bude dál posílat efektivitu fungování místního automobilového průmyslu i trhu vůbec do kolen. Moderní a efektivní spalovací motory nicméně mohou žít dál. A to jsme, prosím pěkně, stále dlouhých devět let od původně plánovaného konce evropského světa benzinu a nafty, během kterých se pořád může tisíc věci změnit.

Pro pravidelné čtenáře Autoforum.cz to stěží není žádný šok. Že je zákaz samotných spalovacích motorů od začátku obrovské nedorozumění, říkal už v roce 2021 šéf vývoje Porsche Michael Steiner. Ten tehdy jasně upozorňoval, že problémem nikdy nebyl motor sám o sobě, ale palivo, které se v něm spaluje. Pokud dokážeme vyrobit čisté e-palivo, bije Brusel naprosto špatnou věc. Trvalo to pět let, než politická garnitura tuto elementární technickou pravdu vzala na vědomí.

A není to jen Porsche. Legendární profesor Fritz Indra, kterému v branži nikdo neřekne jinak než „motorový papež”, se nad bruselskými plány hořce usmívá už skoro dekádu. Indra opakovaně upozorňoval, že elektroauta jsou v masovém měřítku neprodejný a ekonomicky neudržitelný nesmysl a zákaz spalovacích motorů bude zrušen. Stejně tak šéf BMW Oliver Zipse se otevřeně ptal, zda chce Evropa dobrovolně pohřbít svůj nejúspěšnější průmysl, když pro něj nemá funkční alternativu, a zrušení zákazu označil za hotovou věc už loni.

Dnes vidíme, že všichni tito a mnozí pragmatici měli stoprocentní pravdu. Proč takoví museli po celou tu dobu snášet někdy hodně nevybíravé ústrky, pokud říkali jen to, k čemu nakonec stejně došlo?

Jinou otázkou ale je, jestli tohle je nový rovnovážný stav. Ačkoli je současná dohoda Macrona s Merzem do jisté míry vítězstvím zdravého rozumu, k ideálnímu stavu máme stále hodně daleko. Nespočet jiných omezení, zejména pak systém limitů flotilových emisí a pokut na ně navázaných, zůstává na rozdíl třeba od USA stále v platnosti v nezměněné podobě.

Zbývá tedy udělat ten poslední logický krok - zrušit celé toto regulační šílenství bez náhrady, popř. jej rozvolnit podobným způsobem jako Američané. Jak už v náznaku padlo, i když samotný se zákaz coby jakási finální ťafka stal minulostí, nad automobilkami stále visí gilotina v podobě drakonických flotilových limitů emisí. Tyto nezměněné regulace zůstávají brutálním umělým zásahem do fungování trhu, který nutí výrobce investovat miliardy do vývoje aut, která zákazníci z velké části nechtějí. A následně je pod tlakem pokut pokřiveným způsobem dotovat na úkor těch modelů, o které lidé skutečně stojí.

Na tomto poli jsou dohodnuté změny zatím jen mírné. Výrobci aut získají pouze víc flexibility při plnění stále stejných cílů - překročení limitů v roce 2030 bude možné kompenzovat úsporami dosaženými v roce 2031, přičemž emisní kredity za CO2 bude možné shromažďovat už od roku 2029. Také způsob výpočtu emisí skleníkových plynů u plug-in hybridů zůstane příznivější, než jak původně plánovala Evropská komise. To všechno je ale málo, je to jako navrtat pár malých děr do jinak pořád stejného deklu, který dusí vše pod ní.

Tento pokřivený systém bude dál ničit konkurenceschopnost evropského průmyslu a zdražovat mobilitu běžným lidem. První kostka domina tedy sice padla a spalovací motory přežijí, ale dokud se Brusel nevzdá svých centrálně plánovaných tabulek úplně, bude automobilový trh dál zbytečně trpět. My si na ten kompletní návrat k rozumu rádi počkáme. Vzhledem k rychlosti, jakou realita dohání ideologii, to možná nebude trvat ani těch devět let...

Zdroj: Handelsblatt

Petr Miler