Autoforum

/

Foto: Volkswagen

Nic proti snaze pokoušet extrémy, ale jaký extrém tohle auto přesně pokouší? Navzdory bizarnímu vzhledu, omezené použitelnosti, ultra drahé konstrukci a jistě exorbitální ceně reálně neumí o moc víc než dobrá naftová ojetina za pár set tisíc. Dokonce ani není lehčí.

Když Volkswagen v roce 2013 poslal do prodeje model XL1, velký smysl to také nedávalo. Za 2,8 milionu korun tehdy nabídl auto pro dva, které vypadalo jako z jiné planety, působilo skoro jako supersport, s výkonem ani ne 70 koní, stovkou za 12,7 sekundy a maximálkou 160 km/h ale byl vším, jen ne tím. Bylo to ovšem technické cvičení, pokus protlačit do sériové výroby extrémně efektivní auto zcela specifické konstrukce, byla to taková typická „piëchovina”.

Tento vůz jsme svého času sami testovali a byla to zajímavá zkušenost. Papírová spotřeba 0,9 litru nafty na 100 km byl sice normovaný výmysl daný ignorací zkraje dobité elektřiny plug-in hybridního pohonu, dlouhodobě ale tento vůz dokázal jezdit za méně než 2 litry nafty na 100 km i při velmi svižné jízdě. XL1 totiž vážil pouhých 795 kg, takže spotřebu nahoru nehnala ani maximální dostupná akcelerace, díky koeficientu odporu vzduchu Cd jen 0,186 pak vysokou spotřebu neznamenala ani rychlá jízda. I s pouhou 10litrovou nádrží vážící i s náplní sotva 11 kg, tedy dokázal jezdit okolo 500 km na natankování bez velké snahy.

Bylo v tom jisté kouzlo, však jaké auto tehdy dokázalo jezdit za cca 1,9 litru nafty bez odříkání i svižným aktivním stylem za hranicí předpisových rychlostí? Smysl to při jeho ceně samozřejmě nedávalo tak či onak, věříme ale, že to techniky VW naučilo pár věcí, které je posunuly vpřed i při vývoji obyčejnějších modelů. Právě na tohle auto se nyní Němci pokusili navázat konceptem Mission Efficiency. A upřímně řečeno nevíme, co dobrého si o něm myslet.

Na první pohled vypadá jako opakování téhož. Už to by bylo trapné, protože... Kam vás něco takového posune? Ono to ale ani pořádné opakování téhož není. VW stvořil podobně vyhlížející stroj, jehož aerodynamiku posunul ještě dál, Cd tentokrát činí jen 0,158. Potud všechna čest, ale co dál? Dál nic, ale skutečně nic. Automobilka nepostavila specificky konstruovaný stroj, ale vzala základy už tak nepřesvědčivého elektrického Pola a navlékla na něj ultra aerodynamickou karoserii.

Tohle auto by se mohlo jmenovat Mission Potemkin, protože si v podstatě jen hraje na 13 let starý přelomový vůz, který ani dokonale nenapodobuje. VW se v tiskové zprávě chlubí tím, že použil elektromechanické zadní brzdy, které mu dovolily snížit hmotnost odstraněním hydraulického vedení a brzdové kapaliny. Na platformě Polo pak vystavil vůz používající drahou hliníkovou konstrukci navíc dveře, víko zavazadlového prostoru a přední kapota jsou vyrobeny z karbonem vyztuženého platu. V interiéru pak chybí obrazovka infotainmentu i reproduktory, je to prostě dost oholené auto, aby bylo co nejlehčí.

Takže je lehké? Kéž by.

Automobilka v tiskových materiálech vůbec neuvádí, kolik Mission Efficiency váží, což je samo o sobě podezřelé. VW jsme se tedy zeptali, jak těžké tohle auto je, a přesný údaj odmítl uvést. Přiznal ale, že je navzdory zmíněnému dokonce těžší než zmíněné elektrické Polo, ze kterého vychází, počítat máme s pár desítkami kilo k dobru. Důvodem bude patrně fakt, že je fyzicky větší, na délku měří o 722 mm víc, to není nic. Ve výsledku se tedy bavíme o voze vážícím okolo 1,6 tuny, dvojnásobku 13 let starého XL1. To je pokrok?

Není pak divu, že auto není zdaleka tak efektivní, jak by mohlo být. Pohání ho elektromotor o výkonu 135 koní a používá baterie s využitelnou kapacitou 54 kWh, což jsou to ty samé baterie jako v 52kWh Polu s odebranou bezpečnostní rezervou chránící životnost článků. Navzdory extrémně nízkému odporu vzduchu ale jistě i kvůli vyšší hmotnosti zvládá ujet jen 10,4 km na 1 kWh v normovaném testu, což není zase o tolik víc než u standardního Pola (8,7 km/kWh). Na onu 52kWh baterii tedy nezvládne ani 541 km. Automobilka ovšem uvádí, že při testech zvládl na jedno nabití i 663 km, nutně tedy jela ještě pomaleji než při testech spotřeby.

Není to všechno trochu bída? Nepředstavuje Mission Efficiency trochu moc ústupků výměnou za nepřesvědčivé zlepšení efektivity? Tohle bude znovu auto za miliony, kdyby se mělo prodávat, které je ale smutným odvarem ze sériového XL1, který byl VW schopen dát dohromady asi dekádu a půl zpátky.

Takto se musíme na vůz dívat docela jinou optikou. O moc víc než 1,6 tuny nevážilo ani takové Audi S4 TDI sedan, která do loňska nabízelo až 341 koní výkonu, stovku za 4,6 sekundy a elektronicky omezenou maximálku 250 km/h. S normovanou mimoměstskou spotřebou 5,6 litru nafty na 100 km a 58litrovou nádrží udělá přes 1 000 km na jedno natankování, přitom je to velmi komfortní a velmi svižný vůz pro celou rodinu i s příslušenstvím. A po asi 100sekundové zastávce může ujet dalších 1 000 km.

Postavte si vedle toho tuhle „Misi efektivity”, která ujede poloviční vzdálenost v jistě vyklepaném holobytu a pak musí skoro hodinu na nabíječku, protože jeho baterie se nedá nabíjet víc jak 105kW výkonem ve špičce (průměr bude citelně nižší). Co dostanete navíc? Je toho pramálo, zato se musíte spousty věcí vzdát. Tohle auto vypadá jako výsměch zdravému rozumu a pokus napodobit něco, čeho dnešní VW už není schopen. Co nám to jen připomíná?

Zdroj: Volkswagen

Petr Miler