Autoforum

/

Foto: BMW

Spousta věcí se dá technicky napodobit různými způsoby, replikací některých projevů téhož ale stejně nedosáhnete komplexně stejného dojmu. Motory moderních aut, ať už jakékoli, jsou ve smyslu jejich strojených projevů všeho druhu jen vtip, špatný vtip.

Měl jsem tento týden možnost po delší době usednout do BMW M3 generace E92. A ne jen tak ledajakého, do rukou se mi dostal dodnes téměř nejetý exemplář z někdejší prezentační flotily samotné automobilky, auto ještě ručně poskládané před začátkem sériové výroby. Vůz to byl ve stavu tak bezchybném, že dodnes dělá do puntíku dojem nového auta, což je vždy velmi důležité, pokud chcete minulost hodnotit současnou optikou.

Pokud si vzpomínáte na náš dobový test (a pokud ne, můžete si ho pořád přečíst), víte, že z M3 E92 jsme nikdy nebyli na větvi. Také já jsem toto auto mohlo poprvé poznat před dlouhými 18 roky a musím říci, že řada dojmů z něj je i skoro po dvou dekádách pořád podobně rozpačitá. Nadšencům, kterým se od té doby M3 E92 dostala pod kůži zejména díky pádu svých cen (kdeže tyto sněhy jsou), se omlouvám, ale tato M3 je prostě divná. Skoro se mi chce zopakoval slova kolegy o tom, že to snad ani není M3, je to jakási 340i GT v M paketu. A nikdo mi to nerozmluví.

Připouštím, že čas tomuto autu udělal službu, ale přesto - po téměř dokonale vypiplané M3 E46, která se stala skoro perfektním kompromisem mezi vším, a před možná motoricky zabitou, ale jinak nekonečně agilní, skvěle ovladatelnou, lehkou a se 450 koňmi pozoruhodně rychlou M3 F80, je usednutí do E92 cestou k velkému vystřízlivění.

Když řídíte M3 E46, máte pocit, že jste osedlali Ferdinanda Piëcha na kolech. Je to nekonečná automobilová důstojnost, která spojuje technickou vytříbenost a dodnes velmi slušnou rychlost s decentním vystupováním i mimořádnou kvalitou. Je to auto skutečně dotažené poblíž dokonalosti v tolika ohledech, že vás stěží zklame, ať už s ním pojedete v klidu do práce, budete s ním ve 250 km/h létat po Autobahnu nebo si střihnete svůj oblíbený okruh či okresku. V ničem není dokonalá, ve všem je tomu ale tak blízko, že pozoruhodným způsobem spojuje i zcela protichůdné vlastnosti.

M3 F80 vedle toho působí tak, jako byste Rockymu skočili na záda a začali ho tahat za uši. Kvalita je v háji, auto křupe jako ponorka na dně Mariánského příkopu, normální ježdění s tímhle autem moc příjemné není, protože je poměrně hlučné (podvozek, kola, aerodynamika, nakonec i výfuk verze Competition ještě bez filtru pevných částic), „tvrdé” a ženská posádka vás bude z duše nenávidět pokaždé, když se na chvíli necháte pohltit jeho divokostí, ale když se do toho řidičsky opřete, rozdává tohle auto spoustu radosti.

Motor je trochu pitomost, tohle auto nikdy nemělo dostat nevycválané třílitrové turbo jen v kombinaci s pohonem zadních kol. Dost nevyzpytatelné nástupy výkonu a zřetelně lehký zadek dělají ze svezení s ním divoký zážitek i na suchu, na mokru se skoro nedá rozumně řídit. Ale to všechno patří ke hře. Auto je citelně lehké, mimořádně agilní, až nepřiměřeně výkonné s karbon-keramickými brzdami patří mezi málo z těch, která opravdu brzdí. Vezměte ho u huby a Rocky bude dávat rány i dozadu, bude s vámi házet, bude vás kousat, ale nakonec si i tím taháním za uši nechá domluvit a nabídne vám svezení, které ani v M3 E46 nemůžete zažít. E46 nosí oblek, F80 má teplákovku s flitry a na hlavě baseballovou čepici s kšiltem dozadu. Ale obojí má své nezaměnitelné kouzlo, jsou to dobová naplnění znaků M3.

Sedněte pak do E92 a budete mít pocit, že jste padli zadkem do kýble s želatinou. V ničem výše popsaném auto nefunguje - sedí se v něm vysoko, řadička je v nepochopitelné pozici z hlediska výšky i vzdálenosti, při jejím používání pokaždé dojedete z Aše do Ostravy, řízení je mrtvé a těžké zejména kolem středové polohy a podvozek je guma krále Jelimana. Je velmi komfortní, jemný, to ano, působí ale velmi „vzdáleně”, nechává projevit relativně vysokou hmotnost auta a dost neochotně se vrhá hlavně do pomalých zatáček. Když vás před usednutím do E92 napadne cosi o driftovací mašině, po prvních 5 metrech jízdy vás to přejde. Ono to nakonec jde, samozřejmě, ale na rozdíl od F80 - paradoxně - ve vás v tomto ohledu vůbec nevyvolává důvěru. V F80 i E46 sedíte v autě, tady sedíte na autě, je to diametrálně jiné.

Pak ale poznáte, co má tohle auto pod přední kapotou a všechno mu odpustíte.

Působí jako Ferrari, jako by někdo udělal dokonalý motor, ten vám prodal a zbytek auta přidal zdarma jako rozpačitý bonus. Anebo jako výsledek nějakého projektu, kde všechen rozpočet padl na pohonnou jednotku a zbytek se musel udělat z dílů, co zbyly na skladě z jiných modelů. Motor je v tomhle autě vším, je to A i Z, je to naprosto dominantní součást vozu, která vám dovolí zapomenout, že máte zadnici ulepenou od želatiny. A pohltí vás takovým způsobem, že vlastně ani nemusíte jezdit rychle, abyste si ho užívali každou vteřinou.

Připomenu jen základní parametry - 4,0, V8, 8 300, 8 400 a 202. Je to čtyřlitrový osmiválec bez turba, který maximálního výkonu dosahuje v 8 300 ot./min (!), těsně před omezovačem v 8 400 ot./min. Váží přitom jen 202 kg a je tak lehčí než spousta moderních třílitrových turb. Je to poslední ručně skládaný motor pro M3 a je prakticky dokonalý.

Je nakonec nejhorší reklamou na všechnu tu moderní faleš, které jsme dnes svědky, a nejlepším vysvětlením, proč projev špičkového motoru není čím nahradit. Čtyřlitr v M3 rozdává radost pořád a vším - nastartujete ho a krásně mechanicky si přede, uvedete ho do chodu a v nižších a středních otáčkách vás pohltí zvuk jeho sání, které konzumuje hektolitry vzduchu. Otáčky rostou, celým vozem prostupují jemné vibrace a přidává se gradující jekot nízkých tónin, který jako by nekončil.

Když jsem poprvé někoho předjížděl, auto mi po podřazení škublo jako v autoškole, protože už jsem dávno odvykl na motor, který po zmáčknutí plynu něco udělá hned. Moderní auta nedělají nic hned - už jsme si na to zvykli, ale než se „nafoukne” turbo a domluví mechanika s mild-hybridní elektrickou podporou, vyšlete pravým pedálem klidně SOS a nestane se nic. Reakce osmiválcové jsou krutě bezprostřední, okamžitý nástup výkonu i v nízkých otáčkách překvapivě přesvědčivý a jeho gradace je nepopsatelná. Vytočíte ho někam k 6 až 7 000 otáčkám a říkáte si, jak vše krásně vygradovalo. A přitom vás čekají ještě klidně i víc jak 2 000 otáček další gradace. Tenhle motor jede a jede, jeho klika se točí a točí a... slzy štěstí padají dolů z vašich očí, chce se říci.

Jsem přesvědčen, že M3 E92 je vlastně až trochu mizerné a rozhodně nedomyšlené, nedoladěné auto. Jako by někdo nevěděl, co chce vlastně stvořit, a tak nestvořil nic kloudného. Ale vůbec v něm není problém dostat se do stavu, kdy máte pocit, že zbytek auta vlastně ani neexistuje. Že už jste jen vy, motor, na kterém sedíte, a pár koleček, která jsou pod ním. Všechny jeho projevy - zvukové, vibrační i výkonové jsou neskutečně, nepopsatelně podmanivé.

Když pak sednete do současné M3 G80, musíte se smát a tochu u toho brečet, tentokrát žalem. Auto je to rychlé jako čert, v tomto směru je E92 dávno překonaná i onou F80, ale zvlášť G80 vedle ní působí jako špatný vtip, jako nějaká čínská emulace BMW. Motor je někde daleko, zní jako jedna-šestka z Octavie II, jeho výkonový projev je totálně plochý a necítíte z něj skoro nic. A když si zmáčknete tlačítko s výfukem v domnění, že se stane něco pěkného, začne akorát z reproduktorů vyhrávat naprosto trapná dunivá serenáda, ze které vás akorát začne bolet hlava. Zvenčí auto trochu zabublá a to je konec. Zcela umělé projevy elektrických pohonů jsou pak ještě větší trapárna, krom rozpačitých grimas a ještě ostřejší bolesti hlavy vám nedají vůbec nic.

Možná si říkáte, že bazírovat na podobném projevu auta je dětinské. A možná máte pravdu. Ale pro řadu lidí jsou to důležité projevy a nikdo na tom nic nezmění. Svezení s M3 E92 mi připomnělo, jak krutě se mýlí ti, kteří mají pocit, že přirozené projevy špičkových motorů jsou něco jako nic a nahradí je nějak jinak. Nejde to, není to možné, i pozdější spalovací motory novějších M3 nesahají ve smyslu jejich projevu osmiválci z E92 ani po kotníky a elektrické náhrady jsou už úplné nic. Spoustu věcí lze v životě simulovat, ale výsledek stejně není totožný. Však vedle sebe večer uložte nafukovací pannu a zkuste s ní něco dělat. Ono to půjde, asi to i dopadne technicky stejně, ale bude to stejné? Asi ne.

S pořádnými motory a jejich nijakými, něco podobného simulujícími moderními náhražkami je to stejné. Originálů jsme se nikdy neměli zbavit, a pokud mi nevěříte, najděte si někde pěknou M3 E92 a zkuste si s ní sjet. Pokud vás navzdory svým nedostatkům neuhrane svým motorem, jste nejspíš mrtví, to vám na základě takové reakce řeknu přesněji než EKG.

Zdroj: Autoforum.cz

Walter Kraft