Autoforum

zvětšit fotografii /

(+ video) Je až neskutečné, co všechno si nový Rapid nechá líbit. Jeho hlavní poslání je jiné, ale když chcete, za jeho volantem se můžete i bavit.

Tip: Přečtěte si také první a třetí část prvních dojmů z důkladného testování Rapdu 1,2 TSI.

Ne, opravdu jsem se nezbláznil. Nejsem z těch novinářů, kteří každý vůz automaticky vnímají jako sporťák a cokoli „nesportovního” je pro ně automaticky špatné. Vím, že Rapid byl stvořen pro úplně jiné ježdění a většina jeho budoucích majitelů s ním o opravdu rychlou jízdu ani nezavadí. Navíc má jít o levné auto a už v prvnímu testu dieselové 1,6 jsem zmínil, že je to na něm v lecčems znát.

Proto bych také čekal, že když se z auta pokusíte dostat jeho zdánlivě skromné maximum, shoří jak Mistr Jan. Proč by na podobném autě mělo být cokoli děláno tak, aby to odolalo zcela neadekvátnímu stylu jízdy? To se dnes prostě nenosí. Jenže už když začnete jen oťukávat, co auto dovede (a že toho po dynamické stránce není zrovna málo, podívejte se na předchozí video s akcelerací), naznačí vám, že mechanicky je spíše předimenzované nežli naopak. Konec konců, i to jsem zmiňoval už v předchozí recenzi a někteří z vás mi nevěřili.

Nepochybuji o tom, že by mi nevěřili ani tentokrát, ono to konec konců moc k uvěření není. Vytáhli jsme proto Rapid 1,2 TSI do jednoho z nejnáročnějších existujících terénů - horskou silnici a vzali to po ní „dole kopcom”, jak by řekli naši slovenští čtenáři. Pokud máte něco odježděno, víte, že jde pro auto o jakousi absolutní výzvu, žádné větší zátěži není možné vůz podrobit. Také proto automobilky testují brzdy v alpských sjezdech a ne jinde.

Rapid úplně marně nevypadá, schopnost jezdit rychle byste od něj ale asi neočekávali

Tento sjezd ale není tak členitý jako třeba ten grossglocknerský, střídají se na něm velmi rychlé rovinky, kde Rapid vzhledem ke své pozoruhodné dynamice, zde dále podpořené zemskou tíží, dosahuje rychlostí blížících se 200 km/h, s vracečkami projížděnými tak ve 30-40 km/h. Na světě nenajdete okruh, kde by něco podobného musel vůz snášet kolem dokola. Navíc je zde už zmíněná gravitace, která pomáhá (v tomto případě je to alespoň pohledem brzd trochu danajský dar...) akceleraci a dále komplikuje brzdění. U mnohdy špatně klopených zatáček je vůz ze stejného důvodu dále tlačen ven po tečně, odlehčuje vnitřní kola... I objet Nordschleife naplno je vedle podobné silnice s délkou větší než pár kilometrů brnkačka.

Největší zátěž je to ale pro brzdy. Na trhu existuje jen pramálo aut s jinými než karbon-keramickými komponenty, která by se při podobné zátěži nezačala doslova rozpat. Za příklad mohu posloužit nedávno testovanou Astrou OPC, též úplně novým autem, jejíž brzdy stejnou silnici nezvládly ani cestou nahoru. Jistě, má 280 koní, takže dosahuje trochu jiných rychlostí, ale ksakru, má Bremba s plovoucími vrtanými kotouči a třmeny jak Afrika. Vedle toho má Rapid brzdy jak z poštovního vozíku a zejména vzadu se třmeny ztrácejí v moři prázdnoty 16" litých kol. Přesto je to on, který by pravděpodobně v „závodě z vrchu” vyhrál i nad spoustou respektovaných aut s vyšším výkonem. Abyste totiž výkon navíc mohli použít, musíte mít také možnost ho ubrzdit. A když vám brzdy „odejdou” po zpomalení do prvních několika zatáček...

Už při předchozím testu Rapidu TDI na Pezinské babě se mi zdálo, že auto vydrží snad všechno a z verze TSI jsem měl ještě lepší pocit. A tak jsme ji na tuto silnici vytáhli a alespoň já (kolegové už méně...) jsem po jiných zkušenostech věřil tomu, ze ji zdolá s nadhledem. Kdybych vám jen řekl, že to opravdu zvládla, asi si budete jen ťukat na čelo, a tak jsme pořídili i přiložené video.

Na něm můžete vidět nejen znovu to, jak absurdně rychlý testovaný Rapid 1,2 TSI je, ale i jak opakovaně bez odříkání zpomaluje do ostrých vraceček. Na autě tato jízda nezanechala prakticky žádné následky - brzdy jsou stále perfektní, pořádně nezměnily ani svou barvu, natoč pak funkci. Krom venkovních záběrů jsme přidali pár prostřihů do kabiny, na nichž můžete vidět, jak snadno je ovladatelný Rapid na limitu - podstatně rychleji se skutečně jet nedá, přesto jde všechno skoro samo. Snad jen plyn je pod ostrými brzdami poněkud ospalý, ale i tak jsou meziplyny do vysokých otáček povětšinou přesné.

Na tenhle motor a tyhle brzdy by si asi v „závodu z vrchu” vsadil málokdo. Jaká chyba...

Chápete to? Vážně? Já moc ne. Buď je Škoda Rapid jedno z nejvíce předimenzovaných auto na trhu, které vzpomíná na staré dobré automobilové časy, kdy jste i tu nejtupější verzi obyčejného kompaktu mohli vesele drásat na jakékoli trati. A nebo (ale možná je to po všech „podezřelých zkušenostech” s auty různých značek jen má paranoia...) něco není tak úplně sériové - bylo mi však řečeno, že vůz je i přes původ z nulté série doplněn o díly, které dnes dostává na lince. Tedy nic mimořádného.

Ať už je to jakkoli, auto, které jsme dostali, funguje z hlediska jízdy skvěle. Mnohem lépe, než by kdokoli mohl u takového auta potřebovat. Se svým výkonem se neztrácí ani cestou do kopce, ale když jej podrobíte té nejvyšší zátěži cestou opačným směrem, odolává ji s naprostou chladností. Údajným testům na Nordschleife jsem nevěřil a nevěřím, faktem ale je, že kdybychom tam tenhle Rapid vytáhli, objede Smyčku s prstem v nose a patrně i v neuvěřitelně dobrém čase.

Jízda s mladoboleslavskou novinkou může být rychlá i zábavná, je to v tomto ohledu malý zázrak. A nepeskujte nás za to, že něco podobného zkoušíme, to je podstata naší práce - přivézt vůz k limitu jeho možností v každém směru a říci, jak se v takové situaci chová. „Běžné ježdění” zvládne s grácií snad sto procent aut na trhu, ale běda, jak od nich budete chtít více, třebaže ne úmyslně. Auto, které je nad věcí při podobné jízdě, je pak nad věcí i při jakékoli jiné, nemůžete jej přivézt do úzkých. A to je něco, co bude zajímat i toho řidičsky nejméně náročného zákazníka...

Je vtipné, že testovaný je vůz vybaven paketem Green Tec. Asi odkaz na typickou barvu oddělení Škoda Motorsport...

Pavel Janda