Autoforum

/

Foto: Archiv Autoforum.cz

Na autech se za poslední století změnilo skoro vše, jedna věc ale zůstává po celou tu dobu prakticky stejná - hydraulické brzdy. I jejich éra se ale prý chýlí ke konci.

Denně se setkáváme s tématem elektrické revoluce v automobilovém průmyslu, jejíž součástí je i čím dál tím větší zapojení elektroniky do řízení všech systémů. Jeden aspekt ale zůstává stranou dominantního proudu pozornosti. Brzdy si stále zachovávají přímou vazbu mezi pedálem a brzdiči. Ve své podstatě jsou stále plně analogovým systémem, do kterého se elektronika občas plete jen prostřednictvím zásahů ABS.

V nedávném rozhovoru komentoval pro Car and Driver možná řešení „digitalizace” brzd výkonný ředitel italského Bremba Giovanni Canavotto po boku kolegy ze severoamerické divize Daniela Sandberga. A řekl, že časy hydraulických brzd jsou u konce. Prý se brzy dočkáme hotové náhrady, která se stane v sériově vyráběných silničních autech velmi rychle standardem.

„Elektronické brzdové systémy se stanou silným trendem příští dekády. Systémy brzdění po drátě přináší nám i automobilkám flexibilitu ohledně ladění. Využíváme to už léta ve Formuli 1. Auta mohou být v budoucnosti přizpůsobena řidiči a vytvářet měkký nebo pevný dojem, mít kratší nebo delší dráhu pedálu, podobně jako jízdní režimy odpružení a řízení v současné době,“ uvedl Canavotto.

Dalším důvodem, proč budou elektruhydraulické brzdy důležitou součástí, je sílící trend touhy výrobců zavádět proud do všech funkcí a systémů po celém automobilu. „Většina automobilek touží elektrifikovat kompletní vozidlo, a to i mimo hnací ústrojí. Brzdy po kabelech nezávisí na elektromotoru, ani nejsou nutné 48voltové systémy,“ dodal Sandberg.

Byť se v sériových autech má tato novinka začít masivně rozmáhat během pár let, kompletní nahrazení hydrauliky bude podle obou pánů pomalý proces, podobný přechodu od bubnů ke kotoučům. Je zapotřebí nespěchat s vývojem, zvláště řídicí software vyžaduje čas, protože elektrické systémy mají tendenci fungovat v režimu zapnuto/vypnuto. Zatím se běžně setkáváme s elektronickou parkovací brzdou, která je mezikrokem mezi starou technologii a novým směrem a zrovna u ní není víceméně binární fungování problémem.

U provozních brzd se musí správně nastavit souhra všech částí, aby komplet fungoval jako sehraný celek. Zatímco v současném brzdovém systému řidič působí sešlápnutím pedálu na hlavní brzdový válec a ten vyvíjí hydraulický tlak potřebný pro zastavení kola, proti tomu elektrohydraulická soustava zásobuje brzdy kapalinou z vysokotlaké nádrže, která je dimenzovaná pro několik brzdných úkonů. Jakmile řidič stiskne brzdový pedál, řídicí jednotka vypočítá požadované brzdné tlaky na každém kole a pomocí nezávislých tlakových modulátorů zareaguje na zastavení otáčejících kol. Systém používá snímač jízdy a tlakový senzor na pedálu pro změření rychlosti a síly příkazu řidiče. Řídicí jednotka zpracovává všechny informace a generuje impulsy dalším akčním členům.

Brzdové systémy využívající elektroniku a elektrické ovládací prvky mají velké výhody proti hydraulice, například signály jsou rychlejší a lépe ovladatelné, tlak působí rovnoměrně na všechny brzdiče, do nohy se nevrací pulsování ABS, kabelové svazky s řídící jednotkou šetří hmotnost. Výsledkem je nejen komfortnější chování, ale hlavně kratší brzdná dráha. V případě selhání počítače se technika vrátí čistě k hydraulickému postupu.

Brzdy pod kontrolou počítače se používají v letectví, v automobilech byly a jsou výjimkou. Slova šéfů Bremba ale vrací vzpomínky na první použití tohoto systému v automobilech, o které se postaral Mercedes-Benz, kdo také jiný. Němci se pokusili s „brzdami po drátě” debutovat už v roce 2001. Převratný vynález krotil nejprve třídu SL a později i modely třídy E, SLR či auta Maybachu, pokus ale dopadl naprostým fiaskem. Mercedes od použití problémového systému rychle upustil a dodnes se k němu nevrátil.

Z konvenčních aut dnes mají toto řešení zřejmě jen nové Alfy Romeo, kterým je vyčítáno zejména necitlivé dávkování brzdného účinku v nízkých rychlostech. A prosadil se celkem přirozeně také u hybridů, třeba těch od Toyoty a Lexusu, kde je zřejmě jedinou cestou, jak účinně kombinovat brzdění s pomocí elektromotorů a klasických brzd.

Italové nyní říkají, že tohle řešení dostanou prakticky do všech aut. Sami posuďte, jestli je to dobře nebo špatně - systém má své nesporné výhody, jako třeba elektrický posilovač řízení. Má ale také velmi podobné nevýhody, jejichž rozumné řešení může být během na velmi dlouhou trať...

Zdroj: Car and Driver

Mirek Mazal