Autoforum

zvětšit fotografii /

Fandíte-li ostrým Seatům, nová Ibiza Cupra vás potěší dobrým motorem a manuálem. Pár drobností však kazí dojem.

Po vzoru Volkswagenu Polo GTI se i Seat Ibiza Cupra zbavila pohonného ústrojí, které zabilo Fabii RS. Její nová inkarnace je tedy zvenčí „jen“ faceliftovaná, ovšem v útrobách již nepracuje motor 1,4 TSI s kompresorem a zároveň turbodmychadlem, nýbrž osmnáctistovka TSI „pouze“ s turbodmychadlem. A výkon posílá na přední kola přes klasický manuální šestikvalt, nikoliv dvouspojkovou převodovku DSG.

Seat pro novináře celé Evropy připravil testovací dny ve španělské Barceloně. Najetých kilometrů nebylo ani zdaleka tolik, jako při běžném testu, ovšem kopce nad Barcelonou jsou plné zatáček, takže Ibiza Cupra dostala spoustu příležitostí se ukázat v prostředí, pro jaké byla stvořena. Tak se pojďme podívat, jak se předvedla.

Zvenčí zůstává nenápadná

O Ibize Cupra před faceliftem v roce 2012 se dalo jen stěží říci, že by byla nenápadná. Spousta kousků, na které narazíte v inzerci ojetých aut, má na přídi ohromný černý kus plastu, který naznačí, že se za ním neskrývá jen 70 koní. Tím byla mimo jiné odlišena verze Bocanegra, i „standardní“ Cupra ovšem svým nárazníkem působila široce a byla už ve zpětném zrcátku jasně rozpoznatelná.

Faceliftovaná Cupra ovšem nic takového na přídi nemá. Nasávací otvor v nárazníku je velký, ale není větší než u té nejslabší verze; umocňuje ho jen kousek černého plastu pod registrační značkou a čtyři škvírky pod maskou chladiče jsou charakteristické pro ostré Seaty. Nic tu nepůsobí příliš agresivně, jako by vás to chtělo sežrat; tomuto dojmu přidává nenápadná stříbrná barva, ve které jsem auto dostal. Ani po stranách nehledejte výrazné nástavce prahů nebo nějak výrazně vyboulené blatníky, snad jen sedmnáctipalcová kola - a buďme rádi za „pouhých“ 17 palců v době, kdy i auto o řád menší může jezdit na osmnáctkách - řeknou, že nemáte tu čest se základní verzí.

Zezadu na to jde Ibiza Cupra jinak, vidíme velký kus nárazníku v černé barvě s širokým pokusem o difuzor dole a dvěma falešnými výdechy po stranách. Nelze si také nevšimnout ohromné lichoběžníkové koncovky výfuku, ovšem trvá asi tak tři vteřiny, než poznáte, že to je jen kousek plastu a že dvě tenké trubičky výfuku končí viditelně uprostřed chromovaného lichoběžníku, bez sebemenší snahy designérů je skrýt. Stačilo by jich pár centimetrů uříznout, aby nebyly tak na očích. Minulá Ibiza Cupra si s tímto detailem poradila lépe.

Design novinky se ovšem nezměnil, nárazníky a dokonce i kola, která vidíme, jsou tu s námi už od roku 2012. Stejně tak světla, která ovšem zaslouží zmínku. Vypadají velmi dobře, zejména ta zadní, když jsou rozsvícená, a Seatu patří dík za zachování dvou couvacích světel. Jakési „úhlové“ tvary nabídnou LEDky denního svícení vpředu a relativně starému tvaru karoserie Ibizy - přišel v roce 2008, nezapomínejme - dodávají vzhled moderní natolik, že si nedovedu představit, že Seat představí nástupce už v příštím roce.

Kabina trochu ztratila šmrnc

Zatímco na vnější vzhled Cupry designéři při modernizaci pomalu nesáhli, na palubní desce je jejich ruka vidět o trochu víc. Samozřejmě nečekejte zcela nově navržený interiér, změny jsou jen dílčí a všimnete si jich nejvíce ve srovnání se starší verzí, ale přesto tu nějaké jsou. Pochopitelně ta hlavní pramení z nahrazení dvouspojky DSG manuálem, takže tu jsou tři pedály a klasická řadicí páka s koženkovou manžetou.

Největších rozdílů doznala středová konzole - ovládací panel klimatizace už není tak očividný festival tlačítek, teplota a rychlost ventilátoru se ovládají kolečky. Ovšem, dvě zóny tu stále nečekejte a vzhled je nyní méně originální, bližší zbytku VW, což v mém pohledu není úplně dobře. Také má ovládací panel klimatizace dost tvrdý roh (měkčený plast je jen v horní části palubovky) který brzy začne nepříjemně tlačit do pravého kolene.

Co ale je přínosem, je zabudovaný displej palubních systémů, kterým ovládáte i rádio a navigaci - ale také telefon připojený přes MirrorLink, Android Auto nebo Apple CarPlay. S dokonalým spojením telefonu s autem je potřeba si trochu hrát a tomu jsem nechtěl věnovat příliš času, kterého jsem za volantem během dvoudenní prezentace zas tolik neměl. Ve voze však byl „erární” telefon, který s ním byl spárovaný a na displeji auta promítl třeba počasí. A jistě by se z něj dala třeba přehrávat hudba.

Tlačítka ovládání rádia a palubního systému se přesunula na volant a trochu se proměnil také přístrojový štít. Zda k lepšímu, je otázkou - objevil se teploměr chladicí kapaliny, ale stejně jako u palivoměru tu jsou digitální kostičky, které se rozsvěcují a zhasínají. Není to moc přehledné a hlavně to není nutné, do prostoru věnovaného těmto ukazatelům by se vešly malé budíčky.

V nepřehlednosti vyniká také tachometr, který nemá „jen” dva styly stupnice, ale rovnou tři. Jak vidno i mezi obrázky, do 60 km/h jsou čísla po desíti, pak do 100 km/h po dvaceti a výše po třiceti kilometrech v hodině, dost špatně čitelná. Sedíme v autě, které má 192 koní, jak často autor tohoto budíku očekává, že se budete mimo město pohybovat rychlostí pod 100 km/h? Kdyby Seat zůstal u původní „dvoudílné“ stupnice, kde jsou od 100 km/h čísla po dvaceti, udělal by lépe.

Na druhou stranu možná autoři neočekávají, že se na tachometr vůbec budete dívat. A bonusem budiž displej mezi budíky, který ukáže kromě pokynů navigace, kompasu a podobných běžných věcí také teplotu oleje a dokonce tu jsou stopky.