Autoforum

/

Foto: Archiv Autoforum.cz

Citroën oprášil vzpomínky na své avantgardní období a vzepjal se k nevšednímu výkonu. Dostojí DS5 své neobvyklosti také na silnici?

Na paralelní modelovou řadu DS plánovanou za účelem lovu v movitějších vodách by na začátku nikdo nevsadil ani vindru. Toho času nevyhraněný Citroën nebyl ani zdaleka v postavení, aby někoho přesvědčil, že dokáže překročit svůj stín a své levné produkty změní v žádoucí luxusní auta a ještě za ně někdo bude ochoten zaplatit vyšší ceny. Stalo se však, že nepolíbená panna porodila a Citroëny řady DS dnes jezdí už přes 200 tisíc lidí.

První dorazila DS3 a cílová skupina (ať už v ní byl kdokoli) ji přijala s nadšením. Citroën porazil Mini jeho technikou na vlastním hřišti a výrobní kapacity dosud nestíhají uspokojit poptávkou. Druhá v pořadí - DS4 - sice nepochopitelně klopýtla promarněným vnitřním prostorem, nicméně napříč Evropou sbírala uznání za odvážný a osobitý design a oproti výchozí C4 rovněž hodnotnějším interiérem.

Možná je nepatřičné přirovnávat modelovou řadu DS ke zmenšené francouzské variaci na Lexus nebo Infiniti, ale Citroënu by se takové přirovnání jistě líbilo a možná na tom nakonec i něco bude. Každopádně dokázat s dražší a luxusněji profilovanou značkou za dva roky to, co jiným trvalo dekády a navíc v době, kdy trh překvapí jen máloco a finančními přebytky taky zrovna netrpí, rozhodně zaslouží uznání. Je ale hodný chvály také třetí přírůstek do sbírky DS?

Jako koncept v provozu

Pokud jde o svéráznost a styl, tak určitě. Stojíc mezi běžnými auty vypadá DS5 skoro jako koncept, který byl omylem přeparkován ze ženevského výstaviště na ulici. Téměř nutně po nějaké době dospějete k představě, že nějak podobně museli lidé reagovat i na původní Déesse. A je téměř k nepochopení, že Citroën toho dosáhl bez jakékoli designové retro-odvolávky.

Osobitost novinky přitom nestojí na poněkud přeumělkovaných chromovaných detailech, ale na tvaru i velikosti karoserie, kterou nelze jen tak hodit do příslušné škatulky. Z fotek to dost dobře nepoznáte, ale naživo skutečně nelze jednoznačné říct, že je to hatchback nebo kombík. DS5 připomíná ze všeho nejvíce asi připlácnutý van, kterým ale také není. V Citroënu si touto schizofrenií hlavu nelámou, naopak povýšili ji do umělecké roviny, když o DS5 mluví jako o aerodynamické soše.

Čistě subjektivně to Francouzům docela vyšlo, přestože tvarům DS5 někdy schází kýžená funkčnost. Konkrétně v dešti, když se nepoužitelná miniatura zadního stěrače pokusí vytvořit průzor a místo toho vznikne vyčištěný půlkruh okna velikostí srovnatelný se střílnou bunkru. Výhled dozadu nevylepší ani spoiler hned nad ním, dělící zadní sklo vedví zrovna v úrovni očí. Takže se v dešti raději naučíte koukat do vnějších zpětných zrcátek.

Také výhled šikmo vpřed byste jen stěží nazvali panoramatickým. Ona „vanovitost“ se zdvojenými předními sloupky nepřidá na jistotě hlavně vyšším řidičům dívajícím se na silnici těsně pod místem, kde se spojují.

Uvnitř také originál

Pokud se kvůli omezenému zornému úhlu budete občas vztekat, pohled na kabinu pro změnu rozradostní každé oko toužící po úniku z konfekční nudy. Citroën DS5 nepochybně není osamělým, troufale navrženým „běžným“ autem, ale určitě je jedním z mála, kde se pocit výjimečnosti (a aury konceptu) rozhodně nevytrácí ani po nastoupení, což se jinde naopak běžně stává.

Opravdu nic, co jste dosud znali z Citroënů (snad až na páčky pod volantem a displej navigace) do DS5 nesmělo a tudíž muselo být vše nově navrženo. Sympatické jsou i takové drobnosti, jako třeba trochu nezvykle na středovém tunelu umístěná tlačítka ovládání oken s částečně kovově se tvářícím povrchem.

Skoro symetricky jsou pak nad nimi ve stropní konzole taky takové, určené k hraní si s head-up displejem a třemi samostatně, elektricky ovládanými clonami střešního okna. Velmi chytře byly do tohoto „nosníku“ integrovány postranní schránky na cokoli drobného, co nechcete nechat zapadnout do dveřních kapes či hluboké schránky pod středovou opěrkou.

Na titěrná tlačítka audia se dá rychle zvyknout, na kruhové ovladače středové konzoly už méně. Každé klad jiný odpor a některé kvůli hladkému povrchu kloužou pod prsty. Těžko se to zdůvodňuje, ale pocitu výjimečnosti to beztak neublížilo. Stačí pohled na zdánlivě chaotickou až dětinskou změť rozkošně tvarovaných maličkostí, které ovšem nepostrádají logický řád a DS5 vás zkrátka odzbrojí. Zamrzí snad je to, že Citroën nepoužil volant s pevným středem.

Abychom to nějak uzavřeli - vkusný vnitřek bude rozhodně vyhovovat lidem, kteří mají rádi útulnější prostředí a nevadí jim, že mezi dveřmi a vysokým středovým tunelem nebudou sedět, ale spíše se zabydlí. Místa vpředu není málo, nazbyt ale také ne. V podstatě nějak podobně by se dala pojmout i zpráva ze zadních sedadel. DS5 rozvorem zapadá mezi nižší střední a střední třídu, takže slasti klaustrofobického pekla DS4 zde neokusíte, nicméně nevyzkoušíte si ani rozvalenou pozici cestujících „business class”.