Test Mini Coupe John Cooper Works: malá silniční raketa

Už vím, co dnes dělají lidé, kteří kdysi pracovali v mnichovské divizi M. Hrají si s Mini a dělají z nich malé rakety.
  1. Autoforum.cz
  2. Rubriky a sekce
  3. Testy aut

Test Mini Coupe John Cooper Works: malá silniční raketa

18.5.2012 | Pavel Janda | 18 příspěvků

Už vím, co dnes dělají lidé, kteří kdysi pracovali v mnichovské divizi M. Hrají si s Mini a dělají z nich malé rakety.

Mini zvenku, maxi uvnitř

Musím říci, že tohle Mini je opravdu mini. Zastánci původního vozu by mi jistě odporovali, ale v dnešních poměrech jde vážně o prťavé auto, které zmenšená a snížená střecha opticky dále zmenšuje. Z fotek to není až tak patrné, ale když k němu v reálu přijdete, připadáte si, jak když jste se ve snu ocitli v království hraček, čemuž ostatně přispívá i rozverný design. Jeden frustrovaný řidič mě dokonce počastoval větou: „Vrať se na autodráhu (zkrácená citace, pozn. aut.),” což pro mě byla docela nová destinace.

Faktem ale je, že v poměru k vnitřnímu prostoru vůz dosti mate tělem. Několikrát jsem pobavil přihlížející, když jsem se svými dvěma metry a sto deseti kilogramy k Mini Coupe přiblížil s úmyslem do něj usednout, ale smích dotyčné přešel, když jsem do vozu zaplul s lehkostí Michaila Baryšnikova. Uvnitř totiž není nové kupé malé ani trochu.

Test Mini Coupe John Cooper Works: malá silniční raketa - 13 - Test Mini Coupe JCW 069Test Mini Coupe John Cooper Works: malá silniční raketa - 14 - Test Mini Coupe JCW 084Test Mini Coupe John Cooper Works: malá silniční raketa - 15 - Test Mini Coupe JCW 086

Dobře, vynechávám cestující vzadu, těch se dovnitř vejde přesně nula, pro ty vepředu je ale k dispozici dosti velkorysý prostor. V příčném směru by se dva heterosexuální chachaři nemuseli snášet nejlépe, v tom podélném je ale místa opravdu spousta. Mini Coupe jsem tak spíše pro lehké designové srovnání postavil vedle Porsche 911 997 a místa uvnitř nabízí v tomto směru více, a to o dost. Když si k tomu přidáte široce nastavitelný volant i sedadla, najít příjemnou, troufnu si říci až vzdušnou pozici za volantem bude snadné pro každého, kdo se nejmenuje Shaquille O'Neal.

Velkou zásluhu na příjemném pocitu z usednutí za volant mají i skutečně excelentní (jak jsem později zjistil, příplatková) sedadla Recaro, která jsou vzhledem k velikosti vozu vlastně až nepřiměřeně rozložitá. Ale fungují výborně, jsou akorát tvrdá, akorát měkká, bez složitějších možností nastavení, ale přesto skvěle drží v zatáčkách. Nepamatuji si, že bych kdy vysekl Recaru něco jiného než poklonu, oni prostě dobrá sedadla udělat umí a i Mini Coupe JCW tím velmi pomáhají. Bohužel ani tyto vynikající sicny nedokážou zcela zastřít, že jde o malé, ostré auto s krátkým rozvorem, ale k tomu se ještě dostaneme.

Test Mini Coupe John Cooper Works: malá silniční raketa - 16 - Test Mini Coupe JCW 079Test Mini Coupe John Cooper Works: malá silniční raketa - 17 - Test Mini Coupe JCW 080Test Mini Coupe John Cooper Works: malá silniční raketa - 18 - Test Mini Coupe JCW 081

Co se týče designu a funkčního pojetí interiéru, je to zkrátka Mini, zde si kupé mnoho novinek nevysloužilo. Asi bude ještě chvíli trvat, než v Anglii (nebo v Německu) přijdou na to, že ten tachometr uprostřed je vážně k ničemu a udělají interiér jinak, ale pár kroků tímto směrem už bylo učiněno. Na menším ukazateli za volantem se totiž už permanentně zobrazuje okamžitá rychlost (buď uprostřed, nebo když tento displej zobrazuje něco jiného, tak dole, rychlosti se prostě nezbavíte) a prostřední koleso jak z Tutovky ponechává už jen jako důkaz vaší ignorace rychlostních limitů pro posádku (v tomto případě tedy jen jednočlennou) kolem.

Vyznat se uvnitř je jinak celkem snadné, tedy pokud váš předchozí dopravní prostředek byl Cessna, nebo jste se právě vzbudili ze sna, kde se vám zdálo o létání. Na „svém místě” není v interiéru krom páček pod volantem skoro nic a na přístrojovou desku budete ve snaze zorientovat se chvíli civět jako tele na nová vrata. Ale je to jen o zvyk a ergonomickou chybu to nemá - po týdnu ježdění v tomto autě jsem ve voze klasičtějšího střihu dokonce marně sahal po ovladačích klimatizace ve snaze otevřít boční okno. Normální mi to tedy přišlo celkem rychle...

Test Mini Coupe John Cooper Works: malá silniční raketa - 19 - Test Mini Coupe JCW 087Test Mini Coupe John Cooper Works: malá silniční raketa - 20 - Test Mini Coupe JCW 093Test Mini Coupe John Cooper Works: malá silniční raketa - 21 - Test Mini Coupe JCW 091

Semtex pod kapotou

Malý motor o objemu 1,6 litru s výkonem vyšponovaným díky vysokému plnícímu tlaku turbodmychadla až k 211 koním, to nezní zrovna jako sen nadšeného řidiče toužícího po precizně ovladatelném autě. No, zrovna tuto vlastnost agregát jednoho z nejsilnějších Mini ani neskýtá, na druhou stranu se ale nechová vůbec tak tragicky, jak byste z pouhého poměru objemu a výkonu mohli očekávat.

Něco podobného ostatně kolega konstatoval už v testu jen o málo slabšího Peugeotu RCZ, který navzdory poněkud nekompatibilní značce disponuje tímtéž motorem, jen v jiném naladění. U Mini Coupe JCW si ponechává prakticky tytéž přednosti, zejména pak velmi malé prodlevy v reakci na zmáčknutí plynového pedálu a vcelku široké spektrum použitelných otáček (motor se má čile k světu už hluboko pod hranicí 2 000 otáček a dokáže pracovat až do 6 500 ot.), ale přidává k nim něco, co ani RCZ nemá - charakter.

Test Mini Coupe John Cooper Works: malá silniční raketa - 22 - Test Mini Coupe JCW 124Test Mini Coupe John Cooper Works: malá silniční raketa - 23 - Test Mini Coupe JCW 127Test Mini Coupe John Cooper Works: malá silniční raketa - 24 - Test Mini Coupe JCW 128

Tento motor je... nenapadá mě lepší slovo, než vtipný. Nabízí vskutku výbušný projev, ale ne ve smyslu „nic-fouk-nic”, dokáže prakticky v jakýchkoli otáčkách s autem pořádně zacvičit a to tím spíše, čím více točí otáček. Jako každé správné turbo, které se má líbit těm, jenž turba rádi nemají, výkonově neustále graduje a neuvadá ani těsně před omezovačem. Něco jako silné střední otáčky vůbec nezná - chcete jet svižně? Pak můžete motor točit prakticky kdekoli, i na šestku od nějakých 70 km/h jede lépe než většina aut kolem. Ale chcete jet opravdu rychle? Pak se musíte podívat za hranici 4, ale ještě lépe 5 tisíc ot. a motor držet ve spektru posledních 1 500 použitelných otáček, teprve tam servíruje plný výkon. Ten bez větší nadsázky stále roste jako u atmosféricky plněné jednotky a přitom přichází s naléhavostí turba.

Přidejte si k tomuto chování slyšitelný svist dmychadla, záměrně hlučný blow-off ventil, výfuk, který v otáčkách rezonuje až do vysokých tónin a při podřazení prská jak Soptíkovo táta a máte na světě něco, co vás prostě bude bavit. Rozjedete se a už na jedničku poznáte, že otáčkám se nevyhnete. A tak jich už na dvojku točíte přes 6 000 a opájíte se krásně ohlušujícím zvukem výfuku. Skončíte o pár stovek otáček dále, jdete na trojku, k tomu vám zasyčí blow-off a začne se znovu roztáčet svištící turbo. Opět se rychle dostanete do otáček maximálního hluku, dáváte za čtyři, ale to už rovinka končí a přichází ostrá šikana. S lehkostí sypete tři, dva, ve výfuku to při každém podřazení zapraská a na dalším výjezdu ze zatáčky znovu prahne po těch nestoudně hlučných otáčkách.

Opájíte se zvuky tohoto podivného orchestru a máte pocit, že sedíte ve skutečné raketě na kolech. Dojem z dynamiky je vskutku působivý, jako byste pod kapotou měli malý kousek Semtexu, který zas a znova odpálíte pravou nohou. A nakonec to není jen dojem, tohle auto opravdu jede.

Test Mini Coupe John Cooper Works: malá silniční raketa - 25 - Test Mini Coupe JCW 129Test Mini Coupe John Cooper Works: malá silniční raketa - 26 - Test Mini Coupe JCW 130Test Mini Coupe John Cooper Works: malá silniční raketa - 27 - Test Mini Coupe JCW 131

Diskuze 18 příspěvků

Reklama

Živá témata na fóru

zobrazit vše

Autobazar

zobrazit vše

Reklama