Autoforum

/

Foto: Archiv Autoforum.cz

(+ video) Nový turbodiesel vytlačil z nabídky starou sedmnáctistovku. Dostojí v rodinné Zafiře slibům o lepší dynamice i spotřebě paliva?

„Šestnáctka” s novým manuálem nese těžké břemeno

Středem nabídky vznětových motorů se stává nový celohliníkový agregát 1,6 z vlastního vývoje, který nabízí pěkně znících 136 koní. V Zafiře Tourer slaví pod oplími kapotami premiéru, čeká ho ještě další rozšiřování i nové výkonové stupně. Tento konkrétní má být údajně o deset procent úspornější než ekvivalentně silné dvoulitry. Jeho zavedení bych pochopil s ohledem na vyřazené charakterně hrubého 1,7 CDTi od Isuzu, ovšem ještě zbývá zjistit, zda opravdu dostál všemu, co Opel nasliboval.

Výkon 85 koní na litr a spotřeba 4,1 litru vypadá na papíře lákavě. Sliby a normované spotřeby downsizingových jednotek mě ovšem osobně nedostávají do kolen a něčemu, co splňuje emisní normu Euro 6 (a s pomocí AdBlue redukuje emise oxidu dusíku) už dávno čistě z opatrnosti nevěřím. Otázkou zkrátka musí být, jaká je realita.

Trošku jsem se obával toho, že půjde o pocitově napružený motor, kterému zatopíte pod kotlem a on vám za to leda nafackuje. Jenomže chyba. Zdá se, že novou konstrukcí s nižším třením, variabilní geometrií lopatek turbodmychadla a dalšími výjimečnostm, dovedli tvůrci novou jednotku k naprosté poslušnosti, snad v tomto ohledu na vyšší úroveň něž Korejci 1,6 CRDi. Hrubost už je minulostí, v Rüsselsheimu nastupuje konečně éra kultivovanosti a dobrého utlumení, což je zejména pozitivní zprávou pro posádku. Oproti 1,7 CDTi skok o dvě třídy výše. O motoru řidič ví, avšak k nějakému výraznějšímu humbuku je třeba už opravdu vysokých otáček.

Na druhou stranu, právě střední a vyšší pásmo má motor docela rád. Nechápejte zmíněné tak, že ve všech ostatních režimech stojí za starou bačkoru, ani v nejmenším ne. Pružnost ovšem není zrovna ukázková, neboť zátah se málokdy dostaví dříve než ve dvou tisících otáčkách. Až do jejich dosažení se jednotka ve většině situací nepříjemně topí v turbodíře a mnohdy ani neví, kudy z ní ven. Vlažnější spodní pásmo není dobré, zejména pokud uvážíme hmotnost vozu, jeho transportní ambice a typ paliva. Klid od řazení řidič tedy nikdy nemá.

V Zafiře, která váží podle oficiálních údajů přes 17 metráků a dle technického průkazu dokonce o dva víc, nemůžete od tak malého agregátu nikdo čekat velké zázraky, ale mohli bychom žádat alespoň rozumnou dynamiku i v těchto spektrech otáček. Jakmile však v praxi naložíte na palubu více lidí, zavazadel, zkrátka všeho, co hmotnost zvyšuje, nedá se na motor spoléhat a při předjíždění to platí dvojnásob.

Pro vybičování k pořádné aktivitě musí řidič šlapat více po plynu a udržet nejlépe střední pásmo. Nad čtyři tisícovky už ale začne motor velmi rychle odcházet ze scény zcela. Pokud tedy nechcete jen plachtit, z reálně využitelných otáček je k dispozici zhruba 2 000 ot., a to není velký zázrak. Režim Sport pomůže, ale spíše jen tím, že nemusí neustále drtit plyn až k podlaze. Jízdní projev pohonné soustavy se nese jen a pouze v duchu minimalizace spotřeby. Přitom sama jednotka hlavní vinu nenese.

V tiskové zprávě jsem něco zaslechl o nové převodovce a zřejmě právě v ní lze hledat největší problém. Převody jí totiž nadělili těžké tolik, až to sousto mnohdy nedokázal malý motor schroustat. Rozumně lze v praxi využívat jen první tři převodové stupně, zbylé jsou až příliš dlouhé, snaha tlačit otáčky co nejblíže k volnoběhu přehnaná. Ve městě při klasické padesátce v naftových autech někdy řadím i za pět, tady se však vše vyšší něž trojka motoru vůbec nelíbí.

Čtyřka, která vydrží dle pilového diagramu až do 190 km/h, nachází uplatnění nejdříve v nějakých 60 km/h, pětka je na devadesát, šestka pak leda na dálnici a i tam je někdy vozu těžká tolik, že už dále nadšeně neakceleruje. Podívejte se na to ostatně sami na starším videu z prezentace nových motorů, pružnost nezatíženého vozu z něho vyčtete nejlépe.

Spotřebou zůstává za očekáváním, má tedy smysl?

Motor a převodovka jednoznačně holdují nízké spotřebě, a tak je otázkou, jak je to u Zafiry s ní. Prozradím vám předně, že tak velká paráda se nekoná, má očekávání byla jednoduše smělejší. Při pokusu o ekojízdu, kdy už začínal docházet dech i mně, se spotřeba takřka nikdy nedostala pod hranici 5 litrů a to se bavíme o zcela ustálené jízdě osmdesátkou. Realita při běžném používání je minimálně o litr či litr a půl vyšší, ve městě pak tahle Zafira odebírá bez okolků i více než osm.

Nebylo to ovšem vadou nezajeté jednotky, té testované totiž na palubním počítači svítilo už 22 tisíc kilometrů. Kombinovaných 4,1 l/100 km je jednoznačně hodnotou z říše snů a jakékoliv realitě se neblíží ani v nejmenším. Dálnici lze při průměru 130 km/h absolvovat zhruba za sedm litrů a ke snížení nepřispěje ani v tu chvíli ani relativně nízkých 2 200 otáček. Po týdenním testu, kdy jsem vyzkoušel i maximální potenciál a několik set kilometrů dálnic, jsem nakonec skončil s výsledkem 7,2 l/100 km. Odhlédneme-li od papírových údajů, na tak těžký vůz je to výsledek slušný, jenomže proč právě tenhle motor do Zafiry chtít? Uspokojí snad někoho to, že vám poradí, jak řadit? Nemyslím si.

Opel mu už ve standardu dodal systém start-stop a těžké převody, jenomže stále souběžně s novinkou nabízí sice starší, ovšem dynamicky a ekonomicky lepší dvoulitr (navíc bez [[0000001930 start-stopuv). Ten vás spolu s jen lehce nižším výkonem (130 koní) přijde dokonce o osm tisícovek levněji. Minimálně v Zafiře, alespoň co si pamatuji nebyl problém s takovým 2,0 CDTi jezdit klidně s o litr nižší spotřebou a pokud jste po něm žádali vyšší nasazení, odvděčil se univerzálnějším projevem. Třebaže měl o 20 Nm nižší točivý moment, zpřevodování bylo vhodnější, uživatlsky přívětivější. Nemuseli jste ho tolik přemlouvat, tolik řadit. Nový motor je až příliš škrcen normami, uživatelsky potěší leda vyšší kultivovaností a tím, že neobtěžuje posádku.

Aby toho nebylo málo, Opel má v nabídce ještě jednotku 2,0 CDTi se 165 koňmi, která jede rapidně lépe a zřejmě jí nebude vadit ani velké zatížení. Vtip je v tom, že stojí ve srovnání s novým 1,6 CDTi o pouhých šest tisíc korun více. Proto nakonec bohužel nenacházím jediný důvod, aby měl někdo po malém agregátu prahnout. Řekněme, že všem bez nároků na svižnější jízdu vyhoví, ale proč nemít alespoň nějakou rezervu? Kultivovanost je minimálně v Zafiře jeho jedinnou výraznější předností, v ostatním pro mě zůstává za očekáváním. Zbývá už jen kouknout, jak se jezdí se zbytkem.

Podvozkově zcela adekvátní

Zafira Tourer používá podvozkový mix Insignie a Astry. Z té prvně zmíněné si bere přední nápravu se vzpěrami McPherson, z té druhé zadní nápravu s vlečenými rameny a wattovým přímovodem. Pokud odhlédneme od toho, že nejde o víceprvek, nejsou vlastně obavy z kvality jízdy na pořadu dne, na poměry takto velkých aut může jedině potěšit. V této kategorii jde totiž o jeden z nejtalentovanějších vozů, kterým v zásadě neškodí ani svižná jízda.

S příplatkovými adaptivními tlumiči FlexRide sice vysypete z kasičky dalších 25 tisíc korun, ale dostanete Zafiru, která umí příjemně změknout, nebo naopak přitvrdit. Druhé zmíněné bych však praktikoval jen pro dynamičtější jízdu po hladkém kusu silnice, neboť rázy od podvozku a lomození od kol si Opel s sebou nese již po delší čas i v luxusnějších kategoriích. Rušivé jsou naštěstá až na opravdu hodně rozbité silnici. V nejpohodlnějším režimu Tour naopak není překážkou ani vlnitá cesta na osmnáctipalcových kolech.

Pokud jedete plynule a bez většího dramatu, posádku ani vás nebude v zásadě nic obtěžovat a přirozeného gripu bude vždycky dost. Na dálnici možná zaregistrujete zvýšený hluk od kol, kabina jako taková ale nějaký výraznější hluk z okolí dovnitř nepropouští. V režimu Sport si Zafira nechá líbit ještě více než by kdokoliv čekal a v zatáčkách jí nečiní problémy dosahovat pro MPV nevídané rychlosti, dokonce bez větších náklonů karoserie.

Limity jsou navzdory určité odtažitosti řízení poměrně dobře čitelné a vůz se k nedotáčivosti uchyluje spíše pozvolně. Jakmile to přeci jen přeženete, umravní vás celkem rychle stabilizační systém. Řízení je trošku mrtvé kolem středové polohy, i když daleko více mi vadil jeho nepřirozený odpor. Režim Sport akce posilovače trošku zlepší, i když reakce na poveli šoféra zůstávají nadále takřka beze změny.

Vynikající je již tradičně poloha pedálů, která bohužel ani tentokrát zcela vhodně nekoresponduje se samotným chodem řadicí páky. Ta v kulise stejně jako předtím běhá po delších drahách a při každé změně je potřeba zápěstí sunout takzvaně na dvě doby. Ostatně ani přesností při řazení pětky a šestky velkou parádu neudělá.

Opět se ale na to musím dívat očima otce početné rodiny, který žádá vůz, do kterého všechny potomky naloží, pohodlně je odveze třeba na prázdniny a pak se sám po cestě zpátky nebude cítit jako v dodávce. V tomto ohledu mu Zafira udělá jedině radost a svým podvozkem nikdy nezarmoutí. Za ještě lepším celkovým sladěním či kompromisem chcete-li, už bude muset zákazník jedině k Fordu, kde po něm však budou žádat o statisíce víc. Skutečná užitná hodnota o tolik ale rozhodně neporoste.