Autoforum

/

Foto: Archiv Autoforum.cz

(+ video) Nový turbodiesel vytlačil z nabídky starou sedmnáctistovku. Dostojí v rodinné Zafiře slibům o lepší dynamice i spotřebě paliva?

Roli rodinného sluhy klidně pro čtveřici dospělích lidí v devětadevadesáti procentech bezpečně zastane takřka každé kombi a v dnešní době podle mého názoru postačí už i takové, které bylo stvořeno natažením kompaktního hatchbacku či liftbacku. Díky trendu stále rostoucích rozměrů karoserií narůstají vnitřní rozměry a objem zavazadelníku, obvykle tak vzrůstá komfort posádky a množství bagáže, kterou si s sebou rodina může bez obav vzít. Na neforemné předměty jsou tu střešní nosiče a více obvykle netřeba.

Vždy však takřka bez výjimky platí, že každý další pasažér na palubě je i tak tvrdou ranou uštědřenou komfortu těch zbývajících. Samozřejmě jsem si vědom, že většina kombiverzí nabídne oficiálně prostor pětici dospělých, ovšem jak víme, realita bývá představám a tvrzením výrobců mnohdy vzdálenější než nám Austrálie, jelikož nepříjemný kontakt loktů v druhé řadě sedadel zřejmě nikdo s výjimkou frotéristů nevyhledává. Chraň bůh, když se do auta musí nacpat ještě nějaká ta dětská sedačka, lednička, nebo cokoli co nevozíte každý den. Najednou se i z velké kombíku stává nevyhovující dopravní prostředek.

Spolehlivou odpověď musejí zákazníci hledat obvykle ve velkoprostorových automobilech a nezřídka se přitom stává, že populární zástupci kategorie SUV nejsou zrovna velkou výhrou. Jejich karoserie je velká, ovšem prostor uvnitř kombi málokdy pokoří. Jediná rozumu velící volba pak padá jedině na MPV nebo něco ještě většího. To „větší” však staví v žebříčku priorit důležitost pytle cementu nad komfort lidské posádky.

Víceúčelová osobní vozidla se tedy dokážou jako jediná zhostit role pohodlnějšího společníka na různě dlouhých cestách dostatečně a v případě potřeby se mohou bonusově proměnit ve spolehlivý stěhovák. Ve většině ohledů nejsou přerostlé natolik, aby se s nimi nedalo ve městě zaparkovat, nabídnou více prostoru všem a několika pohyby sedadel je lze přizpůsobit k obrazu každému. K tomu nabízejí stále velmi dobře využitelný zavazadelník, u něhož nemusíte nad konstelací zavazadel dlouze maturovat.

Stinnou stránkou bývá krabicoidní, a tedy ne zrovna parádní design, nezřídka i zcela mdlé jízdní vlastnosti a navíc vyšší spotřeba, kterou zajistí vyšší karoserie s neoslnivou čelní plochou. V tomto ohledu se už desítky let od vzniku Stoutu Scrabab, Renaultu Espace a Chrysleru Voyager snaží zbortit zažité nedostatky celá skvadra MPV všemožných velikostí, jejichž skupinka stále ještě expanduje. Některým z nich se to daří, jiným logicky méně.

Pokud opravdu žádáte reálně více prostoru pro cestující, nezbývá než vynechat všechna MPV s přídomkem mini nebo městská a zamířit rovnou do segmentu větších zástupců. Luxusní koráby od Mercedusu a Fordu raději vynecháme, protože za jejich cenu lze nezřídka pořídit i dvě slušná auta odlišného zaměření a abyste je skutečně využili, musíte chtít jezdit snad s nohou přes nohu. Soustřeďme se tentokrát na ty, které se minimálně v základní výbavě vejdou do půl milionu, čímž nemusejí zákonitě rozbořit rodinný rozpočet na několik následujících let a v případě touhy nabídnou prostor až pro sedm lidí. Minimálně v brožurách.

Mezi nimi se v současnosti nachází například Peugeot 5008 a jeho sourozenec Grand C4 Picasso, Renault Grand Scénic nebo Ford Grand C-Max. Někteří by připomněli Kiu Carens, ale také třeba Chevrolet Orlando, z dalších pak VW Touran či Mazdu 5. Našly by se i další, neboť výběr je v této sortě opravdu široký. Svojí troškou do mlýna od roku 1999 přispívá již po tři generace také Opel se Zafirou.

Její poslední dějství dostává jako vůbec první Opel do vínku zcela nový naftový motor 1,6 z vývoje General Motors, u kterého automobilka superlativy nešetří. Údajně se má jednat o nejefektivnější a nejčistší vznětovou jednotku v historii značky, motor, jenž bude schopná jezdit o deset procent úsporněji než ekvivalentně silné dvoulitry. Otázka je tedy nasnadě. Dokáže 1,6 CDTI dostát svým slibům a nahradit starou sedmnáctistovku od Isuzu? Nakolik se downsizingový střed vznětové nabídky hodí do těžkého MPV a jaká je vlastně Zafira jako taková? To vše hodlám zkoumat v následující recenzi.

Čistokrevník z rodiny Opelu

Zafiru s přídomkem Tourer uvedla rüsselsheimská automobilka v roce 2011 jako nástupce předchozí generace Zafiry, ale i duchovního následníka větší Sintry. Stalo se tak po dlouhých dvanácti letech od ukončení její produkce. Mělo jít až o sedmimístnou zbraň na úspěšné Fordy S-Max a Galaxy, které sklízely mezi velkoprostorovými MPV úspěchy z hlediska vnitřního uspořádání a své řidiče zaujaly i velmi nadstandardními jízdními vlastnostmi. Opelu se tak podařilo stvořit docela lákavou alternativu za nižší cenu.

Na rozdíl od zbytku portfolia automobilky s bleskem ve znaku chybí Zafiře C přívlastek Sports. Přesto se oproti předchůdcům může pochlubit daleko oblejšími tvary a ostřejšími proporcemi, které by se agresivnějšího označení zase až tolik bát nemusely. Je ve všech směrech větší a také mnohonásobně hezčí, má lepší aerodynamiku a styl. Z kompaktního hatchbacku Astry si půjčila odlehčující boční prolisy, k nepříliš úspěšně plug-in hybridní Ampeře se přihlásila neobvyklými předními světly s bumerangovým efektem a celek osladila některými rysy Insignie.

Zdánlivé propojení s menší Merivou zase odhalí tvarem prosklení pátých dveří, boční horní linkou a způsobem uchycení zrcátek. Nevím jak vám, ale měl se zdá, že výsledkem se stal na poměry velkých MPV celkem přitažlivý vůz, který dodnes patří po stránce vzhledu k těm vůbec nejzdařilejším „krabicím“. Nemusíte se tedy bát, že spolu s lístkem dostanete od ostrahy parkoviště pokyny, jak se dostat do sekce pro velké hranaté autobusy. Příbuznost k podobně velkým dodávkám celkem úspěšně maskuje klasickými zadními dveřmi a řešení „šoupaček“ se nadále úspěšně vyhýbá. Devatenácticentimetrový nárůst délky kompenzovali její tvůrci větší plochou prosklení, postupně se zvyšujícím pontonem a koly s vícepalcovým průměrem. Tím vším je mi sympatická.

Přesto se mi zdá, že Zafira stárne rychleji než by se na tříletý kus mohlo zdát. Snad je to dáno mladšími konkurenty nebo celkovou orientací a filozofií designového oddělení Opelu, i když stejně jako já to pochopitelně zákazníci vnímat nemusejí. A zřejmě ani nevnímají. Zdá se, že prodeje docela jedou a že druhá generace prodávaná pod názvem Classic za zvýhodněnou cenu už takové emoce nevzbuzuje.

Zatímco na vůz jako celek jsem v době testování koukal docela s oblibou, nikdy mi nepadly do oka zadní partie. Možná, že je to dáno zvláštně tvarovanými světly, možná barvou laku. Snad by pomohla technologie LED, avšak ta je pro koncové svítilny dostupná jen v nejvyšší výbavě a to ještě za příplatek 10 tisíc korun. Když už jsme u příplatků, testovaný vůz nejvyšší specifikace Cosmo měl ještě metalický lak za 15 tisíc a sadu Cosmo s parkovacími senzory, alarmem, 18palcovými koly a adaptivními bi-xenony AFL+ (59 tisíc korun). O výši příplatků nechť si udělá každý představu sám, já jsem pouze chtěl naznačit, že jen s nimi bude Zafira opravdu v té nejlepší „optické formě“. Výraznou masku a skutečně užitečná okénka u A-sloupků dostanete ve standardu.

Jsem si plně vědom, že lidé u MPV zřejmě nebudou řešit vzhled na prvním místě a důležitější pro ně bude, jakou variabilitu, vnitřní prostor a ostatní finesy dokáže nabídnout. U Opelu jsou v kurzu systémy „všechno Flex“. Pohledem na exteriér je jejich přítomnost patrná z obdélníku v zadním nárazníku, za nímž je ukryt již známý příplatkový nosič na dvojici nebo s adaptérem až na čtveřici jízdních kol (FlexFix). Šikovná pomůcka, jakmile nechcete dávat cokoli na střechu. Pro těch 1,69 metru bych osobně asi potřeboval štafle. Ovšem každému nemusí být zrovna po chuti vypláznout dalších 20 tisíc, pokud není opravdu zapáleným cyklistou. Dvě kola totiž pobere Zafira i bez nosiče, třebaže se pak musíte obejít bez velké části zavazadelníku.