Autoforum

/

Foto: Archiv Autoforum.cz

Dát jménu pověst něčím skutečně výjimečným a pak už na tom jen marketingově stavět je dnes častý hřích. Tahle auta hřeší nejzřetelněji.

Určitě jste se setkali s něčím, co se jmenuje stejně jako kdysi, jenže obsah stejný není. Stává se to snad ve všech oborech, my ale pochopitelně zůstaneme ve světě aut. Když se například dnes řekne Rapid, jeden si představí stylové kupé z 80. let, druhý současnou „levnější Octavii”. Stejné jméno, ale s diametrálně odlišnou náplní.

Takovýchto případů se v posledních letech objevila spousta. Někdo nebo něco si vybudovalo nějaké jméno svou výjimečnou náplní, skončila tomu životnost a novinka stejného pojmenování je jen slabý odvar původní věci, těžící z někdejších úspěchů, na které by ale nebyla schopna navázat. Anebo to rovnou je něco zásadně jiného, co navázat ani nemá šanci.

Nechceme tvrdit, že dříve bylo všechno lepší, o to tu nejde. Italská auta se přehřívala, britská byla zoufale nespolehlivá a československá ukazovala dekády komunistické izolace. Jenže jsou jména či označení, která v minulosti měla skutečný zvuk, která ve světě motorismu něco znamenala a dnes jen parazitují na své historii - tu úspěšněji, tu méně úspěšně. Tady je náš výběr takových případů.

1. Lancia Delta

Delta vznikala původně jako rodinné auto, ale jméno si udělala svými ostrými a závodními verzemi. A i standardní provedení měla velmi dobré jízdní vlastnosti. V 90. letech Fiat ne zcela pochopitelně změnil směřování značky Lancia - odpustili bychom mu to, kdyby legendární označení Delta nepoužil na autě, které s historií tohoto jména nemá nic společného. Nová Delta sice je opět rodinným autem, ale vzhledem i jízdně působí jako MPV a kdyby na jejím základě někdo chtěl postavit vůz pro WRC, zbyla by zní tak možná světla a kliky dveří.

2. Renaulty Gordini

Firma Gordini vznikla jako samostatná značka v roce 1946. Později se stala součástí Renaultu a ještě později přešla pod divizi Renault Sport. Celou dobu ale jméno Gordini znamenalo schopné sporťáky, resp. skutečně vylepšené verze Renaultů schopné vítězit v rallye. Dnes název Gordini znamená jen sadu nálepek a unikátní modrou barvu a mít to všechno můžete i ke zcela „tupým” autům. Jedním dechem lze zmínit i Maybach, který kdysi vyráběl luxusní kočáry schopné konkurovat značce Rolls-Royce a dnes z něj je pouze výbavová verze Mercedesů, které se Rolls právem vysmívá.

3. BMW X5 M, X6 M

Možná jste se setkali s bonmotem, že BMW M dnes už neznamená Motorsport, nýbrž Marketing. A když se podíváte na nabídku tohoto mnichovského výrobce, dává to smysl - verze M dostávají i SUV, třebaže ještě před pár lety to byla nemyslitelná věc. Jistě, X5 M a X6 M jsou velmi rychlá a schopná auta, ale stejně jsou to nesmysly - o dvouapůltunový sporťák na chůdách se seriozně nelze ani pokoušet. Takové stroje mohou v Mnichově vyrábět, ale nemají jim říkat M, nemají jimi prznit tradiční trikolory s původem u ikon typu BMW M1.

4. Dieselové verze sportovních modelů

Mnichovem můžeme i pokračovat, a to s vozy typu BMW M550d, i když v jejich případě to není tak markantní. Že jsou dieselová provedení benzinových legend jen pokusem utrhnout si trochu jejich slávy i s nesrovnatelně horšími jízdními schopnostmi je lépe vidět u dieselových verzí běžnějších sportovních aut - např. Renault Mégane RS dCi byl omyl, Octavia RS TDI se s benzínovým RS též nemůže rovnat a Ford Focus ST TDCI jakbysmet. Jsou to dobré loutky, pokud máte naftu skoro zadarmo např. od zemědělců nebo z jakéhokoliv jiného důvodu toužíte po vznětovém motoru, ale to je tak všechno.

5. Volkswagen Beetle

Původní Brouk, přesněji Volkswagen Typ 1, bylo auto pro masy, vůz, který měl motorizoval tisíce, později miliony lidí za nízkou cenu. Podařilo se mu to, vyrobilo se ho přes 21,5 milionu kusů. Volkswagen už měl léta náhradu v Golfu, ale na úspěchu Brouka se snažil postavit model New Beetle, který byl všechno, jen ne jednoduchý stroj za lidovou cenu. VW se tady jen snažil dostat trochu peněz ze svých nostalgických klientů, kteří mezitím přišli k penězům. A to ještě s pomocí zastarávající techniky. Jedním dechem můžeme zmínit Fiat 500 a nové Mini, které si ale dnes našlo svou specifickou klientelu, na rozdíl od Beetlu.

6. Seat Toledo

Pro zahraničí to možná tak úplně neplatí, ale u nás bylo Toledo dost oblíbené auto, zejména ve své první a druhé generaci. Byl to klasický sedan nižší střední třídy a v 90. letech to bylo auto dost na úrovni, zejména v zástupech Favoritů a později „ocucaných Favoritů”, tedy Felicií. V druhé generaci zase Toledo nabídlo motor VR5, naprostý unikát. Až pak přišlo s karoserií nerozeznatelnou od modelů Altea a Leon, což byl první omyl a nakonec s o půl třídy níže posazeným liftbackem, což byl omyl druhý. Kdyby se dnešní Toledo jmenovalo Cordoba a kdyby Exeo naopak dostalo jméno Toledo, prodeje Seatu mohly vypadat úplně jinak, alespoň v ČR.

7. Škoda Rapid

Ovšem, dnešní Rapid je stejné auto jako dnešní Seat Toledo a ani ono není vůbec špatné. U nás boduje kombinací relativně jednoduché, ale fungující techniky a rozumné ceny. Bere si však jméno z aut, která byla svým pojetím úplně jinde, a to jak v případě původního Rapidu z meziválečných let, tak i v případě „tuzexových” kupé let osmdesátých. To byla na svou dobu a místo vzniku byla výjimečná auta to dnešní Rapid prostě není. Je to spíš něco jako Felicia - a „Rapid” se mohla jmenovat dvoudveřová verze, která neexistuje.

Když už jsme u té Felicie - pamatujete si na původní Felicii? Byl to sexy kabriolet, který je dnes extrémně ceněný, zejména je-li po renovaci. Nápad tak pojmenovat velký facelift Favoritu můžeme směle zmínit po boku nového Rapidu, bylo to stejné nactiutrhání.

8. Mitsubishi Colt

Colt má u Mitsubishi docela dlouhou historii, která není pro tento účel zas tak zajímavá. Chceme zmínit zejména rozdíl mezi generacemi CJO z let 1995 - 2002 (či té předchozí) a Z30 z let 2002 - 2012. V podstatě všechny hatchbacky Colt založené na Mitsubishi Mirage, ale zejména poslední generace CJO, byly klasicky střiženými a řidičsky relativně lákavými malými hatchbacky, které se dočkaly i zajímavých sportovních verzí. Oproti tomu Z30, stojící na platformě Smartu ForFour, chce snad být spíš MPV. A třebaže nabídla třídveřovou verzi s přeplňovanou patnáctistovkou o 150 koních, jízdní vlastnosti byly vpravdě tristní. Nástupce na tom není o mnoho lépe...

9. Datsun obecně

Snad největší deterioraci v tomto seznamu vidíme v případě Datsunu. Tahle značka kdysi nabízela sporťáky, z nichž některé jsou dodnes na slušné úrovni. Dostalo se jim nástupců ve formě Nissanů 240Z až po současné 370Z. Mohlo to tak zůstat, jenže Nissan potřeboval levnou značku pro rozvojové trhy a jméno Datsun oživil po 27 letech právě pro takováto auta - která jsou navíc ošklivá a ne zrovna úspěšná.

10. Buick obecně

U značky Buick je trochu problém zmínit konkrétní model, protože přechod od osmiválcové zadokolky k šesti- či čtyřválcové předokolce je v USA zcela běžný. O to více je ale vidět, kam se posunul Buick jako celek. Zatímco snad všechny ostatní americké značky vyrábějí alespoň jednu zadokolku s osmiválcovým motorem mimo sportovní auta anebo velké SUV, čímž se jakž takž drží své historie, Buick se dnes omezuje téměř jen na lepení znáčků na produkty Opelu. Pravda, má i svá vlastní auta, která se jako Opely v Evropě neprodávají, ale všechna mají motor vpředu napříč a pohon předních kol.

Marek Bednář