Autoforum

/

Foto: R. R., publikováno se souhlasem

Lidské chápaní dle současných měřítek nemůže pobírat ani to, že taková auta kdysi přicházela na trh. Natož pak to, že se prodávala v počtu, o kterém se dnes nezdá ani lecjakému kompaktu. Neuvěřitelné je to tím méně, že naprostá většina vyrobených kusů už neexistuje, tento ano.

I když se mnohé automobilové značky v posledních dekádách pokoušely proniknout do segmentů, které jim původně nebyly vlastní, málokterá se v nich dokázala s úspěchem usadit. BMW si tak dnes nespojíte s malými auty, Škodu se sportovními modely a Peugeot s noblesními limuzínami. Třebaže se všechny o podobná auta dříve nebo později pokoušely.

Trh je dnes zkrátka segmentován docela jasně, a tak může znít až neuvěřitelně, že Opel ještě nedávno vyráběl vůz vyšší střední třídy s technikou, za kterou by se nemuselo stydět ani ono BMW. Byl opravdu velký, prostorný, komfortní, měl pohon zadních kol a pod kapotou hned několik šestiválců. Říkal si Omega a jízda s ním byla vážně příjemná - tak příjemná, že tomu ani žádný ze současných modelů značky s bleskem ve znaku nemůže konkurovat.

Můžete to považovat za idealizovanou vzpomínku automobilového staromilce, jenže zákazníci to svého času vnímali úplně stejně. Ještě víc neuvěřitelně než existence samotné Omegy budou znít informace o její popularitě - jen poslední generace tohoto typu se prodalo 797 011 kusů. Ne 7 tisíc, ne 70 tisíc, ale více jak tři čtvrtě milionu aut! Skoro 800 tisíc velkých a relativně drahých vozů tuctové značky, které v pozici jakéhosi lidového luxusu chtěly konkurovat tehdejším BMW 5, Mercedesům E a dalším podobným vozům. Nabízely trochu víc za trochu míň a lidé na to slyšeli.

Všechno ale nebylo růžové, auto mělo potíže s trvanlivostí, spolehlivostí a z obojího i z výše zmíněného vyplývala také rychlá ztráta hodnoty. Jenže jeho „okamžitá atraktivita” byla tak vysoká, že popularita tohoto modelu v průběhu času rostla, alespoň na některých významných trzích. Například ve Velké Británii se nejvíce Opelů Omega (tam si říkajících Vauxhall Omega) prodalo v létech 2002 a 2003, v posledních dvou letech výroby. A další nejúspěšnější roky? 2001, 2000... Tehdy už se dávno vědělo, že se Omega B co do kvality tak úplně nepovedla a její hodnota v čase klesá raketovým tempem (vyráběla se od roku 1994), přesto se prodávala výborně.

Dodnes asi nikdo nepochopil, proč Opel tak úspěšný model nenahradil... vlastně ničím. Omega prostě odkráčela ze scény a přišel průšvihový model Signum, monstrózní hatchback s pohonem předních kol, který si zažil přesně opačnou cestu životem - nejdřív oslovil část původních zákazníků Omegy, časem o něj ale zájem být přestal, až byl předčasně vyřazen z nabídky dřív, než se původně plánovalo.

Tohle všechno je dnes historie a Omega je jí o to víc, že z hlediska dlouhodobé existence ji její problémy dohnaly relativně brzy. Tohle auto hlavně hodně rezlo a udržet jej při životě při relativně vysoké poruchovosti a nikoli levném servisu nebylo snadné, a tak rychle začalo mizet z povrchu zemského. Opět velmi přesné britské statistiky hovoří o 104 510 registrovaných autech na sklonku roku 2003. Dnes je jich v Británii registrováno pouhých 655 - za necelých 23 let jich přes 99 procent prostě zmizelo ze světa. Navždy.

Koupit i s ohledem na výše zmíněné zachovalou Omegu dnes je tak skoro nemožné. My ale víme v Německou o jedné, dokonce v původním, opravdu velmi rychle reznoucím provedení, která je mimořádně zachovalá a nemá daleko k nové. A má docela pozoruhodnou konfiguraci, neboť kombinuje motor 2,5 V6 s pohonem zadních kol a manuální převodovkou. Považte, manuální převodovka v luxusním autě na pomezí vyšší střední a vyšší třídy, to je dnes něco jako sen. K tomu přidává i mimořádný prostor a komfort tak typický pro Omegy a minimum viditelného opotřebení.

Pochází z roku 1996, jde tedy skutečně o jedno z prvních vyrobených aut, se kterým jeden jediný německý majitel najel za 30 let pouhých 21 341 km. I 213 tisíc km by mohlo znamenat dobrý stav, tady je jich ale prostě jen 21 tisíc z rukou jediného vlastníka, který auto nechával téměř pořád zavřené v garáži. Auto vypadá celkově výborně, i tak ale stihlo začít reznout na spodní hraně dveří a přilehlých částech. Prokletí Omegy korozí je zjevně nezvratné.

O jinak pozoruhodném stavu vozu vám můžeme dlouze vyprávět, nejlepší ale bude, když si projdete přiložené fotografie. A je to nejen zachovalé auto, jde skutečně o obraz 90. let jako vyšitý, však už to čalounění sedadel, barokní palubka, ještě skleněné světlomety... Tohle auto je prostě vypadá jako lístek na vlak do minulosti a stejně o něm hovoří i prodávající.

Ježdění s ním navíc nemusí být nudné - motor 2,5 V6 sice v nabídce Omegy pořád nebyl tím nejsilnějším, ale bylo to relativně velmi lehké auto (1 530 kg, no nekecáme...) se zmíněnou manuální převodovkou a jeho euronormami či elektronickými pomocníky neuškrcených 125 kW (170 koní) výkonu dokáže s vozem slušně zahýbat, ani informace o akceleraci na stovku za 9,5 sekundy a maximálce 228 km/h nezní marně. A ne všechno řeknou čísla, tohle auto jsem kdysi osobně poznal a nejezdilo vůbec špatně. Navíc ještě jedna stará dobrá věc: 75litrová nádrž na benzin. S něčím takovým jedete a jedete, ne stojíte a čekáte.

Cena vozu navíc činí jen 4 000 euro, tedy ani ne 100 tisíc Kč, což je na poměry zachovalých Omeg B sympatická suma. A to jde o mimořádný kousek, žádný tak málo použitý už jsme chvíli neviděli. Pro fandy Opelu to může být něco jako polosvatý grál (vůz by musel nereznout, aby to byl opravdový poklad), jde o pozoruhodnou vzpomínku na jednu docela nedávnou éru Opelu, která se snad už zaručeně nikdy nevrátí. A nakonec je to možnost sednout do dnes zcela výjimečného auta ve stavu nového, učiněného symbolu lidového automobilového luxusu, za cenu menší než čtvrtina té, jakou potřebujete na novou Fabii 1,0. Ani to nakonec nezní špatně.

Zdroj:Opel Omega B V6 | 21.000 km | 1.Hand | Sammlerzustand@Mobile.de

Petr Miler