Autoforum

/

Foto: Škoda Auto

Je až tragikomické vidět, jak se opakované pokusy poručit větru dešti míjí s reálně dosažitelným stavem. Přichází tak opětovné povolování a utahování šroubů podle toho, jak se to zrovna hodí. A to je i podle zastánců těchto praktik tím nejhorším, co se dá dělat.

Jak dlouho vydrží vláda Keira Starmera? Na to si Britové už i sázejí, třeba na Polymarketu začínají sázky se smysluplným kursem už na Starmerově konci nejpozději k 30. červnu. A už k 31. červenci je pravděpodobnost víc než 50procentní. Že by tedy premiér zůstal ve svém úřadu až do konce volebního období, je prakticky vyloučeno. Stojí za tím nezvládnutí řízení země skoro ve všech myslitelných ohledech, z nichž tím nejviditelnějším je migrační politika.

Starmer se i proto snaží nahnat body k dobru v každé oblasti, kde to jen jde. Nově tak dokonce i začal částečně kopat za spalovací motory. Jeho předchůdci totiž rozhodli, že zavedou kvóty na prodej elektromobilů spojené s drakonickými pokutami za jejich nesplnění, tedy další z forem nepřímého nařizování těchto aut skoro za každou cenu.

Letos se měla elektrická auta na celkových prodejích podílet z 33 procent. Příští rok by pak mělo jít o 38 procent a přespříští o 52 procent. V letech 2029 a 2030 by se přitom daný podíl zvednul na 66 a 80 procent, zatímco s rokem 2035 by šlo o 100 procent, tedy o konec spalovacích aut. Jsou to z prstu vycucané nesmysly, které se výrobci snaží splnit jen tak, že prodeje elektromobilů interně dotují za cenu umělého zdražování žádaných spalovacích aut. To je sebedestruktivní mechanismus.

Ani loni tak automobilky nezvládly splnit 28procentní kvótu, a to o 4,6 procentního bodu. Letos pak mezi plánem a realitou trůní propast v podobě dokonce 8 procentních bodů. Za každé prodané spalovací auto nad maximální toleranci se pak platí pokuta 12 až 15 tisíc liber (cca 335 až 419 tisíc korun). Něco takového si automobilky prodávající víc než pár drahých vozů ročně pochopitelně nemohou dovolit, koneckonců jde o částku, za kterou ještě nedávno šlo koupit celou Dacii Sandero.

Pokud by tedy politici trvali na nastavených kvótách, riskují, že se automobilový sektor v zemi kompletně zhroutí. Starmer se proto chystá oznámit, že by dříve opakovaně snižované a zvyšované kvóty zase snížil, přičemž v roce 2030 by podíl elektrických aut byl „pouze” 50procentní. Ovšem i to je vlastně jen číslo na listu papíru, který v tuto chvíli snese v souvislosti s budoucností vlastně všechno.

Zrovna Starmerova stranická předchůdkyně Margaret Thatcher s oblibou říkala, že problémem podobných praktik je, že „peníze těch druhých” vždy jednou dojdou. A zde dochází. Kdyby elektromobily byly při svých reálných cenách přirozeně konkurenceschopné, žádný problém Britové neřeší. Ale protože ohýbají věci přes koleno a lidem chtějí nutit horší a dražší auta, bez peněz všech, kteří je nekupují, by se nikam nedostali. Tento zdroj ale nepřekvapivě opakovaně vysychá.

Ti zelení to samozřejmě stále ještě nechápou, jak dokládá třeba Dominic Phinn, který má u společnosti Climate Group na povel právě dopravu. „Velká Británie by měla odolat jakémukoli volání po oslabení své politiky či změně plánování. Místo toho by se měla zaměřit na odstranění bariér, které tuto tranzici zpomalují,“ uvedl ještě předtím, než se o návrhu začalo mluvit.

Realitou ovšem je, že čím víc budou politici na nesmyslné kvóty tlačit, tím méně důvodů automobilky budou mít k tomu, aby v Británii vůbec zůstávaly aktivní, protože se jim to dříve nebo později prostě nevyplatí. Něco takového by tamní ekonomice neprospělo a je nakonec jedno, jestli kvóty budou 20-, 30- nebo 50procentní. A k jakému datu budou platit. Každé podobné nařízení, každé podobné ohýbání trhu ve prospěch vybraného „vítěze” bude ekonomicky zničující kontraproduktivní. Bavíme se jen o tom, jak moc to bude platit.

Bereme to ale dnes jen jako akademickou debatu. Je nanejvýš pravděpodobné, že Starmer brzy beztak skončí. A příští volby neubytují v Downing Steet nikoho, kdo na tyto sebedestruktivní agendy bude tlačit. Je to vlastně fascinující - i současné politické vedení země jistě ví, co je třeba udělat, aby Británie prosperovala a lidé se nebouřili. A stejně to neudělá, raději dojede na konec slepé ulice a tam odkráčí do zapomnění. Už aby to bylo...

Zdroje: Auto Express, Autocar

Petr Prokopec