Autoforum

/

Foto: Amazon Press Center

Jde o vůz velikosti Škody Superb Combi, který stojí ve srovnatelné specifikaci o statisíce míň, Clarksona ale nebere. Podle něj jde o ekvivalent laciného vína ze supermarketů, se kterým nechce ztrácet čas.

Jeremy Clarkson možná už nedělá Top Gear ani The Grand Tour a coby majitel jedné britské farmy na neznalé jistě nepůsobí jako člověk, který by se coby novinář dál věnoval autům. Ale dělá to. Pořád píše své sloupky a recenze pro Timesy, ve kterých zůstává podobně politicky korektní jako ve všech svých dřívějších působištích. Takže vůbec.

Ne každá jeho práce stojí za pozornost, naposledy si ale vzal na paškál Seal 6 DM-i Touring, tedy hybridní kombík čínského BYD, které platí za už etablovanou automobilku, ostatně patří mezi ty největší na světě. Člověk by tedy čekal, že takové auto Clarksona možná neohromí, ale ani nezklame, realitou je ale spíš to druhé. V recenzi ho označuje za „čínské lepidlo na tapety se stěrači” a jeho nenadšení tím jen začíná.

Clarkson přitom dostal k dispozici vybavený vůz v provedení Comfort s víc jak 200koňovým pohonem, ani ten ho ale nezaujal. Byl z něj dokonce rozladěný natolik, že s ním po ujetí 13 mil, tedy asi 20 kilometrů, raději skončil, přesedl do Ineosu Grenadier, který měl k dispozici současně a už se za jeho volant nevrátil.

V čem je problém? Jak říká Clarkson, není toho zase tak moc, na co by se dalo ukázat prstem. „Má sedadla a dotykovou obrazovku, dveře můžete odemknout klepnutím telefonu na zpětné zrcátko a tak dále. Ale vytváří pocit, že každá jeho součástka byla vyrobena co nejlevněji. Látky. Pružení v sedadlech. Způsob, jakým pneumatiky znějí a působí při jízdě. Všechno to působí zoufale, nudně,” říká a naráží na japonská auta ze 70. let, která podle něj působila podobně. Jenže fungovala a na rozdíl od místní produkce byla spolehlivá. To dnes není problém a Číňané na tomto poli nemají čím zaujmout.

„Ano, vyrábí se v továrně větší než San Francisco a ano, každá součástka kromě pneumatik se vyrábí interně. A jsem si jistý, že je to velmi fascinující, pokud jste účetní. Ale to já nejsem,” říká dál. Cenu přesto kvituje, neboť jím testovaný kombík začíná na 34 990 librách (cca 980 tisíc Kč), což v Česku jako láce nezní, tohle auto je ale konkurentem hybridní Škody Superb Combi, která je v Británii skoro o 200 tisíc dražší. A když srovnáte výbavu, rozdíl je ještě větší. Jenže to samo pro úspěch nestačí, u Clakrsona rozhodně ne. Podle něj všechny potenciální výhody Sealu 6 DM-i Touring zabíjí vedle očividné láce také nuda.

Ptá se, proč se Seal jmenuje jako americké speciální jednotky, neboť s nimi nemá nic společného (a možná ani mít neměl, seal je anglicky tuleň...). „Můžu konstatovat, že na stupnici nadšení má Seal 6 od speciální jednotky Seal 6 asi tak daleko, jak si jen jde představit. Řízení je záměrně nudné. Není v něm žádná radost, a pokud se pokusíte oživit jízdu trochou extra rychlosti, stane se svéhlavým a drzým,” říká a dodává, že navzdory spoustě koní pod kapotou je tohle auto pomalé. Papírové koně u hybridů obvykle v praxi neodpovídají tomu, na co jsme zvyklí z aut jiných koncepcí. A pohon DM-i od BYD zjevně není výjimkou.

„Také se zdá být pomalé. Většina plug-in hybridů používá k pohonu benzínový motor a elektromotor, ale v Sealu 6 slouží motor většinou k nabíjení baterií. Teprve když silně sešlápnete nohu, oba motory se spojí s koly a začnou pracovat v souladu s autem. Když oba tyto dva prvky spolupracují máte k dispozici 212 koní, což stačí k tomu, abyste zrychlili z 0 na 100 km/h za zhruba týden. A pokud chcete, aby to trvalo déle, existuje ještě slabší alternativa,” uvádí se svou typickou nadsázkou.

Clarksona navíc popouzel čínský systém sledování řidiče kamerou, který neustále vydával nepříjemné zvuky, když měl pocit, že se Jezza nevěnuje řízení. A byla to nakonec hlavně tato funkce, která byla tak otravná, že po pouhých 20 kilometrech s BYD Seal 6 skončil a raději používal jiné auto.

Na závěr se snaží být smířlivý, ale moc mu to nejde. „Chápu to. Pokud chcete nové auto a máte málo peněz, pak je Seal 6 v pořádku. Neexploduje, nerozbije se pokaždé, když projedete zatáčkou, nerozpustí se v silném dešti a má opravdu velký kufr. Takže to jako láhev vína ze supermarketu za 5,50 libry. Pro většinu lidí je to v pořádku,” uvádí, sám ale míní, že auto sice může být cenově atraktivní, nicméně svou kvalitou a jízdou nenabízí nic, co by stálo za řeč.

„Takže tady to máte. Plug-in hybrid, který spojuje podstatu Nissanu Sunny a Opelu Vectra a servíruje k tomu lůžko přehnaného ochranářství s bossingem a šikanou v základu. To není můj šálek čaje v každém myslitelném směru. Ale stojí od 34 990 liber, takže váš šálek by klidně být mohl,” uzavírá.

Vážně takové věci chceme jen proto... Jen proto, že jsou relativně levné?

Zdroj: The Sunday Times

Petr Miler