Autoforum

/

Foto: Archiv Autoforum.cz

Norsko bývá dáváno za příklad toho, jak lze rozmach elektromobilů zajistit už dnes. Nyní se ale stává spíše ukázkou cesty, kterou se vydat jednoduše nelze.

Někteří lidé mají pocit, že exekutivním rozhodnutím lze vyřešit vše. V mnoha případech to jistě platí, existují ale ještě mechanismy, jejichž fungování se neodvíjí jen od toho, co někdo nařídí či co si někdo přeje. Výnosem ředitele nevychováte dítě, rozhodnutím představenstva nezměníte počasí, novými zákony neobrátíte běh dějin. Zrovna o to poslední se ale rozličné politické garnitury pokouší pravidelně a aktuálně jsme v centru jednoho takového pokusu v automobilovém světě - snah nahradit auta se spalovacími motory těmi elektrickými, ať už se přirozený vývoj ubírá jakýmkoli směrem.

Svědky těchto tlaků jsme prakticky na všech místech světa, kde už lidé přestali mít starosti s důležitějšími věcmi. A čím méně je mají, tím intenzivněji se snaží. Není tedy překvapením, že Evropě patří k lídrům Norsko, kde pro elektrická auta zavedli zvýhodnění tak obrovská, že už dnes mají skoro třetinový podíl na trhu. Výhra? Ani ne, nedávno jsme psali o tom, jak hořce tato pohádka končí a kolik problémů nepřirozené, byť ve srovnání s konvenčními auty stále minoritní zastoupení elektromobilů v prodejích (celkově ani nemluvě) zemi dělá.

Dalo se čekat, že Norové to takto nenechají, protože jinak bychom byli svědky jejich dalších a dalších potíží. A také to tak nenechali. Opět mezi prvními ukazují, co bude živelnou podporu elektromobility následovat - podobně živelná omezení. Protože přirozený stav věcí je jen jeden a jakékoli jeho narušení začne způsobovat nerovnováhu tu či onde, která se autorům snah změnit svět od zeleného stolu začne vracet.

Norové tak poté, co elektromobily na všech frontách daňově i jinak zvýhodnili, zatíží tatáž auta novou daní. Pochopitelně ne všechna, protože se do věci snaží otisknout i jistý sociální rozměr - zvýhodnění nejprve omezí pro ty bohatší. Člověk by čekal, že pokud jde o podporu elektrických aut, jde o podporu elektrických aut, takže je jedno, kdo si je kupuje a místo čeho přesně, tak to ale není. Norská vláda tedy přišla s návrhem zatížit vozy těžší více než dvě tuny vyšší registrační daní a zrušit výjimky ve zpoplatnění provozu firemních aut. Což tamní média okamžitě překřtila na „daň z Tesly”.

Návrh by upravil dosavadní stav tak, že elektromobily vážící více jak dvě tuny (což jsou Tesly všechny a z elektrických aut ostatních značek skoro nic) by podražily řádově o statisíce. Bude to vždy záležet na ceně konkrétního vozu, u základního Model X ale norská média předpokládají zvýšení ceny asi o 70 000 NOK, tedy něco přes 193 tisíc korun, u dražších modelů to bude více. Nemusí to znít jako mnoho a lecjaké výhody i těmto elektromobilům zůstanou, tady jde ale hlavně o princip.

Není to nakonec poprvé, co ze světa slýcháme, že zvýhodnění elektromobilů následuje jisté znevýhodnění proto, že je někdo začal kupovat. A to se pořád bavíme o stavu, který by málokdo označil za opravdový rozmach - v momentě, kdy by třeba u nás došlo k širšímu využití elektromobilů pro osobní dopravu, ať už způsobenému čímkoli, daně by se měnily též. Protože už jen po současném, vskutku drastickém zdanění benzinu a nafty, by ve státní kase zbyla jen těžko zalátatelná díra.

Že Norsko s podporou elektromobilů obecně brzdí, naznačuje i prohlášení vlády k tomuto návrhu. Podpora prý původně měla pomoci „malým domácím výrobcům elektrických aut a nikoli dovozu luxusních elektromobilů pro bohaté”. To zní vážně jako výsměch - znáte snad nějakého „malého norského výrobce elektrických aut”? Známe jen jednoho „malého amerického výrobce”, který nyní norskému trhu vládne s 4 717 prodanými vozy za prvních 9 měsíců letošního roku. Tolik aut prodala v roce 2017 Tesla v Norsku (o 90 procent více než loni, mimochodem) a není divu, že návrh míří hlavně proti ní. Právě zde je totiž největší šance, jak nezdravé elektrické bujení omezit.

V kontextu marnosti norského boje je vskutku pozoruhodné, že se lidé do podobných věcí dokola pouští, nepoučeni předchozími chybami. Jeden příklad za všechny - SSSR a Aralské jezero. Sověty v 50. letech napadlo, že v jejich případě v pouštích vyprahlých zeměpisných šířkách existuje něco jako Kalifornie, kde se daří určitému typu zemědělství. Aby poblíž Aralské jezera vytvořili něco podobného, začali vodu z něj zbavovat soli a používat jej k intenzivním zavlažování. Vody ale pro takové využití nepřitékalo do jezera dost, začalo vysychat a sůl ulpělou na někdejším dně začal odnášet vítr na vytvořené plantáže. Zkraťme to: výsledkem je, že není ani jezero (zbyla ho asi třetina), ani zemědělství (protože bavlník sůl nerad). Snad norské hrátky s osudem dopadnou alespoň o trochu lépe...

Zdroj: Reuters, Foto: elbilforeningen@Flickr

Petr Miler