Autoforum

/

Foto: Reuters

Ani samotnému Carlosi Ghosnovi neunikly nářky investorů nad současnou situací automobilky, které se změnily v otevřené volání po jeho návratu. On sám by s návratem problém neměl, jakkoli ví, že reálně na něj dojde jen stěží. Problém je to ale hlavně pro Nissan, ne pro něj.

Za posledních šest měsíců ztratily akcie Nissanu skoro o 22 procent, za posledních pět let je to víc než dvojnásobek. Dividendy jsou už nějakou chvíli nulové a naděje na rychlé zlepšení minimální. Není tedy ani trochu překvapivé, že akcionáři jsou s vedením automobilky značně nespokojeni, kvůli tomuhle do firmy neinvestovali.

Pochopitelně nezapomněli, jak jim bylo slibováno, že sázka na elektromobilitu je jistota a firmy vydělá majlant. Jenže reálně Nissan prodělal kalhoty a jeho majitelé mohou už jen vzpomínat třeba na rok 2015, kdy se jedna akcie prodávala za 1 310 JPY a firma vyplácela dividendu 42 jenů na akcii. Dnes jsme tisíc resp. 42 jenů níž, to je až brutální propad.

V půlce minulé dekády byl u kormidla firmy Carlos Ghosn a její hodnota firmy začala prudce propadat až po jeho vyštvání. Vážně se tedy nelze některým akcionářům divit, že začínají volat po jeho návratu. Na ten ale v nejbližší době dojde jen stěží, neboť Ghosn je v očích strážců zákona uprchlík před spravedlností. Nejprve by tedy bylo třeba, aby současné vedení firmy přehodnotilo jeho předchozí působení ve společnosti a přimělo japonskou justici stáhnout veškerá obvinění. Poté by se někdejší šéf mohl vrátit, s čímž by on sám problém neměl. Bral by ale jen pozici šéfa, poradce vedení - jak někteří též navrhují - dělat nechce.

„Jediným, kdo dokáže společnost zachránit, je její šéf. A tím musí být někdo, kdo skutečně dokáže rozhodovat. V současné době je Nissan v krizi, pročež je zapotřebí těžká rozhodnutí udělat,“ řekl Ghosn agentuře Reuters. A poněkud neskromně pokračoval. „Pokud přitom dnes existuje osoba, která něco takového zvládne, jsem to já. Neříkám to proto, že bych byl arogantní. Říkám to proto, že tomu tak je. Už jsem to dokázal. Znám tu společnost ze všech úhlů pohledu.“

Současný šéf značky Ivan Espinosa sice podobně jako před šestadvaceti lety Ghosn přistoupil k zavírání továren a vyhazování dělníků, jenže tím jen zredukoval výdaje. Zapotřebí je ovšem také nakopnout příjmy a v této oblasti tápe. Portfolio značky totiž kdysi bylo patřičně květnaté a vybrat si v něm dokázal kdekdo. Ba co víc, po vozech jako 350Z, Qashqai, Patrol či GT-R lidé pomalu šíleli. Jenže třeba Godzilla je minulostí, Zetko se prodává pouze někde, podobně jako Patrol, a Qashqai již dávno není lídr segmentu. Pokud tedy Espinosa chce něco změnit, musí taková auta vrátit do hry, a to co nejrychleji. Jenže pod jeho taktovkou automobilka pracuje na autech jako elektrický Juke, který vypadá jako origami. To asi firmu nespasí.

„V té reakci je spousta zdravého rozumu,” říká dále Ghosn na volání investorů po jeho návratu. „Je cítit hněv a frustraci akcionářů,” uvádí s odkazem na to, že pád firmy dramatický, dlouhodobý a nic jej nezpomaluje. Dokázal by Ghosn opak? Možné to je, ostatně před takovými Číňany, kteří jsou jedním z katalyzátorů krize Nissanu, varoval již někdy před deseti lety. A chystal se na ně.

Právě hrozící expanze výrobců z Říše středu stála za tím, proč se rozhodl daleko více upevnit a propojit alianci Renault-Nissan. Hlavně Japonci v tom ovšem viděli ohrožení své nezávislosti. Svého někdejšího spasitele se tedy promptně zbavili. Nyní tak vlastně mají, co chtěli. Jen jsou u toho znovu na dně. A zatím jim evidentně chybí někdo, kdo jim pomůže se od něj odrazit.

Zdroj: Reuters

Petr Prokopec