Autoforum

/

Foto: Volkswagen

Konkurenci je možné zaskočit různými způsoby a jedním z nich je i to, že před ní postavíte umělé překážky, na které se připravíte lépe než ona - protože o nich víte předem a připravíte se na ně. Přesně o to se dnes VW snaží.

Pokud jste alespoň trochu hloubaví lidé, musíte se čas od času podivit nad tím, kdo nám údajně vládne. Největší moc nad našimi životy ve smyslu pravidel určujících fungování toho či onoho má už pěkných pár let Evropská unie zastupovaná často zcela neznámými, nevýznamnými a kolikrát ani nevolenými lidmi. Do Bruselu neodchází smetánka politiků a úředníků, odchází tam mnohokrát - a čest výjimkám - lokálně „profláklí” lidé dožít své politické životy spíše v ústraní.

Z takového prostředí pak vzejdou normy nerozporovatelné na úrovni jednotlivých států, které zničehonic učiní to či ono povinným a nebo zakázaným. Jsou to někdy drobnosti, třebaže protivné, jindy ale i velmi významné věci. Skutečně si máme myslet, že jsme se dobrovolně, vlastně ani příliš demokratickým procesem vzdali vlády nad našimi životy a svěřili je do rukou těmto lidem? Nechce se nám tomu věřit.

Ještě méně se nám pak chce věřit tomu, že by obří korporace, které přehazují miliardy vidlemi, řekli: „Aha, pan X, kterého jsme ani nikdy neviděli, rozhodl, že za dva roky máme auta dělat úplně jinak, tak děkujeme a na shledanou.” Tyto firmy strkají prsty do všeho, bojí se jich i ti nejmocnější z politiků, protože jedno jejich nepopulární rozhodnutí jako třeba přesun části výroby mimo zemi či kontinent může rozhodovat o jejich dalším bytí a nebytí ve veřejném sektoru. Jsme proto přesvědčeni, že jsou to tyto firmy, které se o řadu oněch podivných regulací starají svým politickým lobbyingem, i když jdou zdánlivě proti nim.

Detailně jsme to rozebírali před pár léty a nemáme pocit, že by se na tom cokoli změnilo. Pro firmu je na jednu stranu nepříjemné, že musí pod podobným tlakem přesedlat na úplně jiné technické řešení, na tu druhou je to ale potenciálně strategicky výhodné, protože když ví, že stejnou věc budou muset udělat všichni, ona se na ní včas připraví a využije své velikosti a s ní souvisejících úspor z rozsahu. Jednak tím zabraňuje příchodu nové konkurence či přežití menších soupeřů, kteří nemají šanci se v malém takovým změnám efektivně přizpůsobovat. A jednak na tom pochopitelně dokáže vydělat.

Opodstatněnost této teze některé automobilky potvrzují právě teď, kdy EU a další instituce tlačí na rozmach elektrických aut. To je pro zavedené výrobce zdánlivě nevýhodné, neboť musí kompletně změnit své výrobní programy a investovat do rozsáhlých technologických změn bez zřetelné vidiny úspěchu. Neboť elektrická auta nejsou žádaná trhem, jsou hůře prakticky využitelná a jsou dražší. Jenže co když se stanou povinnými, vy na to jako automobilka budete připraveni a ostatní ne? To najednou může být skvělé mít jich v nabídce hromadu a být na tomto poli roky etablovaný.

Už před pár dny se provalilo, že tuto kartu hraje koncern VW, když v EU lobbuje za přísnější, nikoli měkčí regulace emisí CO2 u aut. Což jinak dělá většina výrobců včetně asociace ACEA, v níž je sám VW zastoupen. Další informace nyní přináší agentura Reuters, která s odvoláním na své zdroje v automobilce se vší vážností konstatuje, že VW chce po Bruselu nižší limity CO2, neboť je ve své současné pozici lépe připraven takový šok absorbovat lépe než soupeři.

Tři zdroje uvnitř VW měly Reuters nezávisle na sobě informovat o tom, že koncernu není dost dobré ani nedávné přitažení emisních šroubů a žádá po Bruselu další snížení limitů pro rok 2030. Zdroje Reuters neřekly, o jaký konkrétní cíl ve smyslu limitů CO2 VW usiluje, ten strategický je ale jasný - vyřadit z trhu zejména menší soupeře, kteří nejsou schopni investovat v takové míře do něčeho, co po nich zákazníci nechtějí.

„Toto se stalo bojem o přežijí,” říká jedna z osob obeznámená s děním v automobilce podle Reuters. „Nemůžete čekat, až ostatní nakonec stáhnou váš náskok,” dodává. VW tak usiluje o to, aby cíle byly stále a stále ambicióznější v souladu s tím, na co je připraven či je schopen se připravit lépe než jiní. A získat tím přesně výhody popisované zkraje.

Dodejme, že jde o nebezpečnou hru s ohněm. Pokud automobilka lobbuje za drobnější úpravy pravidel, které je zákazník schopen přijmout či alespoň ignorovat, je to relativně bezpečná cesta k získání konkurenční výhody z vůle rozhodčího. Pokud ale začne chtít něco, o co lidé téměř vůbec nestojí a co pro ně představuje zřetelně horší řešení, než na jaké jsou zvyklé dnes, může to být velmi ošidné. Protože se může ukázat, že jde o zcela neschůdnou cestu a výhodu získají naopak ti, kteří vyvíjeli své produkty pro lidi, ne pro regulace - budou mít konkurenceschopnější auto a ještě nevyhodili miliardy za vývoj něčeho, o co je nikdo neprosil.

Pro tuto chvíli ale nezbude než smířit se s tím, co máme. Korporativismus? Tak nějak se tomu říká.

Zdroj: Reuters

Petr Miler