Autoforum

/

Foto: Audi

Pokud se automobilový průmysl v posledních letech skutečně točí kolem maximalizace provozní efektivity nabízených vozů, pak někde udělal obrovskou chybu, když dekády staré auto dokáže v reálném provozu dosáhnout efektivity zastiňující cokoli současného.

Za litr benzinu či motorové nafty se dnes platí zhruba 33 korun. Málo to jistě není, zvlášť když uvážíme, že skutečná cena těchto komodit je zlomková a tato je uměle vysoko vyhnaná daněmi, daněmi a daněmi z daní. Na druhou stranu si musíme říci, že ceny paliv jsou relativně nízko - uvážíme-li, jak moc vystřelily nahoru ceny téměř čehokoli v posledních pár letech a o kolik víc peněz bereme než před pár dekádami, jsou stále podobné ceny relativně přijatelné.

Ostatně jen před pár roky bylo zásadně hůř. V roce 2022 vystřelily ceny až k 50 Kč za litr. Velké množství lidí v té době změnilo své zvyklosti, neboť za volant začalo usedat v menší míře a jen v nutných případech. Kromě toho ovšem změn doznal i jejich jízdní styl, neboť část lidí najedou začala jezdit na spotřebu, i když to takoví dřív neměli ve zvyku. A spoustě z nich to už zůstalo.

Na první pohled se může zdát, že výrobci jdou takovým požadavkům vstříc, neboť na trh se dere stále více nových aut, u kterých je jako ten největší benefit zmiňována nízká spotřeba. Je to ale realita? Opravdu jsme svědky příchodu nových aut, která úspornější a úspornější? Nemáme ten pocit, zejména pokud toužíte po vozech opravdu srkající palivo - kam se poděly modely jako Kia Picanto 1,1 CRDi, Škody Fabia nebo Scala TDI, Opel Corsa CDTi a další malé lehké vozy s dieselovými motory, které jezdily skoro za nic? Jsou pryč a jejich náhrady berou citelně víc.

V tomto ohledu bohužel platí, že lépe již bylo. A skutečné extrémy jsou dávno mrtvé. Jedním z nich je auto, které Audi v roce 1999 představilo jako první a zatím jedinou generaci modelu A2. Ten rozhodně neplatil za oslnivě krásný, naopak na kompaktní MPV jen málokdo pohleděl se zalíbením v oku. Jenže karoserie vozu byla nadmíru aerodynamická (Cd 0,28) a navíc hliníková, podobně jako konstrukce vozu. Díky tomu se Audi u nejlehčích variant 3 826 milimetrů dlouhého A2 dostalo hodně pod 900 kilo.

Již to samo o sobě vedlo k nízké reálné spotřebě, Audi však vyrukovalo i se speciální verzí 3L, která se dočkala užších pneumatik či 1,2litrového turbodieselu. Ta pak se základní výbavou, která nepočítala ani s posilovačem řízení či klimatizací, zvládala jezdit za 2,88 l/100 km. Ve srovnání s benzinovou jedna-šestkou šlo o zhruba poloviční spotřebu, ke zlákání řady lidí to však nestačilo. Značka tak nakonec vyrobila jen 6 450 kusů verze 3L z celkových 176 377 exemplářů modelu A2.

Matt Prior z britského Autocaru se přitom stal majitelem verze osazené trochu větším 1,4litrovým turbodieselem, přičemž „hliníkáč“ z druhé ruky koupil za pouhých 500 liber, tedy za nějakých 14 tisíc korun. Postupem času se přitom dostal na spotřebu 3,8 l/100 km, nicméně jej začalo zajímat, zda by náhodou nedokázal jezdit ještě úsporněji a nepřiblížil se i oné „třílitrové” verzi. To nakonec zvládnul, jak můžete vidět níže, menší změna jízdního stylu jej dostala na rovné 3 litry. Jeho cílem však bylo udávaných 2,88 l/100 km pro onu verzi 3L.

Aby byl jeho test maximálně reálný, našel si úsek cesty, který byl přesně 160 km dlouhý. Na začátku pak naplnil palivovou nádrž a při průměrném tempu 64 až 80 km/h vyrazil do cíle. Na dálnici pak sice musel trochu zašlápnout plynový pedál, aby nebyl za brzdu provozu, na okreskách ale pro změnu mohl zpomalit. Nakonec se tak dokonce dostal na 2,8 l/100 km, což je na 22 let staré auto opravdu neskutečný výsledek. Zvláště vedle rádoby úsporných moderních hybridů a dalších nesmyslně těžkých a velkých aut, která hromadu energie spotřebovávají už na rozpohybování svého majestátu a proražení masy vzduchu.

Zdroj: Autocar

Petr Prokopec