Autoforum

/

Foto: Tesla

Moderní auta se už nějakou chvíli skoro „sama” vyrábí, třebaže ani to úplně bez lidského zapojení pořád nejde. Pak je ale tradičně někdo musí osedlat a přesunout je z výrobní haly dál. U Tesly už to nutné není.

Podobně jako k elektromobilům přistupujeme střízlivě také k autonomnímu řízení. Nic proti němu nemáme, občas bychom jej sami uvítali, ostatně není nic zábavného na 10hodinové noční cestě napříč Evropou. Jenže nic takového zatím reálně možné není. A pokud to v jakkoli dohledné době v běžném provozu možné bude, pak jen na velmi přehledných úsecích dálnic. A beztak jen do prvního problému, se kterým si algoritmy vozu neporadí.

Svět je prostě chaotické místo, ve kterém se bez intuice nedá dost dobře zorientovat. Autonomní systémy tak sice zvládají zaregistrovat chodce, cyklistu, člověka na motorce nebo jiný vůz, ovšem vidí je pouze jako objekty. A i když se zvládají učit, nedokážou tak jako my z řeči těla odhadnout, že tenhle člověk při dobíhání autobusu klidně bez rozhlížení vlétne do vozovky. Stejně jako třeba zamění nízko sedící Měsíc za světlo semaforu. Nebo vjedou do vozovky v domnění, že stihnou odbočit, aby náhle uprostřed manévru začaly zmatkovat.

V tuto chvíli nevidíme cestu, jak tato a asi tisíc dalších úskalí vyřešit do takové míry, aby systémy nechybovaly každých pár minut, natož pak nikdy. Je sice hezké, že valnou většinu úkolů dávno zvládnou, ale bezpečné ježdění po silnici není o 99% pravděpodobnosti. Když si uvědomíte, co všechno můžete za volantem pokazit a jaké to může mít následky, pochopíte, že si systémy nemohou dovolit chybovat ani v promile situací, ani v tisícině promile, jejich bezchybnost se musí blížit nule nesrovnatelně víc. A od toho jsme na hony vzdáleni, však jedna blbá chyba může během pár zlomků sekundy přinést smrt i několika lidem. Kdo si to vezme na triko?

Tesla ale pořád věří, že spása je na dosah. Nebo se tak aspoň snaží působit na investory a širokou veřejnost různými ukázkami toho, co dovede. Jejich součástí jsou i přiložené materiály, které jsou na první pohled působivé. Mapují totiž cestu aut z továrny ve Fremontu až na firemní expediční parkoviště, která je celkem 2 kilometry dlouhá. Vozy ji přitom zvládají zcela samy, bez kohokoliv na palubě. Něco takového jistě značce šetří nemalé peníze na mzdy personálu i bez lidského dohledu. Prostě přejedou samy. Zrovna to je ale znovu jednoduchý úkol - známá cesta v kontrolovaném firemním prostředí.

Znamená to ale, že její chystaný Cybercab, tedy robotický taxík, jehož reálné testy mají v Kalifornii a Texasu letos odstartovat, je skutečně na dosah? To opravdu stěží. Vozy Tesly tady nemají v cestě prakticky žádné překážky. Jistě, čas od času se musí vyhnout jinému autu nebo třeba „ještěrce“, ovšem nikde nehrozí, že jim pod kola vběhne malé dítě. Místo toho jen musí zůstat na vytyčené trase, která byla softwarově i hardwarově dlouhodobě připravována. Pokud to ale následně srovnáme s pohybem v reálném a chaotickém světě, je to totéž, jako postavit vedle sebe Trabant a Rolls-Royce. Nejde tedy o nic jiného než marketingové hrátky, byť jistě už dnes prospěšné pro firemní účetnictví - tohle uspoří nějaké ty mzdy. Z pohledu skutečného autonomního řízení použitelného v běžném provozu to ale neznamená vůbec nic.

Zdroj: Tesla

Petr Prokopec