Autoforum

/

Foto: Ferrari

Kdo říká, že všichni řidiči Ferrari jsou sebestřední bastardi? Popravdě řečeno s nimi ani já nemám nejlepší zkušenosti, nic to ale nemění na faktu, že kvůli tomu nelze házet všechny do jednoho pytle.

Nejhorší reklamou na Ferrari jsou majitelé Ferrari, říká se s jistou nadsázkou v automobilových kruzích. A popravdě mi to nepřijde jako až taková nadsázka. Pravidelně jezdím na okruhové dny, kde je těžké najít hůře se chovající sortu lidí, než jsou právě „ferraristi”, pokud se tam tedy vůbec nějací objeví. Není to věc peněz, na okruhu není problém narazit na srovnatelně drahé i dražší stroje jiných značek, pro majitele aut ikonické italské značky je ale asi pod úroveň srovnávat své polobohy na kolech s plebejskými vozy typu Porsche. Když už se tam ale objeví, je to něco.

Vím, že to nezní hezky a rád bych se k tomu stavěl jinak, ale toto je má zkušenost. Skupinka majitelů Ferrari obvykle s velkou pompou na okruh v tričkách Scuderie, která bude zanedlouho „slavit” 20 let od zisku posledního titulu šampiona F1, sami se tváří jako permanentní mistři světa, nebaví se téměř s kýmkoli jiným a na okruhu obvykle nepředvedou nic, ač mají jedna z nejrychlejších aut. Je to pro ně společenská událost, skoro to vypadá, jako by se tam chodili jen vytahovat. A když se nedej bože něco stane na okruhu, což by při jejich zámožnosti mělo být bagatelní událostí, která jim sotva zkazí den, hned obviňují všechny kolem. Čest výjimkám, existují, ale jsou to jen výjimky.

O jedné pozoruhodné se dozvídáme z Číny, dost možná i proto, že řidič Ferrari v tomto případě neměl být majitelem vozu, ale jen jeho řidičem. Jádrem věci je vlastně banální incident, který připomíná, jak ošidné může být pohybovat se v silničním provozu pěšky, na kole či na čemkoli podobném. Lidé si zvykli jezdit auty s povinným pojištěním odpovědnosti, takže pokud náhodou někomu drcnou do jeho Koenigseggu, ze kterého upadne nárazník za 30 milionů, může jim to být jedno. Ale chodci, cyklisté, řidiči elektrických přibližovadel apod. žádné pojištění obvykle nemají a i banální nehoda může vyplynout ve velké finanční patálie.

Právě ta se přihodila staršímu invalidnímu muži, který projížděl Šanghají na elektrické tříkolce, když na křižovatce zavadil o žluté Ferrari F8 Spider a zničil mu pravé zrcátko. Stane se, řidič tříkolky ale nezastavil a z místa se pokusil ujet. To řidiče Ferrari naštvalo, a tak se za tříkolkářem vydal, dojel ho, zastavil a zavolal policii. Někteří mu vyčítají už tento postup, ale co máte v takové chvíli dělat? Je to korektní způsob řešení takové situace, velkorysost následovala záhy.

Když policie dorazila, logicky požadovala po řidiči tříkolky přijetí plné odpovědnosti a úhrady celé škody. To bude u Ferrari drahý špás vždy, i cena výměny zrcátka s veškerým lakováním apod. může jít do statisíců korun. Čínská média hovoří až o 100 000 CNY, což by bylo 305 tisíc Kč, to se nám zdá moc. Ale třetina to může být velmi snadno. Přesto, když řidič Ferrari viděl, do jaké situace se starší muž dostal, souhlasil s přijetím „jakékoli kompenzace, kterou řidič může nabídnout“. A protože měl u sebe 190 juanů, tedy ani ne 600 Kč, poškozený je i s upřímnou omluvou přijal.

Pro dotyčného mohla i taková úhrada znamenat dost, takže jeho odpovědnosti bylo učiněno zadost, pro řidiče Ferrari - jakkoli mělo jít o půjčené auto (ale chudí lidé si Ferrari ani nepůjčují) - by pak ani oprava za řádově větší sumu nemusela být něco, co ho rozhází. Nakonec on své pojištění pořád využít může, má-li nějaké. Kéž by se tak chovali všichni lidé s Ferrari, které jsem v životě potkal. Mnohem více pozornosti obvykle věnují deklaraci své nadřazenosti. A přesto si nezřídka nechají pro korunu koleno vrtat...

Zdroj: SCMP

Petr Miler