Autoforum

/

Foto: Volkswagen

„Dejte blbci funkci a vymyslí lejstro,” řekl kdysi Jan Werich. To byly ale ještě zlaté časy, dnes takový člověk vymyslí, jak vám zkomplikovat život, i když pro to neexistuje absolutně žádný objektivní důvod. Proč? Protože může.

Někteří stále žijí v přesvědčení, že žijeme v době bezprecedentní svobody. Byl bych rád, kdyby tomu tak bylo, obávám se ale, že žijeme v době bezprecedentních snah o její potírání. Vezměme si „prostou” svobodu šíření informací. Zůstanu-li u našeho „fochu”, pak pořád platí, že si můžeme na webu psát, co chceme, prakticky jakýkoli kanál, kterým lze naše články dostat do světa jiným způsobem než přímo návštěvou webu, jsou ale nějakým způsobem „pod dohledem”.

Věcí, které můžete a nesmíte, pakliže nechcete být potíráni či zcela zakázáni, je milion, ale dobrá, v tom se ještě dá zorientovat a mohou to být i rozumná pravidla. Jenže spousta věcí je omezována preventivně z důvodů, které nemám šanci pochopit. Všimli jste si třeba, že některé naše články na sociálních sítích nelze sdílet, i když jde o technická pojednání o tom či onom? Má to důvod, takový článek „možná zmiňuje politika nebo se týká citlivé sociální problematiky, která by mohla ovlivnit názor veřejnosti, volební preference lidí, případně výsledek voleb nebo schválení zákona”. Nepíšeme přitom přímo o politice prakticky nic a i kdybychom to dělal, je snad na každém, aby dál sdílel odkaz na něco zajímavého, co mu dorazí. Ne, je to preventivně algoritmicky omezeno jako potenciálně problematické a byť jsme dál nezkoumali pozadí, nedivili bychom se, kdyby to vycházelo z nějaké evropské směrnice. Přitom výše zmíněná slova lze navléct prakticky na cokoli, co dnes není politikum? Tolik ke svobodě šíření informací v roce 2024.

Podobným způsobem, fakticky bezdůvodně, preventivně a ve výsledku nevratně je ale omezováno kdeco, včetně možnosti propagovat vaše produkty. Znovu nemáme problém s jasně danými pravidly, podle kterých nějakou reklamu můžete připravit a pustit do éteru, také tady se ale hranice rozostřují a postiženy mohou být naprosto nevinné věci. Příkladem budiž reklama na VW T-Roc R níže, kterou automobilka pustila do éteru v Austrálii. Není v ní jedním slovem nic, ani nelze říci „nic závadného”, auto chvíli jezdí stodolou a ukáže „týpka v rauši”, kterého asi těší, že šlápl na plyn 300koňovému SUV. Přesto bylo zakázáno její vysílání v televizi, jak informují kolegové z Car Sales.

Podle instituce zvané Ad Standards totiž „ukazuje bezohlednou a nebezpečnou jízdu vozidla v budově, která vypadá jako parkoviště”, což je asi to nejsměšnější tvrzení, které jsme kdy slyšeli. Na dané budově nevypadá jako parkoviště vůbec nic, někdo se prostě prohání ve zjevně soukromém objektu, což není nic proti ničemu. VW to sám nepobral, odvolal se a uvedl: „Pro upřesnění, reklama nebyla natočena na parkovišti, odehrává se v prázdném skladu. Volkswagen si zajistil všechna potřebná povolení a povolení od vlastníka nemovitosti a zajistil plné dodržování podmínek povolení a bezpečnostních protokolů během procesu natáčení,” prohlásil správně korporátně a chtěl zákaz zvrátit.

V reakci na to bychom od Ad Standards Community Panel, jakési odvolací komise, čekali chytnutí se za nos a velkou omluvu, ale ne, rozhodnutí o zákazu bylo potvrzeno, i když je reklama zjevně v souladu se všemi psanými pravidly, která takovéto „zobrazení rychlosti” neomezují. Jaký má tohle smysl? Opravdu potřebujeme, aby nad námi někdo takhle dohlížel, takhle nás vodil za ruku? Podobná rozhodnutí postrádají byť špetku soudnosti a můžeme se jen ptát, zda nachází ospravedlnění v čemkoli jiném než v „protože chci, protože můžu”. Z žádného jiného důvodu aktivity VW v tomto směru nebylo nutné jakkoli omezovat a komplikovat mu tím život. Ale posuďte sami...

Zdroje: Car Sales, Volkswagen, Ad Standards

Petr Miler